Ví se o vás, že jste původem ornitolog. Kdy jste propadl i houbám?
Houbám jsem se vlastně věnoval odmalička. Pocházím z Lidečka na Vsetínsku, do lesa jsem to měl, co by kamenem dohodil. Zajímal jsem se o víc věcí, fušoval jsem i do brouků nebo motýlů... Když už jsem do přírody chodil, chtěl jsem mít alespoň základní přehled o všem. Naplno jsem se mykologii začal věnovat až před dvaceti lety, to už jsem žil v Přerově.
Jak se kluk z Javorníků ocitne v průmyslovém městě?
Dřív jsem pracoval u Povodí Moravy, sem jsem šel za bytem. Měli jsme dvě malé děti, neměli jsme kde bydlet, tak jsem podepsal deset let práce u státního podniku. Nakonec z toho bylo 26 let. Dali mi na výběr Přerov, Olomouc, nebo Šumperk. Řekl jsem si - v Přerově je ornitologická stanice, tak půjdu tam...
Neměl jste strach, že v Přerově nebudete mít co sbírat?
Vůbec ne, houby rostou všude. Tady objevíte něco úplně jiného než v Beskydech. V okolí jsou lužní lesy, lomy, zajímavé biotopy jsou také kolem Tovačova. O hory jsem navíc nepřišel. S přítelkyní už mnoho let mapujeme houby v Beskydech a Javorníkách, a to v jedlinách, které se v Česku téměř vůbec nevyskytují. Máme odtamtud úžasné nálezy. Například hřib, který byl popsán jako nový druh pro vědu. Jmenuje se hřib šedorůžový. Objevit se nám tam podařilo i slzečník papouščí. Slzečníků u nás sice roste několik druhů, ale nevědělo se, že vůbec někde na světě roste takový, který je krvavě červený.
Je nějaký jiný národ, který tak propadl houbaření jako Češi?
Určitě, například Poláci, Slováci a nejvíc asi Rusové.
Čím to, že zrovna slovanské národy?
Říká se, že houby se začaly sbírat za válek, kdy byla bída a houbami lidé nahrazovali maso. V té době se houbaření začala věnovat spousta lidí. Osvětu mykologii ale udělal až František Smotlacha. Někteří mu to vyčítají, jiní jej za to chválí.
Jak jste na tom vy?
V něčem s ním souhlasím, v něčem ale nemůžu, ani kdybych chtěl. On totiž některé jedovaté houby zkoušel na sobě. Až později se ukázalo, že houby, které doporučoval k jídlu, jsou prudce jedovaté a jsou u nich známy i smrtelné otravy.
Jak je možné, že Smotlacha ty houby přežil a ostatní ne?
Některou houbu můžete sníst jednou a nic se neděje. Ale dlouhodobá konzumace vám nabourá imunitní systém, vede k dehydrataci organismu, rozkládají se vám játra a ledviny... Například takovou čechratku podvinutou když ochutnáte jednou, tak je dobrá, nic se vám nestane. Jakmile do sebe ale během pár let pravidelného sběru dostanete větší dávku toxinů, je to velký průšvih.
Často asistujete lékařům u určování příčin otrav?
Každý rok něco takového řešíme. Loni bylo ale sucho, hub rostlo málo, tak to celkově dopadlo dobře.
Utkvěl vám v paměti nějaký konkrétní případ?
Před pár lety jsem řešil otravu muchomůrkou zelenou přímo v Přerově. Rodina nasbírala a snědla plodnice ještě zavřené ve vajíčku, protože jim někdo poradil, aby si udělali vajíčka hadovky smrduté. To je taková zapáchající škaredá houbička, ale Smotlacha uvádí, že pokud je ve vajíčku, plodnice se dá sníst. Když to osmažíte, chutná to prý jako smažená ryba. Já jsem to schválně zkoušel, ale bylo to spíš jako shnilý brambor. Rodinka houby zaměnila a otrávila se z malých plodnic muchomůrky zelené. Všichni skončili v nemocnici s vážným poškozením jater. Nejvíc to odnesl otec, ale všichni přežili.
Jak probíhá otrava muchomůrkou zelenou?
