Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po židovské historii Prostějov šlapal před válkou i po ní, ukazují archivy

  12:53aktualizováno  12:53
Problémy, které přináší snaha o rehabilitaci starého židovského hřbitova poblíž centra Prostějova, nejsou ničím novým. Už před válkou chtělo město pozemky využít k jiným účelům a po porážce nacistů odmítalo arizovaný majetek židovské obci vrátit. Ukazují to nově objevené historické dokumenty.

Snímek zachycují prostějovský hřbitov v době těsně před jeho likvidací v první polovině 40. let. | foto: Státní okresní archiv Prostějov

Starý židovský hřbitov poblíž centra Prostějova v místech, kde dnes stojí základní škola a reálné gymnázium, už ve 30. letech minulého století chtělo město Prostějov koupit a zřídit zde veřejnou budovu a sad. Jednání začala v roce 1938, ale prostějovská židovská obec byla z náboženských důvodů ochotna prodat pouze nemovitosti, které nebyly přímou součástí hřbitova.

Hned v srpnu roku 1939 proto tehdejší starosta Prostějova Jan Sedláček napsal na protektorátní ministerstvo vnitra, aby byl hřbitov vyvlastněn. Tento krok však Prostějovu nevyšel. Hřbitov byl později arizován a stal se říšským majetkem.

Na přelomu června a července roku 1942 byli téměř všichni židovští obyvatelé Prostějova odvlečeni do Terezína. Od vystěhovaleckého fondu, jenž vlastnil konfiskovaný židovský majetek v protektorátu, koupil hřbitov v té době německý starosta Maxmilián Girth za 100 tisíc korun.

V letech 1943 a 1944 město rozprodalo a rozdalo náhrobky kamenickým firmám, stavebnímu dvoru a obyvatelům. Kameny skončily například v základech domů. V Drozdovicích si z nich lidé dokonce vydláždili dvorek a po náhrobcích dodnes chodí.

Hřbitov marně žádali nazpět už po válce

Těsně po válce Židovská náboženská obec v Prostějově podala v rámci restitucí žalobu na město Prostějov, aby jí hřbitov vrátilo.

„V době nesvobody pod tlakem národní a rasové persekuce byla tohoto majetku bez náhrady okupanty zbavena (židovská obec) a vlastnictví této nemovitosti bylo přeneseno na vystěhovalecký fond. Kupní smlouvou z 20. 7. 1943 nabyla pak odpůrkyně (město Prostějov) vlastnictví k této nemovitosti,“ argumentoval v žalobě tehdejší předseda prostějovské židovské obce Oto Bratter a odvolával se přitom na Benešův dekret číslo 5 z roku 1945 a příslušné restituční zákony.

Fotogalerie

Město však restituci ukradeného majetku odmítalo. S plochou mělo bez ohledu na židovskou tradici jiné plány a na ministerstvu spravedlnosti v Praze si vymohlo rozhodnutí, že navrácení brání důležitý veřejný zájem.

„Celá vlastní plocha hřbitova bude proměněna v sad přiléhající ke škole,“ stanovilo ve svém rozhodnutí z 28. února 1947 ministerstvo spravedlnosti.

Stanovisko ministerstva bylo pro tehdejší soudy závazné a židovská obec musela na svou snahu získat hřbitov zpět rezignovat. V květnu roku 1948 proto u okresního soudu uzavřela s městem Prostějovem dohodu.

„Navrhovatelka netrvá na restituci in natura a uspokojuje se s obecnou hodnotou stanovenou cenovým oddělením ONV v Prostějově s tím, že odstoupeného pozemku bude MNV v Prostějově použito toliko k účelu určenému výnosem ministra spravedlnosti pro asanaci příslušné městské čtvrti proměnou ve veřejný sad,“ stojí v dohodě. Částka 100 tisíc korun byla stejná jako v roce 1942.

Cílem snažení je zajistit nedotknutelnost hrobů

Veřejný sad by pro židovskou komunitu alespoň částečně garantoval nedotknutelnost hrobů, která vyplývá z židovské tradice. Město Prostějov však dohodu uzavřenou před soudem nesplnilo.

Na ploše hřbitova místo sadu vzniklo například sportoviště, stanoviště kolotočů, úřady nechaly pozemky prokopat sítěmi a dnes je zde kromě parčíku, kde lidé venčí psy, také parkoviště.

Židovská obec požadovala v restituci také odškodnění za rozprodané stovky kamenných náhrobků, za něž město Prostějov utržilo za války kolem 110 tisíc korun.

Místní národní výbor v Prostějově tento nárok v květnu roku 1948, tři měsíce po komunistickém puči, neuznal. Soudní spory pak předseda židovské obce Oto Bratter vedl až do 50. let.

