„V takové podobě nebyly typáře neboli pečetidla ani razítka nikdy vystaveny. Na veřejnost se dostalo vždy jen pár kousků. Sbírka našeho muzea obsahuje 218 kusů. Na výstavě je jich asi 160,“ popsal kurátor a správce takzvaného sfragistického fondu Lubor Maloň.
Ukázka z výstavy v muzeu |
Razítka podobná těm, která známe z dnešního každodenního života, se podle historiků začala objevovat teprve kolem poloviny 19. století. Jejich předchůdci – typáře – však mají historii mnohem delší. Na našem území téměř tisíc let.
Jelikož razítka jsou součástí jakéhokoliv úřadování, na výstavě s příznačným názvem Schváleno! je kurátoři přibližují laikům prostřednictvím dvou stylizovaných kanceláří.
Ta první pochází z přelomu 19. a 20. století a návštěvníci si v ní mohou prohlédnout mladší předměty z muzejní sbírky. Druhá je kancelář cechovní a představuje předměty pocházející z období od 16. do 20. století.
Ani protesty nestačily, pryž byla příliš silná konkurence
Typáře a razítka prošly zajímavým vývojem. Typáře byly původně ryté negativně – to znamená, že obraz byl vyrytý do razicí plochy zrcadlově, proto se při běžném pohledu hůře čte. Až když se typář orazil do vosku a vznikla pečeť, objevil se pozitivní obraz.
„Kovové typáře kolem poloviny 19. století v našich zemích začaly postupně nahrazovat kovová razítka, kde už obraz vystupuje z plochy. Používala se na ně olejová barva. Zhruba od roku 1880 se začala vyrábět pryžová razítka,“ popsal Maloň.
Výrobci kovových razítek se proti nové konkurenci ozývali, stěžovali si na ni dokonce na úřadech, protože jim brala práci. Nic ale nezmohli. Pryžová razítka ta kovová nakonec nahradila. Definitivní konec typářů to ale nebyl – vyráběly se i ve 20. století. Například někteří výrobci dávali na důležité listiny otisk typáře, i když v té době běžně používali i razítka.
Nejstarším exponátem na výstavě je pečetidlo města Tovačova. „Jeho otisky se nám podařilo dohledat od roku 1554 až do roku 1822. Netušíme, jestli nebyl v určitých intervalech vyhotovován nový, jestli tedy máme ten novější, nebo starý. Vypadá ale tak, že jde možná o ten původní,“ podotýká Maloň.
Typáře jsou však obecně unikátní už proto, že existoval vždy jen jediný. „Když dosloužil, tak se zlikvidoval a nechal vyhotovit nový,“ vysvětlil kurátor.
Návštěvníci se poučí o symbolech cechů i erbech
V 16. a 17. století se výroba typářů zadávala řemeslníkům, o kterých se vědělo, že je zpracují dobře. Často to byli zlatníci, odborníci z mincoven, na vesnici pak například místní kovář. Dražší pečetidla jsou ze stříbra – k takovým patří i typář města Přerova ze 17. století nebo vystavené pečetidlo cechu mlynářů z Tovačova.
Ve sfragistické sbírce přerovského muzea ale převažují typáře mosazné. Sbírka vznikala od konce 19. století, kdy se ve snaze prezentovat českoslovanskou kulturu konala velká výstava v Praze. Kvůli ní se uskutečnila velká vlna sbírání v rámci celé dnešní republiky.
Na současné výstavě se návštěvníci mohou těšit například na unikátní razidlo na knoflíky rodu Küenburgů – majitelů zámku v Tovačově, kovová razítka přerovské finanční správy nebo razidla na medaili vydanou v souvislosti s výstavou v roce 1893.
Kancelář stylizovaná jako cechovní lidem připomene, že cechy se dříve od sebe navenek odlišovaly různými symboly, které musely být jasné, srozumitelné a nezaměnitelné.
„Tenkrát by například pekař těžko vystačil s nápisem Pekařství na svém vývěsním štítě jako v dnešní době. Velká část obyvatelstva byla totiž negramotná. Použít tudíž musel obrázky, symboly. A ačkoli se moderní člověk mnohdy pozastaví nad významem některých znaků, tehdejšímu člověku byly zcela srozumitelné, protože s nimi přicházel do styku každý den,“ uvedl Maloň.
Jelikož na většině typářů a razidel se objevují znaky a erby, je poslední část výstavy, která bude otevřena do posledního únorového víkendu, věnovaná heraldice. Návštěvníci se zde dozví například to, proč při popisu znaku „vlevo“ znamená „vpravo“, co říkají „mluvící“ znamení a kde všude je v Přerově k vidění městský znak.
