Na místo, kam generace Přerovanů chodily za koncerty a tancem, se dnes chodí nakupovat. Stojí tam totiž market.
„Byla by tam skvělá knihovna, která Přerovu chybí. S budovou se dalo pracovat dál a bylo by to užitečné. Tady je hlavní, že dobrou architekturu nenahradila kvalitnější, ale paskvil. Nejsem odpůrce moderní architektury, ale když na místě nevznikne nic lepšího, tak je to marnost,“ zlobí se Marta Jandová, kurátorka výstavy k desátému výročí (ne)slavné demolice.
V únoru 2007 se coby nová zastupitelka snažila Komunu zachránit. Pokoušeli se o to i další přerovští politici, aktivisté a svou osobní přítomností dokonce i tehdejší ministr kultury Václav Jehlička. Ale marně, tragický osud památky byl zpečetěn už o několik měsíců dřív. Dokonat ho pomohla série chyb včetně detailu, jakým byl jeden nedoručený dopis.
„V průběhu let vyšly najevo okolnosti, o kterých veřejnost možná neví. Příběhu chyběla tečka. Chtěli jsme také, aby Přerované měli možnost podívat se na celou záležitost s odstupem času,“ vysvětluje autorka expozice ve Výstavní síni Pasáž.
Zrušení památkové ochrany bylo protiprávní, uznal úřad
Komuna, kterou v roce 1924 na návrh významného regionálního architekta Roberta Motky v Přerově postavila Dělnická tělocvičná jednota (DTJ), žila čilým společenským ruchem do roku 1997. Po katastrofální povodni, která se nevyhnula ani spolkovému domu, už v Komuně fungovala jen restaurace.
S hladinou vody opadl i zájem tehdejšího majitele - Českých drah. Ty Komunu dvakrát - v roce 1997 a 2000 - nabídly jako nepotřebný majetek okresnímu úřadu a přerovské radnici. Ani jeden toho ale nevyužil. Komunu pak až v srpnu 2005 koupila brněnská firma Reinvest Corporation, která byla založena jen o čtyři měsíce dřív.
Už v říjnu se nový vlastník zajímal na olomoucké pobočce Národního památkového ústavu (NPÚ) na stupeň památkové ochrany Komuny.
„V listopadu mu bylo písemně sděleno, že předmětem ochrany je celá budova včetně uměleckořemeslných detailů, nikoliv například pouze fasáda a podobně,“ popsal ve své zprávě již v roce 2007 nynější ředitel olomoucké pobočky NPÚ František Chupík.
„O formálnosti kroku vlastníka svědčí skutečnost, že ve stejném měsíci již byly zpracovány hlavní podklady, jež tvoří přílohu žádosti firmy o sejmutí památkové ochrany ze stavby, která dosud bránila demolici a zisku pozemku pro komerční aktivitu,“ dodal.
Myslel jsem, že Komuna bude jako Palladium, hájí se exprimátor
Památkové ochrany zbavilo ministerstvo kultury Komunu v červenci roku 2006. Jak úřad po výměně vedení uznal - protiprávně. Klíčovou roli v případě přerovského spolkového domu sehráli někdejší první náměstek ministra kultury František Formánek a jeho podřízená Vladimíra Koubová, kteří šli až příliš na ruku vlastníkovi budovy.
„Předmětné rozhodnutí ministerstva kultury bylo vydáno v rozporu se správním řádem. Odůvodnění uvedeného rozhodnutí je nedostatečné a nepřezkoumatelné,“ psalo se v právním rozboru ministerstva.
Podle něj se úřad přesvědčivě nevypořádal s argumenty pro zachování přerovské Komuny jako kulturní památky. Konkrétní viníci ale potrestáni nebyli. V době zveřejnění právního rozboru už na ministerstvu nepracovali.
Faktem je, že o to, aby Komuna zůstala památkou, stáli v té době jen památkáři z olomouckého pracoviště NPÚ. Kraj, městská rada nebo přerovští úředníci z oddělení památkové péče byli pro zrušení ochrany. Ruku pro to zvedl i tehdejší místostarosta a později primátor Přerova Jiří Lajtoch.
