Svatební fotografie Josefa a Marie Bryksových.

Svatební fotografie Josefa a Marie Bryksových. | foto: archiv neteře Marie Sladké

Udavačka gestapa, nebo oběť osudu? Historik mění obraz Bryksovy první ženy

  • 8
Přes 70 let ukrývaly archivy detaily tragického osudu Marie Sladké, první ženy válečného pilota Josefa Brykse. Její pověst je pošpiněná podezřením ze spolupráce s gestapem. Nová zjištění přerovského historika a archiváře Petra Jiráka však ukazují, že vše není tak jednoznačné.

Za svobodna se jmenovala Marie Černá, rodné příjmení ale dcera řezníka nosila krátce. V den svých sedmnáctin si bere třiadvacetiletého Josefa Brykse. Mladá paní Bryksová je už u oltáře těhotná, ji ani jejího muže však nečekají idylické časy. Je duben 1939, už měsíc žijí v protektorátu Čechy a Morava, blíží se válka.

Bryks se žení v uniformě již neexistující československé armády. Nastoupil do ní v říjnu 1935. Jako výborný student se dostal i na proslulou vojenskou akademii v Hranicích, kde přestupuje na letecké oddělení.

Pilotovat se učí i v Prostějově. S velmi dobrým prospěchem odsud odchází 21. září 1938 jako poručík letectva. Za týden je ale podepsána mnichovská dohoda, prvorepublikové Československo umírá.

Marii Bryksové se koncem září 1939 narodí holčička, záhy ale umírá. Není to šťastné manželství. Bryks v protektorátu vydrží jen do ledna 1940, odchází bojovat proti nacistickému Německu. Po dobrodružné cestě přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Francii se v Británii stává pilotem královského letectva (RAF).

Za Bryksův odchod musela rodina do internačního tábora

Jirák, který výsledky svého bádání publikoval v aktuálním čísle vlastivědné revue Střední Morava, zdůrazňuje, že důvodem Bryksova odchodu nebyly problémy v manželství.

O osud Sladké se Jirák začal zajímat na přelomu let 2014 a 2015, s bádáním skončil loni v listopadu. V olomouckých archivech se dostal k dokumentům, jimž se historici doposud nevěnovali. Byly mezi nimi i podklady k rozvodu manželů Bryksových z února 1943.

V té době žila Marie úplně jinak, doplatila na Bryksův odchod. Němci se po atentátu na Heydricha mstili i na rodinách vojáků, kteří proti nim odešli bojovat za hranice. V září 1942 tak skončila i s rodiči v internačním táboře v Svatobořicích u Kyjova, strávila tu téměř rok.

Během věznění požádala o rozvod. Jako důvod uvedla zlomyslné opuštění společné domácnosti a hluboký manželský rozvrat.

„Při rozvodu tvrdila, že ji opustil, aniž jí něco řekl. Na jaře 1940 dokonce zahájila po manželovi pátrání. Je možné, že vše jen hrála a o odchodu manžela do zahraničního odboje věděla. Pokud by však něco takového prozradila, sama by se vystavovala nacistické perzekuci. Nakonec jí ani tak neunikla,“ dodává Jirák.

Usvědčila mne, byl jsem zdrcen, zapsal si Bryks

Na svobodu se bývalá paní Bryksová dostala v srpnu 1943. Ve stejný rok se vdala za obchodníka Vladimíra Sladkého z jihomoravských Bučovic.

„Dle jeho poválečného tvrzení si ji vzal jen proto, aby jí sňatkem pomohl z internačního tábora. Po válce se mu měla finančně revanšovat,“ přibližuje historik.

Právě nyní přicházejí nejkontroverznější kapitoly života Marie Sladké. Její bývalý manžel byl v té době vězněm nacistů. V červnu 1941 ho sestřelil Adolf Galland, nacistické letecké eso. Bryks vyskakuje z hořící stíhačky Hurricane a končí v zajetí.

