Jaký je současný vztah Lichtenštejnska k České republice?
Po staleté společné historii přišla pro naše vztahy po druhé světové válce velice problematická doba. Ale od znovunavázání diplomatických styků v roce 2009 se naše vztahy velice dobře vyvíjí, znormalizovaly se.
Poznamenaly tyto vztahy současné spory o zabavený majetek?
Je to stále otevřená otázka, na poválečnou konfiskaci lichtenštejnského majetku existují různé názory. Pořád, ale především po sametové revoluci, jsme zastávali názor, že by bylo smysluplné vše vyřešit nikoliv právní cestou přes soudy, ale politickou shodou. Bohužel jsme však ze strany České republiky doposud nezaznamenali intenzivní zájem situaci vyřešit. Proto jsme na konci minulého roku museli, abychom neztratili své právní nároky, vznést žaloby. Ale i nadále zastávám názor, že politické řešení by mělo větší smysl pro obě strany. Jsme v tomto kdykoli otevření k dialogu.
Věříte, že ve sporech o majetek uspějete?
Jsem přesvědčen, že z právního hlediska máme velice dobrou pozici. Vše včetně faktů hovoří v náš prospěch.
Nebylo by přesto pragmatičtější investovat místo do advokátů spíše do dalšího rozvoje lichtenštejnského byznysu?
Samozřejmě, že je investice do těchto soudních řízení velice nákladná. Ale my se na to nedíváme z ekonomického hlediska, nýbrž z hlediska právního státu a jeho suverenity. Proto jsme ochotni do toho investovat.
Lichtenštejnský princ a jeho zeměDědičný korunní princ Alois von und zu Liechtenstein se narodil 11. června 1968 v Curychu, jde o nejstaršího syna nynějšího knížete Hanse Adama II. Ten princi Aloisovi v roce 2004 předal správu země o rozloze 160 kilometrů čtverečních, která leží mezi Rakouskem a Švýcarskem na svazích Alp a v údolí Rýna. Stát má 38 tisíc obyvatel, při správě knížectví kombinují prvky parlamentní i přímé demokracie s monarchistickým systémem. Dnes patří Lichtenštejnsko mezi nejbohatší a nejprůmyslovější země světa. Letos si připomíná 300 let od svého vzniku, kdy se v roce 1719 spojila dvě tehdejší panství nazývaná Horní a Dolní země. |
Pokud se vám podaří někdejší rodové majetky získat, zůstanou otevřené pro veřejnost?
Naše rodina byla jednou z prvních, která již v 19. století například ve Vídni, ale poté i v Lednici otevřela pro veřejnost své umělecké sbírky, galerie či zahrady. Snažíme se o to i nadále a pravidelně prostřednictvím knížecích sbírek, jež vystavujeme na celém světě. Naše rodina má veliký zájem o to, aby tyto historické a kulturní statky sdílela s veřejností. Naštěstí pro to máme i finanční možnosti. A tak by tomu samozřejmě bylo také v České republice, památky světového kulturního dědictví v Lednici či ve Valticích by zůstaly přístupné.
Jaký vztah máte vy sám k České republice, jezdíte sem?
Od svého dědečka, který částečně ještě žil v českých zemích, jsem toho v mládí hodně slyšel. Pak jsem měl možnost navštívit Prahu, ale také Lednici, Valtice či jiná sídla, která dříve patřila Lichtenštejnům. I později jsem měl často příležitost přijet jak do Čech, tak na Moravu. Česká republika je velmi atraktivní země, Praha i řada dalších měst je velice krásná, stejně jako česká krajina. Velmi si vážím i vaší nádherné kultury. V Česku jsem velice rád.
Před časem váš otec kníže Hans Adam II. uvažoval, zda by nebylo dobré, kdybyste se vy a vaše rodina naučili česky. Jaký vztah máte k češtině?
Při studiích jsem absolvoval jednu či dvě lekce češtiny. Ale mé momentální znalosti českého jazyka jsou omezené jen na několik vět, které si ještě pamatuji. Ale dokonce i má francouzština, kterou jsem se učil osm let, není zrovna plynulá, protože dnes se vše řeší v angličtině. A čeština není bohužel tak jednoduchá, aby se ji člověk naučil snadno jako angličtinu. Ale už jsme o tom diskutovali. V Lichtenštejnsku existuje velice zajímavý model pro výuku cizích jazyků. Nazývá se Liechtenstein Languages, umožňuje snadné a hravé osvojení si cizího jazyka. Možná se někdy pro tuto metodu podaří vyvinout české moduly, potom se půjde naučit česky rychle a snadno.