Vizualizace budoucí podoby areálu zchátralého někdejšího šumperského plicního...

Vizualizace budoucí podoby areálu zchátralého někdejšího šumperského plicního sanatoria, které nahradí moderní areál pro sport i relax. | foto: Nemocnice Šumperk

Z věhlasného sanatoria je ruina, lidé zde budou opět sportovat a odpočívat

  • 8
Kdysi se těšilo světovému věhlasu, dnes je z něj ruina. A půjde k zemi. Řeč je o významné součásti šumperské historie, dětském plicním sanatoriu, které nový majitel šumperské nemocnice nahradí moderními sportovišti a dalšími relaxačními zařízeními za desítky milionů.

V areálu má v příštích dvou letech vzniknout víceúčelové hřiště, venkovní tenisové kurty a sportovní hala s kurty na tenis a badminton. Počítá se také s venkovním a vnitřním fitness, wellness, penzionem či restaurací a nebudou chybět atrakce pro děti.

„Pan Polach měl po převzetí sanatoria na jaře 2015 několik nabídek od developerů na koupi areálu. On sám ale vždy preferoval jeho revitalizaci ve vlastní režii,“ sdělila mluvčí šumperské nemocnice Hana Szotkowská. Podle ní už nebylo možné hlavní budovu jakkoli využít.

„Podle odborných posudků je natolik v havarijním stavu, že ji nelze zrekonstruovat. Nezbývá nic jiného, než objekt bývalé plicní léčebny zbourat. Majitel se po pečlivých úvahách rozhodl postavit zde sportovní areál,“ dodala Szotkowská.

Při plánování vycházel investor především z toho, k čemu areál dřív sloužil a co ho proslavilo.

„Když jsme se zamýšleli nad tím, jak s chátrajícím areálem naložit, vycházeli jsme částečně z jeho minulosti. Původně zde byl vodoléčebný ústav, kam se jezdilo relaxovat. Byla tu velká jídelna s prosklenou terasou, nechyběly různé salonky, lehátka, sluneční lázně, sál pro gymnastiku, kuželna. Na tuto minulost bychom rádi navázali, byť v obměněné podobě s ohledem na dnešní dobu,“ vysvětlil projektový manažer Pavel Hanke.

Slávu zdejšího sanatoria připomene stálá výstava

Výstavba nového sportovně-rekreačního areálu nezasáhne do stávajícího parku.

„Park čeká rozsáhlá revitalizace, stejně jako umělé jezírko pod hlavním objektem. Budou tu nové chodníky, lavičky, koše a nebude chybět ani venkovní pódium pro různé akce,“ nastínila Szotkowská. Investor myslí také na historii - vybuduje stálou expozici, která návštěvníkům připomene slávu zdejšího sanatoria.

Demolice začne na jaře a potrvá měsíce. Poté areál obsadí stavbaři. Předběžné náklady se pohybují v desítkách milionů.

„Je třeba říct, že investorem není nemocnice, ale samostatná společnost, kterou majitel za tímto účelem založil. Peníze na stavbu půjdou z jeho vlastních zdrojů, nikoli z prostředků nemocnice,“ řekla Szotkowská.

Areál obežene plot a bude hlídaný, za využití sportovišť se bude platit. Přilehlý park však bude během dne volně přístupný veřejnosti stejně jako dětské atrakce.

„Chodí sem na procházky matky s dětmi i senioři. Rozhodně o možnost trávit příjemné chvíle v jedinečném prostředí zdejšího parku nepřijdou. Bude se zavírat jen na noc,“ sdělil správce šumperské nemocnice Martin Pelnář.

Do Šumperka jezdili „na zkušenou“ lékaři z celého světa

Šumperské sanatorium má bohatou historii. Vzniklo v letech 1898 až 1899 jako vodoléčebný ústav. Od roku 1922 se zaměřil na léčbu dětské tuberkulózy a o tři roky později došlo k jeho zásadní přestavbě do dnešní podoby.

Plicní léčebna dosáhla v 60. letech světového věhlasu díky specialistům a hlavně novým léčebným postupům, které zavedl lékař Vladimír Vojtek. V té době jezdili do Šumperka na zkušenou lékaři nejen z tehdejšího východního bloku, ale také z Francie, Švýcarska, Spolkové republiky Německo, Kanady, Brazílie či Argentiny.

Jako samostatný léčebný ústav přestalo sanatorium fungovat v roce 1981, kdy se stalo součástí šumperské nemocnice. Ta zde zřídila interní a psychiatrické oddělení. V roce 1992 nemocnice přestěhovala internu zpět do svého areálu ve městě a psychiatrické oddělení zrušila. Od té doby je objekt nevyužitý a chátrá.

Žádný z privátních majitelů, kteří sanatorium spolu s nemocnicí postupně vlastnili, pro něj nedokázali najít využití ani investora. Nevyšel plán vystavět zde zařízení, kde budou hledat ztracenou duševní rovnováhu vyčerpaní manažeři, a krachl také pozdější projekt domu na dožití pro lidi, kteří potřebují stálou péči.

Koncem 90. let se o sanatorium zajímala skupina vídeňských lékařů, kteří se snažili oprášit nápad léčit zde vyčerpané a vyhořelé manažery, přičemž cílili na zahraniční klientelu. Ani to nevyšlo a v roce 2002 padla i poslední šance na vzkříšení objektu. O budovu tehdy projevila zájem církevní organizace z Kanady zabývající se péčí o sociálně potřebné seniory.