Tato houba je zrádná. Když pokrm sníte, není vám zle hned, ale třeba až za dva dny. Potíte se, bolí vás žaludek, máte křeče... Je to docela nepříjemné. Musíte okamžitě navštívit lékaře. Pokud to neuděláte, tak je to to nejhorší, co můžete udělat. Bolesti totiž na dva dny odezní, vy myslíte, že je vám lépe, jenomže mezitím dochází k narušení ledvin, funkce jater a přichází další fáze. Ta je daleko bolestivější a už je problém se záchranou.
Při ornitologické stanici vedete mykologickou poradnu, kde se lidi můžou podobných osudů vyvarovat. Jak často vašich služeb Přerované využívají?
Poradna funguje denně mimo soboty a neděle od 8 do 15 hodin. Letos už tady byla spousta lidí! Už začátkem dubna lidé nosili smrže, pak podtrnky, májovky, pak přicházeli s různými druhy žampionů nebo límcovkami...
Stává se, že přinesou i nějakou raritu?
Asi zatím nepřinesli nic, co bych viděl poprvé, laiky totiž lákají houby, které by si chtěli hodit do kastrůlku. Ale měl jsem tady například hřib bronzový, teplomilnou houbu, kterou bych tu nečekal.
Pochlubí se houbaři, kde své úlovky našli?
Ano, většinou mi to řeknou. Oni vědí, že jim do rajónu chodit nebudu (smích). Houba je často ve špatném stavu, a těžko se proto určuje. Je dobré znát i biotop, tedy stanoviště, kde rostla. Pomůže například, když si lidé pamatují, pod jakým ji našli stromem.
Kde na Přerovsku zaručeně najdu houby?
Lidi hodně jezdí do vojenského prostoru na Libavé, do Kozlova a okolí. Já jsem tam párkrát byl, ale vůbec mě to tam nenadchlo. Jsou to kulturní smrčiny na kyselém podkladu a tam je druhové spektrum velmi mizerné. Konzumentům samozřejmě vyhovuje, že jedlé houby tam za příhodných podmínek rostou masově. Já když mám chuť na smaženici nebo nějaký hříbek do polévky, tak si zajedu do Hostýnských vrchů nebo na Vsetínsko.
Prozradíte svoje rajóny?
Chodím směrem na Kelčský Javorník nebo Rajnochovice. V Hostýnských vrších mám rád Čerňavu, Smrdutou nebo Tesák. Jsou tam parádní pralesy, staré jedle a buky, tam se dají najít zajímavé houby! Je tam daleko větší vlhkost vzduchu, nerostou tam jedlé houby, takže pro nás, co se zajímáme o mykologii, je to ideální prostředí.
V posledních letech bylo velké sucho. Jak na něj reagují houby? Dá se podle nich zjistit, že se mění podnebí?
Určitě ano. Houba jako první napovídá, že došlo k nějaké změně. Proto základ všech inventarizačních průzkumů by měl být mykologický, který jako první prozradí, že v přírodě něco není v pořádku. Vesměs se dělají průzkumy botanické, organizace si objednávají také průzkumy ornitologické, ale na houby se pořád trochu zapomíná.
Co díky houbám v přírodě pozorujete?
Objevují se druhy hub, které tu dříve nerostly. Teplomilné houby, které se vyskytovaly hlavně kolem Středozemního moře. Díky tomu byly zjištěny i dva nové druhy hřibů pro Českou republiku - hřib Dupainův, u něhož se očekávalo, že by se tu mohl někde objevit, protože ho už delší dobu mají na Slovensku. U nás byl nalezen na jižní Moravě. A minulý rok se na jihu Moravy našel i hřib žlutoměďový. Ten také roste na Slovensku, kam jsme si ho jezdívali fotit. Poměrně vzácná houba - hřib medotrpký - už roste poměrně dobře i v přerovském parku.
Mizí naopak některé houby?
Ano, jsou houby, které byly dřív běžné, a dnes je téměř nenajdete. Minulý rok například vůbec nerostly stročky. Tuto houbu, která v listnatých lesech roste masově, jsem minulý rok vůbec neviděl.
Měli bychom si z toho vzít nějaké ponaučení?
Varuje nás to dopředu - ano, otepluje se. To je ale příroda. Myslím, že s tím nenaděláme nic.
