To svým blízkým nehodlám udělat, abych jim umírala doma - na to je mám až moc ráda

To jsem mé mamince nemohl udělat, abych se koukal, jak v eldéence umírá, a tak jsem si ji vzal domů, aby byla obklopena lidmi, kteří ji milují. Je to to jediné, co pro ni ještě mohu udělat.

Tohle je iluze, kdy si lidi vytváří falešnou představu, že umírat doma u svých blízkých je něco příjemného. Možná při určitém druhu nemoci, ale myslím, že ve většině případů to tak rozhodně není. Kdybych umíral tak, že bych nebyl schopen se sám o sebe postarat, určitě bych nechtěl tohle břemeno přenášet na své blízké. Pokud bych nebyl schopen si to urychlit sám, radši bych byl v nemocnici nadopovanej lékama na bolest a pod odborným dohledem, abych zbytečně netrpěl.

Dle mé zkusenosti,mohu doporučit Hospic Litomêřice,umírala mi tam před 5mêsíci matka,tu pé¢i,oddanost,porozumění,přístup,jako k vlastnímu,jsem zdravotní sestra a kdybych se rozkrájela,pro mamku ráda,tak takovou péći ani v domácím prostředí by nemêla,LDN nebude splńovat,to co Hospic,klienti potŕebují od personálu ,aby na nê mêli čas a tpêlivost,je to vŝe otázka ,kolik lidí zaměstnají,dnes je trend,hlavnê hodnê bodû od pojisťovny,o lidi,aż tak nejde.Ve zdravotnictví pracuji dlouho,stále mám svou práci ráda,ještě jsem nevyhoŕela,přála bych si ,abych svým pacientùm mohla vedle profesního procesu,vênovat I svůj čas,který víc a víc postrádám.

Já osobně bych chtěl umírat ve vinárně, ale proti gustu...

Já až se dozvím, že umírám a že mi nezbývá moc času, tak si zaplatím cestu do USA a hupsnu do tornáda. Extrémní počasí je mou životní vášní.

Cituji: ... a umožnit jim tak důstojně zemřít doma v kruhu svých nejbližších ... Tak s tímto si dovolím na základě vlastní zkušenosti nesouhlasit. To může fungovat u nějaké staré babičky, která už leží v agónii, je řadu let dementní a je jí vše jedno. Ta umře na stáří. Je to těžce predikovatelné a té babičce je to vlastně jedno, protože už téměř nevnímá a žije už jen vegetativně. Infarkt a mrtvice se nepočítá. Tam přichází smrt rychle. Zůstává rakovina. A to je horor. Zažila jsem to s nejbližším příbuzným. Rakovina má 4 stádia. Skutečné umírání začíná ve stádiu 4 - terminálním stádiu. Onkolog rozhodne o ukončení léčby, která již nikam nevede. U nás to byly 4 týdny před smrtí. Od této chvíli začíná proces postupného odchodu. Nastupuje odumírání pohybových, trávících, vylučovacích a nakonec i kognitivních schopností. V nemocnici podávají do poslední chvíle kyslík přes masku, infuzi s vodou a glukózou a hlavně příval analgetik. Poslední dni nastupují potíže s dýcháním, umírající už nedokáže vykašlat hlen z plic. Můžete ho polohovat, vytírat ústní dutinu, je to stále horší. Chrapot, sýpání ... a nakonec vlastně utopení ve vlastním hlenu v plicích. Smrt udušením. V nemocnici v té chvíli pumpují do umírajícího analgetika z mnoha stran - injekčně morfium, náplastí matrifen a další v infuzi. Nakonec obrovské injekce, které automaticky dávkuje dávkovač do infuze. Díky tomuto přívalu ztratí člověk vědomí. Oči přestanou reagovat řadu hodin před smrtí. Člověk vlastní udušení už necítí. Sestra na onkologii nám řekla o hloupých příbuzných, kteří si vezmou rakovinového pacienta domů zemřít, oblepí ho všemi náplasti a nakonec s hrůzou volají záchranku nebo vláčí umírajícího po nízkoprahovém příjmu nemocnit. Umírání doma musí být nekonečný horor a ultimativní tortura pro umírajícího. Je to lež a podvod!

Tak to přeháníte, znám fungování domácího hospicu i lidi, kteří jeho služeb využili pro své blízké (onkologicky nemocné) a žádný horor to nebyl (pokud nepokládáte samotnou smrt za horor, ale hororově působí spíš vaše líčení, řeči o hloupých příbuzných jsou pak vyloženě urážlivé a seděly by mi k takové vyhořelé pracovnici onkologie), naopak příbuzní byli rádi, že jeho služeb využili. Samozřejmě to nemusí být pro každého, ale to, jak to tady popisujete, je manipulativní a přehnané.

celá paliativní péče by měla spočívat pouze v nepřetržitém podávýní kilogramů morfia a opiátů, aby trpící mohlk zemřít v klidu vysmátej s úsměvem na rtech, Všechno ostatní jsou jen kecy a nekonečná bolest fyzická a psychická .....

a lysohlávky

Umírání doma s sebou nese falešnou iluzi, člověk s fatálními zdravotními problémy potřebuje kvalifikovanou pomoc, která je dostupná jen v nemocnici a zbytečně neprodlužuje utrpení. Vím, o čem mluvím.

Kvalifikovanou pomoc ale máte v domácím (mobilním) hospicu k dispozici taky, ale ne nepřetržitě. Pokud to nestačí nebo nejde, je řešením skoro vždycky "normální" hospic.

Vím, o čem mluvím.

Ono to nestojí tak, že "umírat se bude od teď jen doma", ale je trochu divné, že LDN se rozšiřuje, ale domácí hospic ještě nedávno zdravotní pojišťovny vůbec neplatily.

Možná je to ale zbytečné dohadování, jde především o finance do péče o poslední chvíle člověka, a ty jsou potřeba nejen do hospiců, ale i LDN, aby i tam bylo slušné prostředí a péče.

LDN je v dnešní době byznys. Každý velkopodnikatel ve zdravotnictví má svou LDNku. Vznikají jako houby po dešti, kvalita různorodá, většinou však hrozná, protože jde hlavně o byznys, ne o pomoc lidem.