„Na některých polích je třeba jen polovina běžné úrody, někde se nechytlo nic,“ uvedl ředitel společnosti Unisad Plus Pavel Vodseďálek.
Podobně je na tom Ovocnářství Eduard Kozák, jehož úrodu kromě sucha poškodili i škůdci nebo krupobití.
O něco lépe se daří zemědělské firmě Úsovsko v okrese Šumperk, která pěstuje jablka na rozloze téměř 150 hektarů a višně na 17 hektarech.
„Úhrny srážek pro ovoce jsou v tuto chvíli dostatečné. Máme případně i doplňkové závlahy. Pokud tedy dojde k suššímu období, jsme tomu schopni pomoci,“ konstatoval ředitel divize ovocnářství Úsovsko a místopředseda Ovocnářské unie Moravy a Slezska Michal Horáček.
O české ovoce není zájem
Ovocnáře ovšem více trápí jiné problémy. „I to malé množství ovoce, které vypěstujeme, ve výsledku neprodáme. Přes dvě třetiny všeho ovoce v Česku jde přes supermarkety a my, malí zemědělci, pro ně nejsme partneři,“ stěžuje si Kozák.
Jeho ovocnářství se rozkládá asi na padesáti hektarech v Lučicích a produkuje jablka, švestky nebo rybíz. Problém je v ceně, supermarketům se totiž vyplatí kupovat dotované a levnější ovoce ze zahraničí.
„Když velkoobchodníci vykupují červený rybíz za tři koruny na kilo, ale nás jen sklizeň a zchlazení stojí alespoň čtyři koruny, jsme už v tom bodě v minusu,“ popsal Kozák. „Kdo má monopol, ten zdražuje, a kdo nemá, ten tratí,“ dodal.
Před srovnatelnou situací stojí i Vodseďálek z firmy Unisad Plus, která produkuje hlavně švestky na ploše třiceti hektarů pár kilometrů od Mohelnice.
„Když jsou náklady na sklizeň šest korun za kilo a nedostanete zaplaceno alespoň dvanáct korun za kilo, tak na tom nevyděláte,“ zhodnotil nepříznivou situaci Vodseďálek a dodal, že levné švestky se nejčastěji dováží z Maďarska.
Pěstitele drtí konkurence sousedů
Problém je patrný i na prodeji jablek. „Česká jablka se prodávají velmi špatně. Sousedíme s Polskem, které má zemědělskou podporu od státu někde jinde, a jelikož teď nemůže vyvážet do Ruska, vyváží oni k nám,“ vysvětlil Kozák.
Podle místopředsedy Ovocnářské unie Moravy a Slezska Michala Horáčka je hlavní problém právě v nedostatečné podpoře státu. „Nejenže jiné státy Evropské unie dávají více dotací do zemědělství, ale mají obecně efektivnější pomoc v dobách krize,“ sdělil.
Důsledkem je právě odkup levnějšího ovoce ze zahraničí. „Takže místo toho, aby se dováželo ovoce od místního zemědělce, dováží se levněji často přes půl Evropy. Na nějakou ekologii a uhlíkovou stopu se očividně kašle,“ zlobí se Horáček.
Nákupní řetězce deformují místní trh
Problém se ale týká i zeleniny. Podle předsedy Zelinářské unie Čech a Moravy Petra Hanky mají nákupní řetězce velmi agresivní akční cenovou politiku, která deformuje místní trh s ovocem i zeleninou. Často se tak stává, že zelináři nemají komu prodat své produkty.
„Pro řetězce je rozhodující cena, což je pro malé pěstitele handicap. Mají také dva až tři stabilní dodavatele a nechtějí se ani zabývat nabídkami lokálních zelinářů,“ konstatoval Hanka.
Olomoucký kraj podle něj býval silně zelinářskou oblastí, dnes se tu ale pěstitelů zeleniny nachází málo.
„V celé Evropě funguje jakýsi národní patriotismus. Takřka všechny státy si uvědomují, jaké negativní důsledky má přerušení odběrů od místních zemědělců, takže přednostně odebírají od nich. U nás se taková politika neuplatňuje,“ posteskl si Hanka.
Příkladem může být Zemědělské družstvo Haňovice na Olomoucku, kde se asi na třech hektarech skleníků pěstují rajčata. „V podstatě za posledních šest let neustále proděláváme, přesto ale věříme, že se jednou dostaneme do kladných čísel,“ sdělil ředitel Zemědělského družstva Haňovice Petr Koukal.
Dodává však, že kvůli růstu cen energií družstvo nejspíš omezí zimní výsadbu rajčat. Zemědělci si myslí, že Čechům málokdy záleží na původu potravin. „Pokud je něco ve slevě, tak si to většina lidí koupí bez ohledu na to, odkud to pochází. To je taková nemoc Čechů,“ prohlásil Vodseďálek.
Ovocnáři zvažují nesklízet
Kombinace nízké kupní ceny a vysokých cen energií, nafty či hnojiv dostává spoustu sadařů do situace, kdy se jim ekonomicky nevyplatí úrodu sklízet.
„Zvažujeme, jestli ovoce vůbec budeme sklízet, aby nám výkupní ceny uhradily alespoň skladování a práci,“ sdělil Horáček s tím, že letos například společnost Úsovsko prodává hypermarketům kilogram jablek o dvě až tři koruny levněji než loni.
„Pokud se výrazně neposunou kupní ceny, tak to nemá smysl. Peněžně bychom na tom byli úplně stejně, ale takto si aspoň ušetříme práci,“ přidal Kozák.
Částečným řešením pro ovocnáře mohou být samosběry, ale to hlavně v případě malých sadů.
„Když máte třicet hektarů sadů a lidi si vysbírají ovoce na deseti, je to super. Pokud ale vlastníte stovky hektarů, tak vás těch deset sklizených moc nezachrání,“ dodal Kozák. O samosběr některého ovoce, například švestek, navíc vůbec není zájem.
Odbyt je nejistý, řetězce diktují nízké ceny
Problémy pěstitelů potvrzuje Michaela Navrátilová z Agrární komory Olomouckého kraje. Kromě výrazného růstu vstupních nákladů, nedostatku pracovníků nebo škůdců a chorob se producenti ovoce a zeleniny potýkají také s nejistým odbytem.
„Větší podniky dodávají své produkty převážně obchodním řetězcům. Ty mají v současné době takové postavení, že mohou diktovat podmínky, které jsou pro dodavatele nevýhodné,“ konstatovala Navrátilová.
V důsledku snahy podřídit se tlakům řetězců dochází k tomu, že je hospodaření pěstitelů ztrátové nebo vykazuje jen minimální zisk. „Pomáhají si sice tím, že se výrobu snaží dotovat z jiného odvětví zemědělství, ale dlouhodobě je tento systém neudržitelný,“ tvrdí Navrátilová.
Podle ní nemají čeští zemědělci šanci konkurovat lépe podporovaným zahraničním producentům, a to i přesto, že jejich produkty dosahují stejné kvality.
„Už i v našem kraji tedy začínají někteří pěstitelé ovoce či zeleniny reálně uvažovat o postupném snižování pěstování těchto citlivých komodit a jejich nahrazení jinými plodinami,“ dodala Navrátilová.
