Někdy před měsícem jsem se nechal z legrace zapsat mezi uchazeče o účinkování v komparzu na natáčeném filmu Ondřeje Sokola Krásno.
Najednou mi zvoní mobil. Představí se dáma z produkce filmu a jestli bych neměl za dva dny večer čas na natáčení.
Oznamuje mi, že prý mám přijít ve slavnostním, jak se na ples sluší a patří. Přiznám se, že nejsem oblekový typ a "kvádro" mám na sobě jen párkrát do roka.
A aby toho nebylo málo, mám se chystat na hodně dlouhý večer. Točit se totiž prý bude od šesti zhruba do půlnoci.
První scéna přichází na řadu s velkým zpožděním
V šumperském kulturáku to vypadá opravdu jako na plese. Šustí dámy v dlouhých róbách, ale taky dívky v mini kratších než krátkých a mezi nimi nutný přívažek v oblecích.
První scéna přichází na řadu s velkým zpožděním. Mladý muž v šortkách a tričku nás ve foyeru rozestavuje jako figurky a říká, co kdo bude dělat. Mě dává dohromady se šumperskou hvězdou.
Tedy s paní Danou, která si už o den dříve zahrála v Krásnu dokonalou mrtvolu. Aspoň s ní můžu probrat, jaké to je ležet v krematoriu, když nad vámi klábosí Karel Roden.
Budeme tu tak do pěti do rána, říká mi člen štábu
Do sálu přichází ústřední herecká dvojice Ondřej Sokol a Martin Finger. Jsou opilí, oblečeni na ples nevhodně a chovají se nepatřičně. Mám se na ně pohoršeně otočit a zpražit je pohledem, což poslušně činím. Jo, to je dobrý, řekne člověk ze štábu, když stejnou scénu zopakujeme asi pošesté.
Pak se točí taneční scény, následně jsme pohoršeni rvačkou, kterou hlavní dvojice vyvolala s ochrankou. Přecházíme různě po sále nebo ve vestibulu tak, jak to filmaři chtějí.
Natáčení se protahuje, pauzy mezi klapkami se prodlužují. Jako by nikdo ani nespěchal.
Po půlnoci se ptám člověka ze štábu, na jak dlouho to ještě vidí. "Tak do pěti do rána," odpovídá zkušeně. Samozřejmě mu nevěřím. Jenže nakonec si ples protáhneme ještě o půl hodiny déle...
Tomu, kdo si myslí opak, mohu vzkázat: i komparz je slušný zápřah.
