Portrétní fotografie Jaroslava Švarce, rodáka z Velkého Újezdu na Olomoucku. | foto: repro publikace Martina Vaňourka

Odbojář z Hané měl odstranit Moravce, nakonec zemřel po boku Kubiše

  • 129
Byl jedním ze sedmi statečných, kteří zahynuli v kryptě pražského chrámu po atentátu na Heydricha. S jeho úspěšnou likvidací přitom paradoxně neměl nic společného. Jaroslav Švarc z Velkého Újezdu na Olomoucku byl totiž vyslán s úkolem odstranit kolaboranta z protektorátní vlády Emanuela Moravce.

Jaroslav Švarc je velkou a uznávanou osobností českého odboje. Mohelnický vojenský historik Martin Vaňourek jeho příběh sepsal do knihy Rotný Jaroslav Švarc - "Češi se nikdy nevzdávají", která bude slavnostně představena v odbojářově rodišti v neděli 11. května u příležitosti výročí sta let od jeho narození.

"Švarc je opravdový hrdina, jeho krátký život by byl ne na jednu útlou publikaci, ale na román," říká Vaňourek.

"Je to náš hrdina, kterého si připomínáme každý rok. Letos by se dožil sta roků, takže publikace o něm je namístě," dodává pak místostarosta Velkého Újezdu Josef Jelen.

Otec Jaroslava Švarce chtěl, aby se syn vyučil tesařem. S manželkou ale původní plán přehodnotili a neduživého mladíka nechali vyučit cukrářem. Tehdy rodiče nemohli tušit, že z něj jednou bude fyzicky zdatný, skvěle vycvičený a odvážný voják, který se nesmazatelně zapíše do dějin zahraničního odboje.

Devatenáctiletý mladík po vyučení odešel do Prahy, kde se věnoval řemeslu. V roce 1936 byl ale odveden a začal pro něj kočovný vojenský život. První výcvik ho čekal v Trnavě, poddůstojnickou školu absolvoval v Šumperku, poté následoval Zábřeh.

Kousek od něj sloužil Kubiš i zrádce Čurda

Jak dokládají jeho zápisky, rozčilovala ho tehdy vojenská protekce. "Chuť do učení mě hned přešla, protože jak můj instruktor, tak důstojník hleděli jen na své miláčky a podlézavce," poznamenal si v té době do deníku. Nakonec ale absolvoval hned několik kurzů.

"Po převelení do Hlučína na Opavsku se jeho 4. hraničářský pluk stal vůbec první jednotkou určenou pro obranu a boj v těžkém opevnění budovaném na tehdejších hranicích," upozornil historik Vaňourek.

Shodou okolností přitom nedaleko něj sloužil člen finanční stráže Karel Čurda, který byl později jedním z parašutistů vyslaných do protektorátu. Tím, který zradil a zavinil tak smrt jak Švarce, tak dalších šesti parašutistů v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje.

Přitom ať už to byl osud nebo náhoda, na jiném místě nedaleko Švarcova působiště sloužil také Jan Kubiš, jeden z úspěšných atentátníků, kteří zabili Heydricha.

Mobilizace... A civil se odkládá

Začátkem října 1938 měl jít do civilu. Jenže všeobecná mobilizace 23. září vše změnila.

"Kvůli mobilizaci byl odchod ročníku, který nastoupil vojnu v roce 1936, odložen," popisuje Vaňourek. Jenže poté, co se Československo vzdalo Sudet, vojáci museli z hranice odejít.

"Osmého října jsme opouštěli naše pevnosti bez boje a dosti neslavně," poznamenal si do deníku Švarc. Aby toho nebylo dost, přišla zpráva o smrti jeho těžce nemocné matky.

Kvůli ztrátě hranic ztratil Švarcův hraničářský pluk opodstatnění. Švarc byl spolu s částí vojáků odeslán na Podkarpatskou Rus, kde měli posílit tamní divizi bojující s polskými a maďarskými teroristy.

