Domlouvají-li lidé cokoliv nelegálního, pak je jednou ze základních zásad nemluvit o tom kvůli policejním odposlechům do telefonu, ale nechat si to na osobní schůzku.
V kauze hejtmana Jiřího Rozbořila, obviněného z podplácení policisty kvůli zastavení vyšetřování zneužití dotací, ale paradoxně může platit přesný opak. Pokud by totiž byl klíčovým důkazem telefonní odposlech, byl by zřejmě u soudu nepoužitelný, což ale neplatí o odposlechu schůzky pořízeném v restauraci.
Hejtman čelí obvinění, že 13. srpna v olomoucké restauraci Potrefená husa údajně nabídl náměstkovi krajského policejního ředitele Karlu Kadlecovi úplatek za to, že policie odloží vyšetřování okolností dotace kolem jezdeckého areálu v olomoucké čtvrti Lazce.
Rozbořil to odmítá s tím, že žádný úplatek nenabízel, o schůzku ho požádal sám Kadlec a on byl jen v „nesprávném čase na nesprávném místě“, přičemž policie jeho slova dezinterpretovala. Jeho advokát Petr Konečný proto podal proti obvinění stížnost.
15. října 2015 |
Pokud se nicméně vše událo podle verze policie, měl hejtman s pobytem v nesprávný čas na špatném místě svým způsobem pravdu. S Kadlecem se totiž sešel v době, kdy už vysoce postaveného policistu sledoval a odposlouchával Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), a to kvůli jeho napojení na podnikatele Ivana Kyselého, se kterým měl desítky schůzek, na nichž probírali řadu témat včetně policejních vyšetřování a různých kauz.
Na Rozbořilovu případnou nabídku úplatku by tak tedy detektivové ÚOOZ dost možná přišli zcela náhodou. Klíčovým důkazem je přitom s největší pravděpodobností odposlech celé schůzky. A právě proti němu mimo jiné míří stížnost, neboť jeho využití může být sporné.
„Stížnost obsahuje to, co tvrdí pan Rozbořil od začátku. Tedy ať policie konečně plně předloží, co mu klade za vinu, aby se k tomu mohl vyjádřit. Celou záležitost vidí jako nedorozumění vzniklé během hospodských řečí. Není si vědom toho, že by chtěl někoho uplatit. Zatím to vypadá, že jediným důkazem je záznam rozhovoru, a u něj po procesní stránce namítáme, že nebyl veden vůči panu Rozbořilovi a šlo o jakýsi ‚vedlejší produkt‘. A tudíž ho tedy proti němu nelze použít,“ uvedl advokát Konečný.
„Žádáme také o možnost nahlédnutí do spisu, respektive předložení nahrávek či přepisů. Dosud totiž nevíme, co přesně měl pan hejtman vlastně říct, takže se pak k tomu může jen obtížně vyjádřit. Kromě toho stále ani nevíme, zda šlo o odposlech telefonního hovoru, nebo prostorový odposlech, což je z hlediska zákonů a přípustnosti použití odposlechu důležité,“ dodal.
Telefonní odposlechy zákon řeší, prostorové téměř vůbec
To, v čem laik nevidí rozdíl, je totiž z hlediska práva rozhodující. „Právní úprava použití odposlechů není jednoduchá. Ale pokud opravdu proti Jiřímu Rozbořilovi nebylo v době pořízení odposlechu vedeno trestní stíhání, pak má obhájce pravdu a odposlech jako důkaz použít nelze,“ nastínil Jiří Jelínek, který vede katedry trestního práva na Karlově Univerzitě i olomoucké Univerzitě Palackého.
„Zákon se ale přímo věnuje pouze použití telefonických odposlechů, o těch prostorových se nijak blíže nezmiňuje, tudíž jde o jakousi šedou zónu. A pak už je na soudu, zda takto pořízený důkaz uzná, neboť si to může obhájit tím, že za důkaz může sloužit vše, co přispěje k objasnění věci, a zákon jeho využití nijak neomezuje. To, že trestní řád podmínky nijak neupravuje, už řešit nemusí,“ dodal.
Laicky řečeno by tak platilo, že kdyby Rozbořil s Kadlecem vedli usvědčující rozhovor po telefonu, nebylo by možné odposlech proti hejtmanovi použít. Prostorovým odposlechem ze schůzky v restauraci by ale obžaloba zaútočit mohla.
Ani sám advokát Konečný se neodvažuje nyní odhadovat, zda Rozbořil s námitkami vůči odposlechům uspěje.
„Byly doby, kdy by něco podobného bylo prostě u soudu nepřípustné. Ale judikatura se vyvíjí a problematika odposlechů je složitá. Spousta námitek proti nim, které kdysi Nejvyšší či Ústavní soud uznal, dopadla v poslední době ve prospěch použitelnosti odposlechů. Pozice obhajoby se tak poněkud ztížila,“ shrnul.
