Bronzovou medaili získala na světovém poháru tělesně postižených atletů v Dubaji a stříbrnou na mezinárodním mítinku v Šardžá.
Paralympionička Eva Kacanu přivezla z mezinárodních atletických závodů ve Spojených arabských emirátech stříbro a bronz.
„Na obě jsem hrdá, vzhledem k různým komplikacím jsem nepředpokládala, že na závodech zaboduji,“ svěřila se Kacanu na improvizované tiskové konferenci, kterou pro atletku jako překvapení na uvítanou uspořádali její olomoučtí přátelé.
Původně Kacanu vylákali na snídani do kavárny. „Chtěla jsem, aby zažila přivítání, jaké si určitě zaslouží, stejně jako sportovci zdraví,“ vysvětlila Věra Novotná z olomoucké organizace Dobré místo pro život.
Žila v dětském domově, v devíti onemocněla rakovinou plic
Příběh Evy Kacanu je inspirující nejen po sportovní, ale i osobní stránce. Jedna z nejznámějších Olomoučanek je potomkem Řeků, kteří přišli do Československa po druhé světové válce. Rodiče, kteří měli více dětí, ji a bratra nechali v dětském domově v Krnově.
V devíti letech Kacanu onemocněla rakovinou plic a téměř rok strávila ve fakultní nemocnici v Olomouci. V osmnácti přišla o ledvinu a později smůlu dokonal těžký úraz po srážce s jiným lyžařem na běžkách. Ten přišel těsně před státnicemi na vysoké škole.
Od svých třiceti let je Kacanu upoutaná na invalidní vozík. „Hodně mi to vzalo, ale je taky hodně toho, co mi to dalo,“ hodnotí zpětně.
Z dívky, která byla v době dětství a dospívání osvobozena od tělocviku, je mezi handicapovanými ženami jednou z nejúspěšnějších sportovkyň Česka.
S atletikou jako takovou začínala v roce 1997, do koulařky se vyprofilovala v roce 2011 na svém prvním mistrovství Evropy ve Švýcarsku.
„Tam mi oznámili, že mým hobby není oštěp, který se mi vždycky líbil, ale koule. Taky jsem tam získala svou první medaili, když jsem o centimetr přehodila vítězku paralympiády v Sydney. Tak už jsem u koule zůstala jako u své hlavní disciplíny. Je pravda, že s ní mi to jde nejlépe,“ usmála se atletka.
Učí na univerzitě, zkusila si slaňování, ráda by skok padákem...
Kacanu učí aplikované pohybové aktivity na olomoucké Fakultě tělesné kultury, svůj čas věnuje i Asociaci pro osobní asistenci, ale také ráda cestuje.
A jak přiznává – má ráda výzvy. Už si zkusila například slaňování a ráda by zažila tandemový seskok. „Snažím se každý den žít naplno. Nikdy nevím, co přinese zítřek.“
Cíle si neubírá ani na poli atletiky. Ve vrhu koulí by ráda opět překonala hranici šesti metrů, diskem chce přehodit dvanáctimetrovou metu.
I kdyby se jí to nepodařilo, může být na sebe hrdá. „Nikdy jsem nečekala, že se dostanu na tolik paralympiád, a už vůbec jsem nedoufala, že po padesátce ještě budu sportovat. Natož že to tam i cinkne,“ potěžkala spokojeně své nové cenné kovy.