„Chtěl jsem vyhovět tlaku lidí, kterým vadilo, že od povodní se s Komunou nic nedělo. V sále byly v té době stále ještě vzduté parkety, dobře vypadala jen vstupní část. Dvorní trakt byl v havarijním stavu,“ vysvětlil Lajtoch. Hlasoval by stejně, kdyby věděl, co na místě Komuny vznikne?
„Určitě ne,“ tvrdí dnes. „Podle plánů investora jsem myslel, že Komuně zůstane čelní fasáda a za ní vznikne moderní obchodní pasáž. Něco jako pražské Palladium,“ hájí se.
Majitel město zaslepil sliby, pak prodal pozemky na market
Ze stejných pohnutek hlasovala také většina přerovských zastupitelů ještě v létě 2006 pro to, aby město novému majiteli Komuny prodalo pozemky, na nichž později vzniklo parkoviště marketu. Podle Marty Jandové, která se po volbách stala členkou opozice, se radnice nechala opít iluzí.
„Majitel nasliboval naprosto neuvěřitelné věci. Nikde ani zmínka o obyčejném marketu.“
Komuně nepomohla ani připomínka její minulosti - především té spojené s komunistickou ideologií. Po vyvlastnění přerovské pivovarnické akciové společnosti, která koupila Komunu od DTJ v roce 1935, budovu krátce využíval okresní sekretariát KSČ.
Od roku 1958 byla Komuna coby závodní klub majetkem Českých drah a toho roku byla také prohlášena památkou. Nutno ovšem dodat, že na seznamu památek vydržela i v období po listopadu 1989, kdy dokument notně provětrala důkladná porevoluční probírka.
Důležitou roli sehrál i podvrh statického posudku
Odborníci považovali Komunu spolu s další budovou navrženou Robertem Motkou - takzvanou Záložnou v Kratochvílově ulici - za důležité články v řadě kvalitních přerovských realizací prvních desetiletí 20. století. O to víc mrazí jeden z důkazů, které přinesl šéf olomouckých státních památkářů Chupík.
Důkladným studiem dokumentů, které se podepsaly na demolici Komuny, zjistil, že památku pomohl „sejmout“ mimo jiné podvrh statického posudku. Ten nejenže neobsahoval jediný výpočet z oboru statiky a dynamiky staveb a hemžil se vágní terminologií, ale podepsaná statička jej ani nikdy nezpracovala.
„Sdělila, že bylo zneužito jejího hlavičkového papíru a podpisu,“ upozornil Chupík.
Ministerstvo kultury se pokoušelo vrátit Komunu zpět na seznam památek, ale už to nestihlo. Firma, která měla platný demoliční výměr, začala s bouráním jen několik hodin poté, co úřad zahájil správní řízení. Marta Jandová je dodnes přesvědčena, že náhlá demolice začala poté, co majitele upozornil někdo z magistrátu.
Demolice Komuny možná pomohla zachránit jiné stavby
K „úspěšnému“ dokončení bourání pak přispěl fakt, že majitelka firmy se vyhýbala převzetí ministerského dopisu o zahájeném správním řízení. Záhy po ukončení demolice pak firma Reinvest prodala „vyčištěné“ pozemky řetězci Tesco, který tam vystavěl svůj už druhý přerovský market.
„Je to škoda pro Přerov a taky památkovou péči, že nenašla nějakou řeč s investorem, jak umožnit další využívání Komuny,“ lituje Chupík. Nevylučuje ale, že případ Komuny zachránil alespoň jiné památky.
„Protože jsme od té doby neměli stejný nebo podobný případ, kdy by někdo takto účelově chtěl zbavit budovu památkové ochrany, je možné, že ministerstvo kultury je nyní obezřetnější,“ míní.
Podobně to vidí i Jandová. „Říká se, že osud Komuny později zachránil budovu nedalekého Chemoprojektu, kterou město raději koupilo, aby na jejím místě nevyrostl další market. Také myslím, že z příběhu Komuny se poučila jiná města. Možná se pak podařilo zachránit další budovy,“ říká.