"Měli jsme pozvednout morálku vojska složeného ze samých Rusínů a Slováků. Bez urážky. Taková armáda by se při prvním výstřelu rozutekla," zkritizoval tamní jednotky Švarc v zápiscích.

Zažil tam řadu přestřelek. V únoru 1939 se vrací do Čech. Jeho vojna, jež měla původně trvat dva roky, tak skončila až po 29 měsících.

V rádiu slyšel o odboji, a proto se rozhodl odejít do zahraničí

Vrátil se do Velkého Újezdu. Po násilném obsazení Československa Německem v březnu 1939 poslouchal s kamarády zahraniční rozhlas. To zaznamenal ve svých vzpomínkách místní učitel Karel Domes.

"Hostinský v hostinci U Zlatého jelena měl rozhlas a umožňoval chlapcům poslouchat zprávy z Moskvy a Londýna. Dozvěděli se, že v zahraničí vznikaly odbojové skupiny, a Jaroslav Švarc s kamarádem Aloisem Fröhlichem se rozhodli odejít," popisuje ve vzpomínkách na válku Domes.

První útěk se však nepodařil. U Katovic oba újezdské mladíky zadrželi polští policisté. Protože byli bez dokladů, vyhostili je z Polska. Brzy se ale začal připravovat další odchod. Jenže v září 1939 Hitler napadl Polsko a hranice byla neprodyšně uzavřena.

V BEJRÚTU. Přes Bejrút, dnešní Libanon, prošla celá řada československých vojáků na cestě do Francie. Jaroslav Švarc je vlevo.

Do skupiny přibyl další kamarád Bohumil Bednařík a trojice se rozhodla jít tentokrát přes Balkán, jenomže Němci už hlídali i slovenskou hranici. Falešná propustka byla k ničemu, protože Němci nečekaně změnili razítko.

Do Slovenska nakonec Švarc s kamarády přešli s převaděči. Potom odjeli do Haliče a přes Maďarsko do Jugoslávie. Putovali přes Řecko a Turecko do tehdy francouzského Bejrútu. Dobrodružná cesta zahájená odchodem z Velkého Újezdu na Štědrý den 1939 skončila 19. února 1940 vyloděním v Marseille.

Koncem srpna 1941 hrdinovy zápisky končí

Švarc se ve Francii dostal do pěšího pluku Jana Satorie, kde sloužil shodou okolností už na Hlučínsku. Jenže Francouzi začali ustupovat a velmoc se brzy ocitla na kolenou. Z poražené Francie se Švarc plavil na egyptské lodi přes Gibraltar do Anglie. 13. července vystupoval z lodi v Liverpoolu. Čeští vojáci začali hned cvičit.

První příležitost ukázat se, měli dostat zanedlouho - měl je navštívit prezident Edvard Beneš. Švarc si do deníku poznamenal, že jsou na něj všichni zvědaví. Koncem srpna 1941 ale zápisky končí.

"Důvod není znám, ale mohlo to souviset s tím, že byl vybrán do sabotážního kurzu ve Skotsku a hned nato měl absolvovat parašutistický kurz," míní Vaňourek.

Švarc se stále víc ukazoval jako skvělý voják. Do výcvikového listu tehdy Angličané uvedli: "Tělesně zdatný, inteligentní, odvážný, spolehlivý. Lze ho použít k samostatným i kolektivním úkolům i za nejtěžších podmínek. Nemá žádné závazky doma i v cizině, touží po činnosti."

Unikátní snímek zachycuje oba budoucí příslušníky výsadku TIN. Jaroslav Švarc je v prostřední řadě druhý zleva, Ludvík Cupal druhý zprava.

V té době ještě nebylo určeno, s jakým úkolem bude vysazen v protektorátu. Výsadek TIN na likvidaci Emanuela Moravce byl vybrán začátkem roku 1942. Složení: Jaroslav Švarc a Ludvík Cupal. Oba muži se dozvěděli o úkolu až 25. února 1942.

