V lednu 2017 vydal olomoucký krajský soud rozhodnutí o zrušení a likvidaci firmy Orlantrans spediční a přepravní. Jednatel firmy Vladislav V. totiž v obchodním rejstříku uváděl jako adresu pobytu Horní náměstí 583 v Olomouci. Na této adrese však nebydlí. Ani nemůže, jelikož je to ohlašovna magistrátu.
Protože se adresy pobytu a bydliště Vladislava V. liší, měl by podle zákona v obchodním rejstříku uvést obě. Ani na výzvu soudu však údaje nedodal, a proto soud firmu nakonec zrušil.
Vladislav V. nicméně – podle insolvenčního správce jedné z jeho dalších firem – vystupuje jako jednatel či majitel ve zhruba čtyřiceti dalších společnostech. Ačkoliv je tedy oficiálně bezdomovec, velmi čile podniká.
Žen a mužů, kteří měli nahlášený trvalý pobyt na olomouckém magistrátu a zároveň se jejich jména objevovala ve vedení firem, bylo přitom ještě v roce 2017 pouze 87. Loni jejich počet náhle vyskočil na 166.
Olomouc tak podle společnosti Bisnode, která údaj zveřejnila, patří mezi deset měst či městských částí s nejvyšším počtem podnikajících „bezdomovců“. A zároveň vykazuje jeden z nejvyšších meziročních nárůstů v této statistice – o devadesát procent. Jednoznačné vysvětlení takového trendu přitom neexistuje.
Bílí koně i majetní vykukové
Důvodů, proč může mít člověk trvalý pobyt nahlášený na magistrátu, je několik. Zároveň je však tato adresa pobytu typická pro lidi bez domova. A právě bezdomovce využívají někteří podnikatelé jako tzv. bílé koně. Buď pro zakládání nových firem, nebo pro přepis problematických či zadlužených společností.
Kdo a kdy se může „nastěhovat“ na radniciNejedná se o klasickou změnu trvalého pobytu, při které přijde občan na ohlašovnu, předloží potřebné doklady a úředníci mu změní pobyt. Zřejmě vůbec nejčastěji se na radnici ocitnou lidé, kterým majitel bytu či domu zrušil trvalé bydliště a na nové adrese si jej z nějakého důvodu nemohli přihlásit. Dalším „nájemníkem na radnici“ pak může být člověk, který měl ukončený trvalý pobyt na území České republiky a který se nemůže po návratu ze zahraničí přihlásit k trvalému pobytu klasickou změnou. Trvalý pobyt na radnici mají hlášený i lidé, kteří čerstvě nabyli české státní občanství. Ke konci roku 2017 bylo na adrese Olomouc, Horní náměstí č. p. 583 evidováno 4 034 osob. (jam) |
Středisko Samaritán při olomoucké Charitě, stejně jako její terénní pracovníci, navíc potvrzují, že k takovým případům dochází. Přesnou statistiku však nevedou.
„Zcela obecně – ano, děje se to, lidé bez domova jsou ideální prostředníci jako bílí koně. Je na ně přepsána firma, která posléze bankrotuje,“ potvrzuje Jan Buka, zástupce střediska Samaritán.
„V praxi se setkáváme také s jednotlivci, kteří za drobnou úplatu někomu prodali či půjčili svou občanku, nebo podepsali papíry, jejichž obsah si nepamatují,“ říká Buka.
Kromě bezdomovců však existují i případy, kdy sice má jedinec kde bydlet, ale přesto využívá trvalého bydliště na ohlašovně magistrátu v naději, že se tak stane nedohledatelný pro úřady či exekutory.
„Je to obecně se šířící nešvar, kdy z dřívějšího nouzového institutu se v očích dlužníků stává nástroj k vyhýbání se plnění povinností,“ potvrzuje David Tala z Exekutorského úřadu v Přerově.
„Dlužníka musíme dohledávat v dalších evidencích, kde většinou skutečnou adresu pobytu zjistíme,“ upozorňuje nicméně Tala. „V současné době evidujeme přibližně 34 procent povinných, kteří mají trvalý pobyt na ohlašovně,“ dodává.
MF DNES při analýze desítek společností vypozorovala, že řada firem záhy po převzetí „bezdomovcem“ čelí insolvencím a exekucím kvůli předchozí činnosti.
Podnikatelský „pech“ pana V.
Již zmíněný Vladislav V. se tak třeba stal v roce 2015 majitelem a jednatelem jisté firmy Omak Roof z Českého Těšína, která se zabývala výrobou střešní krytiny.
Předchozí majitel Marek S., s nímž MF DNES hovořila, dostal podle svých slov nabídku od větší společnosti, aby k ní šel pracovat. Podmínka byla, že nesmí podnikat. To se podle něj rozkřiklo mezi jeho klienty a přišla mu nabídka na koupi firmy.
Vkladem 200 tisíc korun ji získal právě Vladislav V. Firmu si, podle protokolu o jednání u Krajského soudu v Ostravě, našel na internetu, kde ji nabízeli k prodeji.
Dnes je Omak Roof v konkurzu. Soudě podle informací zveřejněných v insolvenčním rejstříku, prošla firma dynamickým vývojem.
Jak třeba upozorňuje insolvenční správce v jedné ze svých zpráv, veškerý majetek včetně hal a automobilů převedl Omak Roof na třetí osobu, u níž zároveň nastoupili původní jednatelé jako zaměstnanci. Není ovšem patrné za kolik a Vladislav V. prý o žádném převodu neví.
U soudu navíc tvrdil, že po převzetí firmy Omak Roof mu začaly chodit rozsudky z Polska o prohraném soudním sporu. Přesto ještě prý zkoušel podnikat, když nakoupil hygienické prostředky v Německu za milion korun.
Ty mu ale, podle jeho výpovědi, zabavila celní správa, protože ve skutečnosti šlo o ropu, která podléhá DPH.
Poté, co se firma ocitla v konkurzu, jednu z největších pohledávek, přes milion korun, přihlásil za společností Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, a to kvůli nezaplaceným daním.
Ty mimo jiné sahají až do roku 2013 a 2014, kdy ve firmě figuroval ještě Marek S. Omak Roof je dnes zcela bez majetku a s nulou na kontě.
Odhozená firma klanu Kočků
Olomoučtí „bezdomovci“ figurují například i v případu okolo údajného krácení daní skupinou okolo pražského podnikatele Jana Kočky, o které již dříve informovala MF DNES.
Podle policie firmy připravovaly stát o daně tak, že si navzájem fakturovaly práce, jež ve skutečnosti nikdy neprovedly. Tím si navyšovaly náklady a v konečném důsledku snižovaly daňovou povinnost.
Do krácení daní se podle policie zapojila i firma 3+S s. r. o. a stát fiktivními nákupy připravila o 6,3 milionu. Majitelem firmy byl pražský podnikatel a politik ODS Daniel Janota. Nyní kompromitovanou firmu vlastní a vede Monika Konečná – žena s trvalým pobytem na olomoucké adrese Horní náměstí 583...
