Jana Vražinu, který se v Kojetíně narodil roku 1950, znali místní jako nadšence pro folklor. Amatérský archeolog, národopisec a sběratel předmětů souvisejících s jeho rodištěm měl velké znalosti o historii města a publikoval také v odborných archeologických časopisech. Celý život se věnoval výrobě hanáckých pásů a takzvaných darmovisů, které zhotovoval pro národopisné soubory z celé Hané.
"Působil u nás v Hanácké besedě a až do své smrti se živil výrobou opasků ke krojům," popsala Hana Svačinová z Městského kulturního střediska Kojetín.
Když Vražina před dvěma lety zemřel, nezůstala po něm žádná rodina, která by jeho majetek zdělila. V rámci takzvané odúmrti jej tak začali řešit úředníci. Ti nejprve objevili pouze jeden z krojů.
"Potom jsme se ale podívali na půdu za zamčené dveře a tam jsme našli mnohem více věcí. I to je důvod, proč od smrti pana Vražiny do vyřešení všech náležitostí uběhly dva roky. Museli jsme zastavit celý proces a dědické řízení vrátit zase na začátek," uvedl Karol Siwek, ředitel ostravské pobočky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má dědictví na starosti.
Zamčená půda pak vydala hodnotný historický poklad. "Mezi věcmi jsme našli například soubory krojů, krojových součástí jako je kabát, marina, pás, deštník, kalhoty zvané baně, kapesníky či klobouk. Dále pak hanácké opasky nebo papírové náčrty výšivek," dodal Siwek s tím, že hodnota věcí se nedá vyčíslit.
Hodnotné věci předávají úřadníci muzeím
Nyní poputují do Městského kulturního střediska v Kojetíně. "Město si o pozůstalost po panu Vražinovi zažádalo, protože po něm zůstalo v domě mnoho pro nás hodnotných věcí," říká Svačinová.
Jakmile muzeum věci získá, zjistí, v jakém jsou stavu. "Určitě pro ně ale najdeme využití. Máme u nás stálou výstavu s názvem Ztracená tvář Hané, která se věnuje právě folklóru a ztraceným tradicím. Zaměřujeme se v ní na každodenní život lidí na Hané, takže věci se sbírky pana Vražiny u nás určitě najdou své místo," dodává Svačinová.
Případ je pak zvláštní i tím, že podobné poklady najdou úředníci jen málokdy.
"Ve většině podobných případů rozhodně takový majetek neřešíme a mnohem častěji se to, co najdeme, zlikviduje. Pokud mají ovšem nalezené věci, stejně jako v tomto případě, uměleckou či historickou hodnotu, snažíme se najít někoho, kdo by je převzal. A to jsou většinou muzea či galerie. Na vyhazování věcí není třeba moc přemýšlení, měla by to být až ta poslední možnost," řekl s úsměvem Siwek.
