V jakém režimu funguje vaše odběrová sanitka?
Vyráží mezi sedmou a osmou hodinou ráno a jezdí do té doby, než objede všechny ty, které má najmenované z dispečinku záchranné služby. Bývá to tak deset až patnáct lidí.
Nové zdravotní stanoviště |
Kolik míst by posádka maximálně zvládla za den objet?
To se nedá tak jednoduše říct, třeba v neděli jich bylo 16 a v pondělí 14. Záleží na trasách. Posádka jela například až do Starého Města pod Sněžníkem, to je přes celý kraj. Přejezdy jsou někdy delší než vlastní vyšetření. Proto jsme vybudovali i pevné odběrové místo, aby lidi mohli jezdit také k nám.
Jaká je denní testovací kapacita v odběrném stanu?
Zatím jsme tam měli nejvíce asi deset testů. Ale jde opět o lidi, které určí hygiena, nejde o odběry pro samoplátce. Myslím, že za dopoledne bychom byli schopni odebrat až sto vzorků, takže kapacita tam je. Není ovšem důvod vyšetřovat víc, než je nezbytně nutné.
Byli byste jako nemocnice schopni vyslat další sanitku k odběrům v terénu?
Už ne. Od středy je ta sanitka vojenská, patří posádkové ošetřovně v Prostějově a my dodáváme sestry - buďto naše, tedy z personálu Vojenské nemocnice Olomouc, nebo jsou to sestry 6. polní nemocnice, se kterou spolupracujeme. My dodáváme materiál, 6. polní má zase svoje obleky. Je to taková kooperace ad hoc, limitováni jsme také tím, abychom měli průběžně dostatek testů. Nemůžeme jich jeden den udělat šest set a druhý den nic.
Personálně byste tedy další posádku nedali dohromady?
Už ne. My jsme totiž naše zaměstnance rozdělili do několika skupin, takových brigád, a snažíme se je co nejvíce držet mimo nemocnici. Máme minimální provoz, abychom měli zálohu na dobu případné infekční krize - abychom skupiny mohli rychle točit, střídat a měli je hlavně zdravé. Může se stát, že dříve než začnete léčit, dojde k zanesení infekce mezi personál. Pak může být provoz nemocnice velmi limitován. Snažíme se, aby se tohle nestalo, proto máme oddělené čtyři skupiny. Někteří lidé jsou v bezpečí domova, protože nemocný zdravotník nikomu nepomůže.
Už se ví, že olomoucká vojenská nemocnice by přišla na řadu jako druhá v případě, že by se naplnila kapacita infekčního oddělení v Prostějově...
Ano, museli bychom přebudovat standardní lůžka na infekční oddělení. Neměla by k tomu ale sloužit celá nemocnice, myslíme si totiž, že zaměstnanci by v nemocnici měli i spát. Pokud by došlo na infekční krizi, nechceme, aby chodili domů. Část kapacit bychom museli využít k ubytování jednotlivých směn. To považujeme za poměrně důležité opatření, kterému se podle mě nedostává tolik pozornosti, jak by mělo. Příklady v Itálii to ukazují. Zdravotníci se nakazili v nemocnici a roznesli infekci do komunity. Pak ošetřovali tu komunitu, kterou sami nakazili. Což je velmi složité.
Své stávající pacienty byste stěhovali do fakultní nemocnice?
My jsme už velmi omezili provoz, odložili jsme všechny zbytné výkony, všechny plánované operace, které nebyly akutní nebo život zachraňující, jsme odložili, a děláme jen akutní případy. Omezili jsme i standardní oddělení, kdo mohl jít, byl toho schopen, toho jsme propustili a zredukovali jsme počet oddělení. Směny jsme tak mohli omezit i personálně a co nejvíc lidí poslat „na čekanou“. Kdyby došlo k nějaké nákaze, jako se to stalo v jiných nemocnicích, budeme tak moct jednoduše modulárně jednu skupinu poslat domů a nahradit ji zdravou skupinou.
Jsou vaši zaměstnanci zatím bez nákazy?
Máme několik lidí v karanténě, ale nikoliv kvůli nákaze. Někteří se po dovolené vrátili z míst, které byly mezitím vyhlášeny jako rizikové, hodně lidí je také v karanténě v souvislosti se zajištěnou zónou na Litovelsku a Uničovsku. Ale umíme se teď bez nich obejít.
Jaká je vaše epidemiologická prognóza?
Myslím si, že obecně v celé republice bude nejdůležitější příští týden. Budou se objevovat poslední případy cestovatelských nákaz a začnou přibývat ty komunitní. Z nárůstu se bude dát vyčíst, jak moc je infekce u nás rozšířená. My ji nemůžeme zastavit, ale musíme ji zbrzdit, rozdělit celkový počet nemocných na delší období, aby se to dalo zvládnout. Kdyby například stotisícová epidemie vybuchla najednou, tak bychom to nezvládali. Kdyby to bylo rozloženo do několika měsíců, tak už je to o něčem jiném. Příští týden budou také přibývat počty uzdravených, ale ještě bych nejásal. Proto i my přesvědčujeme: noste roušky!
Vojáci na kraji uzavřené oblasti přes noc postavili mobilní zdravotní stanoviště
19. března 2020 |