"S úkolem je seznámil šéf zpravodajského odboru generálního štábu František Moravec," popsal Vaňourek. V tu dobu byl výsadek Anthropoid na likvidaci Heydricha složený z Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka už tři měsíce na českém území.

S parťákem z výsadku se už nikdy neshledal

Jaroslav Švarc se tak změnil na Jaroslava Zelenku a zůstalo mu jeho cukrářské povolání. 29. dubna 1942 odstartoval upravený letoun Halifax ve 20:58 z Velké Británie a v místě výsadku u Rožmitálu v Čechách byl 30. dubna v 1:32.

Spolu s výsadkem TIN byl v letadle další výsadek Intransitive a ten vezl materiál pro už dříve vysazený Out Distance, ve kterém byl zrádce Karel Čurda. I když Cupal skákal se Švarcem rychle po sobě, nikdy se už neshledali. Cupal se v rozporu s nařízeními nevydal na záchytnou adresu do Plzně, ale do Prahy. Když se mu nezdařil kontakt na český odboj, odjel k rodině na jižní Moravu.

Švarc nenašel ani Cupala, ani kontejner s materiálem. Dodržel však stanovený postup a vydal se do Plzně. Odtud ho teprve odeslali do Prahy.

"V bytě učitele Zelenky Hajského v Biskupcově ulici na Žižkově se setkal s velitelem českých parašutistů Adolfem Opálkou. Švarc poté střídal několik bytů, kde se ukrýval. U Antonína Sochůrka v Praze Podolí se setkal s Janem Kubišem. Bez materiálu a bez parťáka ale nebyl schopen atentát na Moravce provést," řekl Vaňourek.

Ve vzpomínkách lidí, kteří Švarcovi pomáhali, získal vysoké uznání. "Pro Švarce bylo obrovským zklamáním, že se mu nepodařilo najít Cupala a úkol, který dostali, zůstane nesplněn," uvádí Vaňourek. Podle svědků, kteří přežili, Švarc velmi přísně dodržoval pravidla konspirace.

"Výjimkou byla jeho nejmladší sestra Anna. Shodou okolností se u ní zastavil 27. května 1942, tedy v den atentátu na Heydricha. Z toho je zřejmé, že o této akci neměl ani tušení," popsal Vaňourek.

Čeští vojáci si vzali život. Mezi nimi i Švarc

Den poté odešel také on do úkrytu v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zrádce Čurda ale informoval gestapo, že atentát na Heydricha spáchali Gabčík s Kubišem, a díky tomu se dostalo na lidi, kteří jim pomáhali.

Po krutých výsleších získalo gestapo informaci, kde se ukrývají. Spolu s nimi ale v kryptě byli také další parašutisté: Adolf Opálka, Jozef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý. A Jaroslav Švarc. 17. června Němci kostel obklíčili. Po boji si čeští vojáci, spolu se Švarcem, vzali život.

"Čurda naštěstí nebyl schopný popsat, proč přijel Švarc do Československa. To rodinu uchránilo od perzekuce. Ostatně ve Velkém Újezdě v době Švarcovy smrti už nikdo z rodiny ani nežil. Matka byla už dlouho po smrti, otec se odstěhoval do Olomouce, pryč z obce byli i sourozenci," konstatuje Vaňourek.

Švarcův parťák Eduard Cupal žil ještě několik měsíců a skrýval se u rodičů na jižní Moravě. Řadě lidí však prozradil, proč byl z Anglie vyslán. Dokonce se pokusil o sabotáž. Gestapo nakonec přivedl do jeho úkrytu vlastní otec, kterého gestapáci vyslýchali. Cupal se 15. ledna 1943 v bezvýchodné situaci zastřelil.

"I když byl určen stejně jako Švarc po pečlivém výběru, ukázalo se, že to nebyl člověk formátu Jaroslava Švarce. Na rozdíl od něj porušil vše, co se porušit dalo. Ukázal se jako nespolehlivý a nezodpovědný. Čurda ale selhal ještě mnohonásobně víc," uzavřel historik Vaňourek.