Hned pětkrát se odvážně pokusil utéct, neúspěšně. Nakonec ho osvobodí až americká armáda. Coby vězeň se dostal i do Prahy. Díky skvělé angličtině maskoval český původ. Vydával se za Brita, nacisté s nimi v zajetí lépe zacházeli. Byl však prozrazen. Spolu s dalšími lidmi ho v září 1944 identifikovala i Marie Sladká.

„Konfrontovali mne s ní a ona mne usvědčila. Byl jsem úplně zdrcen,“ psal Bryks po válce. Fakt, že Sladká Brykse Němcům prozradila, Jirák nezpochybňuje.

„S gestapem určitě přišla do styku. Vždyť byla internována ve Svatobořicích a nacisté od začátku tušili, že její bývalý manžel proti nim bojuje,“ podotýká.

Udání výsadkářů bylo zřejmě jen shodou náhod

Tehdy už Bryksovo srdce patřilo jiné ženě, v Británii se seznámil s Trudie. Kvůli nacistickému vězení spolu nemohli být, po válce se vzali a prožili s dcerou Soniou tři šťastné roky v Olomouci. Pak už se nikdy neshledali, majora Brykse uvěznili komunisté. Zemřel 11. srpna 1957 ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost poté, co mu dle výsledků pitvy doslova puklo srdce.

Jirák podotýká, že se obě ženy nikdy nesetkaly. „Trudie měla informace především od Brykse, na svou první manželku nevzpomínal v dobrém,“ píše historik. V jejích pamětech se proto dočteme, že Sladká dávala gestapu zprávy o partyzánech a zavinila smrt 12 Čechů.

Je přitom pravda, že přivedla gestapo na stopu parašutistů z Británie. Je tu ovšem jedno velké ale. Jirák - v návaznosti na práci badatele Petra Kopečného - upozorňuje, že k tomu došlo náhodou. Jisté je, že Bryksova bývalá žena v červnu 1944 telefonovala gestapákům a upozornila je na lesní chatu u Netína na Vysočině.

„Scházela se zde hlučná společnost. Gestapo na místo druhý den vyjelo a narazilo na britský výsadek Calcium. Strhla se divoká přestřelka. Jeden parašutista zemřel, ostatní uprchli,“ líčí Jirák.

Zdůrazňuje, že se udání Sladké netýkalo výsadkářů, ale manželů, jimž chata patřila. A ti s odbojem neměli nic společného. „Proč na ně Sladká Němce upozornila, zůstává tajemstvím. Ovšem shodou nešťastných náhod byli u nedaleké hájovny parašutisté,“ vysvětluje historik.

„Nelze ale říci, že by Sladká měla na svědomí životy českých vlastenců, jak napsala druhá Bryksova žena. Nelze to tvrdit ani v případě udání parašutistů. Její život byl od uvěznění září 1942 až do smrti v dubnu 1945 velmi dramatický a turbulentní,“ dodává.

Zapojení do odboje se zatím nepodařilo prokázat

Jirák nepochybuje o tragickém osudu Sladké. Zavinila si jej zčásti sama, zčásti také doba, v níž žila. „Bez viny není ani Bryks, jenž odchodem z protektorátu odstartoval nejdramatičtější část života své první ženy. V žádném případě ho nekritizuji, ale vše má svůj rub i líc,“ přemítá historik.

Konce války se Marie Sladká nedožila. Zemřela za podivných okolností 20. dubna 1945. Jirák zmiňuje, že se při poválečném vyšetřování objevila i svědectví, jak se Sladká v posledních měsících bojů zapojila do partyzánského odboje.

„A to na pomezí Prostějovska a Přerovska, respektive Kojetínska,“ přibližuje badatel. Archivy jednoznačně nepotvrdily, ale ani nevyvrátily, zda Sladká pracovala pro Němce, či nikoli.

„Časem se možná podaří zjistit další údaje, jež osvětlí její působení v odboji, či naopak ve službách gestapa. Případně obojí,“ dodává. V každém případě se ale podle něj nedá spoléhat jen na Bryksovy poznámky, z nichž vycházela i Trudie.

„Nic nás neopravňuje k papouškování těchto nepotvrzených tezí, přestože se jedná o názory kladných postav,“ uzavírá Jirák.