Jiří Sedláček ve svém soukromém muzeu harmonik v Litovli. Sbírka zabírá celé

Jiří Sedláček ve svém soukromém muzeu harmonik v Litovli. Sbírka zabírá celé první patro jeho domu. | foto: Petr Janeček, MAFRA

Unikátní muzeum se dvěma stovkami harmonik bojuje o prestižní ocenění

  • 2
Jiří Sedláček je milovníkem harmonik. Téměř celý svůj život je sbíral, nakupoval i vyměňoval a dnes jich má na celkem 240. V Litovli si také zařídil soukromé muzeum, které v celé střední Evropě nabízí zcela ojedinělou podívanou. Nyní jeho počin bojuje o o nejprestižnější národní ocenění pro muzejníky.

Tolik, co znamená cena Thálie pro divadelníky, Český lev pro filmaře nebo Magnesia Litera pro spisovatele, je pro muzejníky Gloria Musaealis. O toto prestižní národní ocenění teď v kategorii "Muzejní počin roku" bojuje litovelské muzeum harmonik.

Jak uspěje, se dozví na finálovém večeru 17. května v Praze. O čtyři dny později má pak být muzeum harmonik zapsané i do pelhřimovské knihy rekordů a kuriozit.

Muzeum je ojedinělé nejen díky téměř 240 heligonkám a harmonikám, ale i z dalšího důvodu. Za zhruba třicet let jej vybudoval jediný muž: Jiří Sedláček. Z nominovaných v dané kategorii klání Gloria musaealis je tak jeho "poklad" jediným soukromým.

Konkurenci mu mezi finalisty dělá třeba znovuotevření Muzea Bojkovska, rekonstrukce Jurkovičovy vily a její zpřístupnění v rámci Moravské galerie v Brně nebo v Památníku Terezín uskutečněná digitalizace sbírek a databáze bývalých vězňů perzekvovaných nacistickým režimem.

Sbírce vyhradil celé patro svého domu

"Zájem institucí z oboru přihlásit se do této soutěže je velký. Pan Sedláček je mezi nimi tak trochu unikátní případ, protože jde o soukromé muzeum," poznamenala tajemnice soutěže Blanka Šimečková s tím, že zřízení a vedení takové instituce není snadné.

Což potvrzuje i příběh Jiřího Sedláčka, který každou korunu i volnou chvilku, kterou mohl, dal své vášni: harmonikám. A i když tyto hudební nástroje sbíral v podstatě odmala, za poslední tři desetiletí dal krok za krokem dohromady středoevropsky jedinečnou expozici.

Má v ní výhradně české heligonky a také knoflíkové i klávesové harmoniky hlavně italské a německé výroby. Nejstarší z těchto hudebních nástrojů má zhruba 150 let. Pro svou sbírku nadšenec vyhradil celé první patro svého domu. Každý z téměř 240 vystavených exponátů je ručně dělaný.

"Lidé mnohdy neví, že harmoniky jsou úžasně zdobené a vykládané. Je na nich vidět práce zlatých českých rukou," míní Sedláček, který svou první heligonku, na kterou se i sám naučil hrát, dostal už jako pětiletý.

"Z nominace na cenu mám velikou radost. Úplně mi stačí, když mi tu přibude nějaký plakát, že jsem se účastnil finále," řekl skromně Sedláček, který má obecně vřelý vztah ke starým, poctivě ručně dělaným věcem.

Mobil a počítač v lásce nemá

Jako absolvent moravskotřebovské strojní průmyslovky Sedláček kdysi ještě jezdil s parními lokomotivami. "Zato mobil nebo počítač moc v lásce nemám," rozesmál se Sedláček.

Do Prahy pojedou "své" muzeum podpořit i zástupci Litovle. "Je to paráda. Pěkný úspěch je už samotná nominace," mínil litovelský místostarosta Petr Šrůtek. Radnice se snaží i o propagaci místního muzejního unikátu. Zařadili jej třeba do nové turistické prohlídkové mapy města a vydali i propagační leták.

Cenu Gloria Musaealis již desátým rokem vyhlašuje Asociace galerií a muzeí České republiky spolu s ministerstvem kultury. Vítěz každé ze tří kategorií získá mimo jiné trofej z dílny Pavlíny Čepičkové Šůsové. Slavnostní večer proběhne v pražské Nové budově Národního muzea den před Mezinárodním dnem muzeí. Ten připadá na 18. května.