Proti rehabilitaci vznikla ve městě petice

O rehabilitaci hřbitova dnes usiluje Federace židovských obcí a dobročinná nadace WMSBG Kolel Damesek Eliezer, která zahájila rovněž pátrání po rozprodaných náhrobcích. Kameny nebo jejich úlomky už objevila v Seloutkách, Žešově, Sněhoticích, Ondraticích nebo přímo v Prostějově.

Proti rehabilitaci je prostějovská radnice, která trvá na tom, aby park byl průchozí, a zároveň vznikla petice, kterou podepsalo přes tři tisíce lidí, a v Prostějově se objevily i otevřeně antisemitské reakce.

Celá věc získala také mezinárodní rozměr. Nad postojem města Prostějova se v pravidelné zprávě o stavu lidských práv ve světě pozastavila americká diplomacie. V kapitole o antisemitismu zmínila odpor představitelů města k rehabilitaci hřbitova.

Do věci před časem musel vstoupit šéfporadce premiéra Sobotky Vladimír Špidla jako mediátor. Nedotknutelnost hřbitovů je nedílnou součástí židovské tradice a židovského myšlení.

„Prostějovská židovská náboženská komunita odmítala prodat svůj hřbitov městu se stejnými náboženskými argumenty před okupací a za okupace a se stejnými argumenty po válce požadovala jeho navrácení. Na základě stejných argumentů dnes usilujeme o rehabilitaci hřbitova,“ vysvětluje zástupce nadace WMSBG Kolel Damesek Eliezer Tomáš Jelínek.

Židovští obyvatelé pomohli k rozkvětu Prostějova

V Prostějově bylo druhé největší židovské ghetto na Moravě a na hřbitově je pochováno na dva tisíce židovských obyvatel města. Na hřbitově leží například příbuzní světoznámého filozofa a prostějovského rodáka Edmunda Husserla.

Rehabilitaci podporuje například historik a bývalý kancléř olomouckého arcibiskupa Karel Kavička z Prostějova.

„Uvědomme si, že Židé byli našimi spoluobčany několik století a zasloužili se také o rozvoj města, jeho řemesel, textilního průmyslu a obchodu. Město se může pyšnit několika světově uznávanými osobnostmi prostějovské židovské obce. Během holocaustu nacisté vyvraždili celou komunitu prostějovských Židů – až na několik jedinců, kteří se po válce vrátili. Nezaslouží si tito naši bývalí spoluobčané alespoň trochu naší úcty?“ ptá se Kavička.



Nejčtenější

Učitelka podruhé vyhrála konkurz na ředitelku, radní znovu vybrali jinou

Ilustrační snímek

Déja vu plné zklamání a rozčarování zažila v uplynulých dnech učitelka Kateřina Nétková ze Zábřehu na Šumpersku....

Advokát nazval mladého aktivistu Čecha bonzákem, komora ho pokárala

Zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček a aktivista Jakub Čech.

Renomovaného olomouckého advokáta Zdeňka Šťastného, který pracuje pro radnice i politiky, ostře pokárala advokátní...



Olomoucký kouč Jílek: Vepřek by se měl chovat jinak, Pilař bude lepší

Olomoucký trenér Václav Jílek během pohárového utkání proti Kajratu Almaty.

Pohárová premiéra v roli hlavního trenéra pro něj dopadla dobře. "Myslím, že jsme ve finále vytěžili velmi dobrý...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Výlet skutečnou divočinou na Moravě. Na lodi skrz Litovelské Pomoraví

Rezervace Ramena řeky Moravy představuje nefalšovanou divočinu.

Za současného sucha mají tuzemští vodáci čím dál těžší najít sjízdnou řeku. Při pátrání, kam vyrazit na dvoudenní...

Další z rubriky

Vyhozená mluvčí žaluje Olomoucký kraj, výpověď je podle ní neplatná

Bývalá tisková mluvčí Olomouckého kraje Kamila Navrátilová, kterou úřad...

Okresní soud v Olomouci se začal zabývat sporem bývalé tiskové mluvčí Kamily Navrátilové s Olomouckým krajem....

Ženě došla trpělivost s dlužníkem, s přáteli mu vykradla dům

Ilustrační snímek

Rázné řešení zvolila mladá žena z Olomoucka, které její známý delší dobu dlužil peníze. Protože se neměl k placení,...

Řidič smrtelně zranil chodce a ujel. Policie shání záznamy z kamer

Ilustrační snímek

Už několik dní se snaží policisté vypátrat řidiče, který na pomezí Olomouckého a Jihomoravského kraje srazil chodce a z...

Najdete na iDNES.cz