Jak se novinář stane členem managementu továrny obnovující dávno zaniklou značku?
Dělal jsem motoristického novináře deset let a už mě to tak úplně nebavilo. A zrovna v tu dobu jsem v roce 2016 psal o dění kolem Čezety. Majitel zrovna hledal někoho, kdo by dělal marketing, tak jsem se rozhodl využít příležitosti dělat něco nového a navíc být součástí naprosto unikátního projektu – výroby českého elektrického skútru začínající téměř od nuly. Kromě marketingu jsem pomáhal i s vývojem a testováním, od ledna jsem obchodním manažerem.
V jaké fázi projekt byl, když jste se přidal?
V Prostějově v tu dobu nebylo nic, všechno bylo v Mirošovicích u Prahy a skútr existoval pouze v podobě pár prototypů pro prezentaci. Pak se začalo s vývojem pro sériovou výrobu, který trval zhruba rok. Zároveň bylo nutné řešit výrobní prostory, takže loni v březnu jsme zahájili provoz prostějovské továrny. Samozřejmě bylo nutné připravit stroje a vybavení, splnit různé úřední náležitosti a tak podobně, takže samotná výroba zde začala oficiálně až letos v lednu.
S Prostějovem nemají původní čezety žádné spojení. Proč tedy padla volba zrovna na něj?
Je to kombinace okolností a ekonomických důvodů. Jednak švagr majitele pochází z Dubu nad Moravou, a když se tedy řešilo místo, tak navrhl takové, kde to zná. Kromě toho to pak byl fakt, že v Prostějově byly dostupné pracovní síly, a také nájem a další provozní záležitosti tu vyjdou podstatně levněji než třeba ve středních Čechách či v Praze. A navíc nám nemalou část dílů jsou schopny dodat firmy přímo z Prostějova a okolí.
Jaká je současná situace Čezety?
Vyrábíme zhruba deset strojů měsíčně. Kromě toho díky penězům získaným přes crowdfunding (způsob získání peněz na projekt, v němž zpravidla přispěje větší počet jednotlivců menším obnosem výměnou za různé typy odměn nebo minoritní podíl ve firmě, velmi často organizovaný přes internet – pozn. red.) dojde na rozšíření výroby. Zhruba od konce roku bychom díky tomu chtěli navýšit produkci na třicet skútrů měsíčně.
Na co 15 milionů získaných od 66 investorů výměnou za celkem patnáctiprocentní podíl ve firmě použijete?
Především na vlastní lakovnu. Lakujeme u několika firem, jenže je pro ně výhodnější dělat jiné, jednodušší věci, protože ty od nás jsou hodně pracné. Kromě toho plánujeme pod naši střechu převést ještě některé další věci zajišťované nyní subdodavateli a také chceme mít na skladě víc materiálu, abychom měli větší rezervy. Jednoduše řečeno maximum investic půjde do výroby. Kromě toho hledáme v Praze nový showroom.
Zatím se firma stále rozjíždí, kolik čezet by se mělo vyrábět, až pojede naplno?
Nejoptimističtější cíl je za tři roky dosáhnout produkce dvou tisíc skútrů ročně, což by měl být strop.
Jak jste na tom se sháněním lidí, zvláště když chcete rozšiřovat výrobu? Řada menších firem z regionu má problém, že jim zaměstnance přetahují velké továrny nebo montovny a ony pak musí omezovat výrobu.
My dobře platíme. (smích) Většinu těch, kteří u nás pracují, jsme přetáhli, ale svým způsobem to máme jednodušší než většina ostatních. Jedna věc jsou peníze, ale pak jsou tu taky ještě pracovní podmínky, prostředí a samotný produkt. Pro řadu lidí je důležité, kde a co přesně dělají a jestli je to baví a dělají něco zajímavého. Což u nás mohou. My tady v historické budově, kde kdysi vyráběla místní automobilka Wikov, jedeme na jednu směnu, během které vytváříme něco hezkého, na co může být člověk opravdu hrdý.
Odkud máte zákazníky?
Hlavně z Francie a Velké Británie, ale také třeba Belgie. Docela prodáváme i na Slovensko, kde je kupodivu zájem vyšší než v České republice. I u nás je to ale lepší, než jsme čekali, zhruba jde o tři stroje měsíčně, my jsme předpokládali tak jeden.
Jaká je aktuálně poptávka?
Při současné výrobě deseti kusů měsíčně máme předprodáno zhruba na tři až čtyři měsíce dopředu.
Není trochu překvapivé, že o stroj, jenž má kořeny v socialistickém Československu a navíc s tak specifickým vzhledem, je zájem v západní Evropě?
Lidem se to tam prostě líbí. A finančně je to dostupné i pro střední třídu. Ale čezetu si nekupujete jako racionální volbu, jakkoliv to může znít divně. Jezdí sice téměř zadarmo, ale pořizovací cena je vysoká a na obyčejné dojíždění si vystačíte se skútrem za 50 tisíc korun. Takže pro ty zájemce to musí být krásné, dělat je to zajímavými a musí se na projížďky těšit, jinak by si to nekoupili.
Právě cena byla třeba při červnové exkurzi vyznavačů původních čezet v továrně hojně diskutované téma. Řadě lidí přišla vysoká, když základní varianta začíná na 261 tisících korun bez DPH a v případě vyšší řady se silnějším motorem a vyšší kapacitou baterie přesahuje i 300 tisíc...
Takovou reakci budete mít vždycky. Neříkám, že to není vysoká částka, ale je to technologicky špičkový stroj postavený z nejlepších komponentů.
Neplánujete ale přece jen i nějakou levnější „edici“, která by byla dostupnější?
Ne, to dělat nechceme. Je potřeba zachovat určitou kulturu té značky. Představte si, že byste si koupil ferrari, byl byste na to pyšný, protože se tak stanete členem určitého klubu s určitým společenským statusem, a pak by Ferrari začalo vyrábět edici vozů za půl milionu, které by měl každý druhý. Ta značka by tím ztratila svoji výjimečnost, kvůli které si lidé její výrobky kupovali. Cílíme na trh luxusních produktů, v kategorii levných skútrů už je tady spousta strojů z Asie. Navíc podnikatelské prostředí v České republice nahrává tomu dělat spíše něco kvalitního v menších sériích než levnou velkovýrobu.
Podívejte se, jak vypadala návštěva vyznavačů čezet v prostějovské továrně
10. června 2018 |
