Například odbory jednoho z největších zaměstnavatelů v Olomouckém kraji, mohelnické továrny Siemens, už sdružují jen asi třicet procent ze dvou tisícovek pracovníků.
„Když zaměstnance v pracovní oblasti něco naštve, tak to řeší odchodem z odborů. A mladí, kteří přicházejí, nemají potřebu se zapojit,“ říká šéf tamních odborářů Jiří Hanák. Řadu lidí odrazují i příspěvky, které činí jedno procento z čisté mzdy.
„Je to tím horší, čím víc se zvyšují platy. Takovou hranicí, kterou už mnoho lidí nebylo ochotno akceptovat, jsou tři stovky,“ podotkl předák. Na dlouholeté zaměstnance a současně členy odborů má podle něj velký vliv i fakt, že noví pracovníci dostanou hned stejný plat.
„Zaznamenali jsme řadu takových odchodů (z odborů - pozn. red.). My ale politiku zaměstnavatele v této oblasti neovlivníme,“ pokrčil rameny.
Pro starší byly odbory samozřejmostí, mladí zájem nemají
Podobně mluví také odborový předák závodu Pars nova v Šumperku Pavel Horák.
„Když dnes přijde nový člověk, dostane tolik, na kolik dlouholetý zaměstnanec musel odpracovat řadu let. Navíc sám zaměstnavatel teď přijde s tím, že přidá deset procent, když v kolektivní smlouvě byla třetina. To také vede k odchodu lidí z odborů,“ popisuje.
Podle něj bylo před pěti lety v tamních odborech asi 400 členů, dnes zhruba 200, což je asi třetina všech zaměstnanců.
„Vliv má i to, že v posledních letech odešla do důchodu řada dlouholetých zaměstnanců, kteří brali účast v odborech jako samozřejmost. Jejich mladé nástupce k členství v současné době nic nemotivuje,“ řekl.
Odborář: Nečlenové se zadarmo vezou a těží z naší práce
Ještě menší zájem o účast v odborech je u dalšího z významných podniků, přerovské Meoptě. Podle předáka Davida Olši sdružují už jen 21 procent lidí.
„Ostatní se jen vezou na tom, co vyjednáme,“ říká ostře. Naráží tím na fakt, že odborové organizace ze zákona vyjednávají za všechny zaměstnance bez ohledu na to, jestli jsou v odborech.
„My o platech nebo pracovních podmínkách vyjednáváme za všechny včetně těch, kteří z odborů odešli nebo do nich ani nevstoupili. Takže tito lidé mají naši práci vlastně zadarmo,“ souhlasí odborový předák Siemensu Jiří Hanák.
Někteří oslovení předáci rovnou přiznávají, že současný vývoj možná předznamenává zánik jejich organizací.
„Pokud procento členů v odborech klesne pod 15 procent, ztratí organizace vliv. Zaměstnavatel se totiž při kolektivním vyjednávání vždycky ptá, za kolik zaměstnanců vyjednáváme,“ řekl Hanák.
„Při současném vývoji a ubývání členů je možné, že za několik let už odborová organizace nebude. Bohužel na to doplatí i ti, kteří do odborů přispívali,“ míní i Horák.
O odbory stojíme, zní z vedení řady firem
Vedení závodů, v nichž se odborářská základna ztenčuje, naopak říkají, že o zánik odborů nestojí. I přesto, že s nimi pravidelně vedou často tvrdá jednání zejména o zvyšování platů.
„Nejednáme ale pouze na téma kolektivní smlouvy, ale konzultujeme i řadu návrhů, změn a opatření, které vedení společnosti zavádí a připravuje,“ řekla Lucie Novotná, personální ředitelka firmy Pars nova.
„Odborová organizace je pro vedení firmy důležitým partnerem a počet jejích členů v tom nehraje podstatnou roli.“
Podobně se vyjádřil také ředitel mohelnického závodu Siemens Pavel Pěnička.
„Osobně se dost divím a nechápu rozhodnutí zaměstnanců vystoupit z odborů. Pokud chci něco změnit nebo ovlivnit, protože jsem nespokojený, musím být aktivní. Pro mne však bude odborová organizace partnerem i s nízkým procentem členů.“
Jinde se bez odborů naopak snadno obejdou. Například ve firmě Plastkon v Mikulovicích na Jesenicku je ani nikdy neměli.
„Nemyslím, že na to lidé nějak doplácejí. Když se daří, automaticky jim zvyšuji mzdy. Nezaznamenal jsem, že by tady chtěl někdo zakládat odborovou organizaci,“ řekl majitel Daniel Hama.
