V kategorii Open mužů patří titul mistrů světa prostějovskému týmu TR Hiko, usiloval o něj deset let.
Posádky od juniorů po veterány vybojovaly na mohutné horské řece Aluminé a jejím menším přítoku Ruca Choroy čtyři tituly absolutních mistrů světa, dvě stříbra a jeden bronz. A k tomu čtrnáct titulů v jednotlivých disciplínách, ze kterých se šampionát skládá. Největší emoce ale prožívali zlatí muži v kategorii Open.
„Jsme nesmírně šťastní. Je to naše čtvrté mistrovství světa a po několika druhých a třetích místech jsme se konečně dočkali,“ líčil Aleš Daněk, kapitán vítězné mužské posádky.
Postupně se s ostatními utkali ve čtyřech disciplínách. Po úvodním třetím místě ze sprintu byli druzí v paralelním vyřazovacím závodu Head to head, ovládli slalom a ve sjezdu jim pak stačilo druhé místo, aby se stali absolutními mistry světa. Argentina se však pro prostějovský tým TR Hiko nestala zemí zaslíbenou náhodou.
„Hlavní aspekt byla řeka. Přírodní, těžká, vodnatá a divoká. Pro týmy, které na tom nejsou technicky dobře, je hůř čitelná a na tom pak vyděláváme,“ vypráví olomoucký rodák.
Téměř každý úspěšný český raftař totiž za sebou má řadu let v kánoi a slalomových brankách, v nichž techniku musel dokonale zvládnout.
„Všichni jsme dřív jezdili slalom, popřípadě sjezd na pevných lodích. Jezdit od dorosteneckého věku raft není moc ideální, protože člověk si techniku z individuálního pojetí neosvojí a pak mu zkrátka chybí,“ vysvětluje devětatřicetiletý vodák.
Soupeři jsou profesionálové, přesto Češi „amatéři“ světu diktují
I tak je pevné místo Čechů ve světové špičce gumových raftů a bílých peřejí těžké docenit, vždyť málokterá naše řeka snese označení divoká a navíc jsou všichni reprezentanti ryzími amatéry.
„Trénujeme po práci, závody a soustředění jsou o víkendech a na šampionáty si bereme dovolenou. Přitom naši největší konkurenti Japonci a Brazilci mají závodění jako svou práci. Pak je příjemné, když je dokážeme porazit. Tedy pro ně je to horší, protože na sobě mají tlak a musí předvést výsledky. Tím, že chodíme do práce, nás to tak netrápí,“ říká Daněk, který je zaměstnaný jako obchodní zástupce ve firmě se spojovacím materiálem.
Dalšími členy zlaté posádky TR Hiko jsou konstruktér toho času na rodičovské dovolené Jan Havlíček, obchodní zástupce Jan Šťastný, provozovatel sportovního areálu Ondřej Pinkava a student Ondřej Rolenc. Poprvé spolu jeli na šampionát čtyřmístných raftů před osmi lety do Holandska, pak přišla Brazílie a Spojené arabské emiráty.
V lichých letech bojují o mistrovství světa šestimístných raftů.
„V šestkách je silná konkurence, v Česku jsou čtyři silné týmy a skoro pravidelně se střídáme. Za posledních deset let jsme si letos vyjeli účast mistrovství světa teprve podruhé, takže v květnu nás čeká technická řeka na severu Austrálie. Tam se taky těšíme,“ má už teď Daněk jasno, na co padne většina příští dovolené.
Mít totiž možnost spojit špičkový sport s cestováním po světě a navrch být i úspěšný, to je splněný sen.
„Primární důvod je samozřejmě sport a závodění, a když je to spojené s možností podívat se do atraktivní destinace a pod hlavičkou svazu, jenž z velké části dotuje náklady spojené s účastí, tak je to ideální,“ přiznává.
Nejúspěšnější šampionát českých raftařů v historii
Na Patagonii bude prostějovský tým rád vzpomínat nejenom kvůli zlaté medaili.
„Příroda je tam nádherná a stojí za to ji vidět. Závod byl položený vysoko v horách, a i když v tu dobu začínalo jaro, byla tam poměrně zima. Po mistrovství jsme tam mohli ještě čtyři dny zůstat a podívat se více na jih Patagonie i do Chile a jet ještě jeden divoký veletok,“ vypráví Daněk.
Řeka Futaleufú spojuje Argentinu s Chile a mezi kajakáři a raftaři je velmi oblíbená, na sto kilometrech svého toku je vyhlášená průzračnou vodou z andských ledovců a velkými peřejemi.
„Navíc v době naší návštěvy zrovna upouštěli přehradu Amutui Quimey, takže teklo 520 kubíků vody za sekundu, dvakrát víc než je standardní průtok. To je v našich řekách nepředstavitelné. Měli jsme možnost si sjet dvě větší peřeje s místními průvodci, kteří nám určovali cestu, kudy se to dá jet, abychom to zvládli. To bylo hodně zajímavý,“ uznale pokyvuje hlavou zkušený raftař.
„Říkali nám, že na ty největší peřeje nás vůbec nepustí, a viděli jsme je pouze ze břehu. Sjet by se to možná dalo, ale kdybychom se převrátili, byl by problém dostat se z vody, protože u břehu jsou skály. Doslova nám říkali, že jestli se máme rádi, tak tam opravdu jezdit nemáme,“ usmívá se.
Sedm českých posádek jelo do Argentiny na mistrovství světa ve čtyřčlenných rarftech a žádná se nevracela bez medaile. Celkovými mistry světa se stal tým TR Hanace v kategorii mužů do 23 let, týmy TR Hiko a TR Omega v kategorii Open mužů a žen a TR Masters v kategorii veteránských mužů, kteří dokonce vyhráli všechny čtyři své disciplíny, z nichž se šampionát skládal.
Mezi juniorkami do 23 let skončil celkově druhý tým RK Troja Šelmy, absolutní stříbro si pověsili na krk i junioři do 19 let LET-CI Letohrad. Třetí místo mezi juniorkami do 19 let bral tým LET’s go Rajhrad.
