„Když jsme se v šest hodin odpoledne vraceli domů, zjistili jsme, že v areálu před budovou ubytovny máme vyskládané všechny naše věci. Nevěděla jsem, co dělat,“ popsala Pavla Karafová, která si pokoj na ubytovně v Chodské ulici pronajala se svým druhem a otcem dcer zhruba před pěti měsíci.
„Kontaktovala jsem nejdřív linku pro lidi v tísni, kde mě nasměrovali na krizové centrum na charitě, které ten den ale nefungovalo. Proto mi nakonec paní na telefonu poradila azylový dům, kde naštěstí měli volný pokoj. První noc jsem s dětmi přečkala tam,“ dodala.
Rodina už před několika měsíci žila na jiné ubytovně stejného majitele a Karafová nepopírá, že s partnerem, který je dlouhodobě nezaměstnaný, měli problémy zaplatit celý nájem najednou. Tvrdí však, že dlužni nakonec nikdy nezůstali.
„Část jsem pokaždé zaplatila z invalidního důchodu, zbytek jsme doplatili, až přišly další peníze, například můj rodičovský příspěvek,“ uvedla s tím, že rodina neměla v ubytovně nájemní smlouvu, proto nemohla požádat o příspěvek na bydlení, na který většina provozovatelů takzvaných sociálních ubytoven spoléhá.
S poslední platbou proto matce po porodu pomohl dokonce sponzor, který poslal dva tisíce korun přímo na účet majitele ubytovny. Nakonec ani to nepomohlo.
„Vystěhováním nám majitel ubytovny vyhrožoval už minulý týden, přestože září dostal zaplacené do koruny. Bylo to sice natřikrát, ale peníze dostal. Bohužel doklad o zaplacení nám nedal, nemáme se proto jak bránit,“ zlobí se Karafová.
Majitel ubytovny: Měli dobrou cenu a stejně neplatili řádně
Majitel ubytovny Jan Pochyla potvrdil, že peníze od sponzora obdržel, tvrdí však, že i tak rodina dlužila dva měsíční nájmy.
„Peníze přitom měli. Pán mi psal, ať se pro ně zastavím. Ten den mi to nevyšlo, a když jsem pak přišel o dva dny později, tak už je zase neměl. Je to pořád dokola, posledního půl roku dlužili pravidelně. Je to vina především otce rodiny, který většinu jejich sociálních dávek propil,“ reagoval Pochyla, podle něhož partneři nájemní smlouvu měli.
Na svém razantním postupu vůči matce, která je ještě v šestinedělí, nic nelidského nevidí.
„Jestli vy máte doma volný pokoj, klidně si je tam vezměte, nikdo vám v tom nebrání. Jsou taky sociální ústavy a různé charity. Proč já jako soukromý subjekt mám za někoho něco platit?“ řekl.
Rodině pronajímal pokoj v ubytovně za 8 400 korun, což je pro srovnání jen o sto korun méně než činí invalidní důchod Pavly Karafové. I tak Pochyla považuje cenu za nízkou.
„Normální ubytovny už stojí kolem čtyř tisíc na osobu. Takže oni měli velmi zvýhodněnou cenu a ani tu si nebyli schopni pořešit,“ myslí si.
Nouzové ubytování pro matku na vozíku byl velký problém
Najít ze dne na den provizorní bydlení pro matku na invalidním vozíku se ukázalo jako téměř nemožné. Městský azylový dům pro matky s dětmi má sice bezbariérový přístup, ale do koupelny by se žena s tak závažným tělesným postižením dostávala stěží.
„Měli jsme tu klientky, které měly děti na vozíčku, což není problém, ale v tomto případě to pro nás problém je. Navíc se u nás nyní dělají značně hlučné stavební úpravy, což není ideální pro maminku s novorozencem,“ vysvětlil vedoucí azylového domu Roman Trčka.
Krizové centrum olomoucké charity pak sice má byty pro matky v nouzi, ty jsou ale až ve druhém patře domu bez výtahu. A pokud jde o rodinu, Pavla Karafová se nemá na koho obrátit. Místo rodičů, kteří se jí zřekli hned po porodu, ji vychovávala babička, která už žije v domově důchodců.
Díky úředníkům oddělení sociálně právní ochrany dětí olomouckého magistrátu a spolku Dobré místo pro život, kterého je Karafová už dlouho klientkou, se nakonec podařilo pro maminku s dětmi zajistit útočiště v Dětském centru Ostrůvek.
„Chtěli jsme pomoct, protože víme, že už není kam se obrátit, aby to bylo hned. Pokud by bylo všechno v pořádku, děti by naši péči nepotřebovaly - jsou saturované ve všech svých potřebách. Ohrožené jsou jen tím, že nemají bydlení. Proto jsme kývli na přijetí i s maminkou. Nechceme trhat jejich vzájemnou vazbu,“ uvedla ředitelka dětského centra Marie Fickerová.
Charita se snaží rodině rychle najít nové bydlení
Děti mohou žít v centru neomezenou dobu, matka tu však dlouho zůstat nemůže.
Vystresované ženě, jejíž příběh během několika hodin vyvolal velkou vlnu solidarity na sociálních sítích, se proto nyní snaží pomoci lidé z Dobrého místa pro život.
„Nejdůležitější je zařídit, aby děti nezůstaly v kojeneckém ústavu a dál mohly žít se svou maminkou, která je nade všechno miluje. Podařilo se nám sehnat už prostor, kam odvezeme její věci, a společnou silou se snažíme najít jí stabilní ubytování. Hledáme takové, které bude alespoň přiměřeně bezbariérové,“ popsala zakladatelka spolku Věra Novotná.
Osobně se zaručila, že dohlédne, aby rodina nájem platila včas. „Založila jsem pro ni účet, z něhož dám trvalý příkaz k úhradě ve prospěch majitele bytu. Každému, kdo by chtěl přispět, vystavíme darovací smlouvu,“ dodala.
