Hnutí Občané pro Olomouc je složené ze Strany zelených, Pirátů i nezávislých.
„Někdy k tomu, aby lidé byli méně naštvaní, stačí, aby měli dostatek informací. Ráno se probudí a mají vykácenou ulici. Ale neví, že už za týden se tam vysází nové stromy. Když to budou vědět, tak i tuto změnu přijmou lépe,“ říká šestatřicetiletá Kovaříková v rozhovoru pro MF DNES.
V programu píšete, že je třeba zahájit diskusi s občany nad podobou města a že je potřeba se jich ptát, co jim chybí v Olomouci ke spokojenému životu. Skutečně myslíte, že je to tu tak zlé?
Jsou nespokojení ve chvíli, kdy se děje něco, o čem nebyli předem informováni. Najednou mají pocit, že se s nimi nepočítá. V posledních letech musím říct, že se město s občany snaží mluvit více. Pořád si ale myslím, že tu jsou rezervy v tom, jak do všeho občany více vtáhnout, aby měli pocit, že sami utvářejí podobu svého města.
Jak by se tedy měli zapojit?
Například formou nejrůznějších anket či kulatých stolů, kde se setkají lidé z daného místa s politiky či zástupci magistrátu, kteří řeší třeba proměnu sídliště. Mohou se tak o ní bavit ještě před uzavřením podoby samotného projektu. A ne tedy tak, že město jen připraví plány, přijde s nimi za lidmi a řekne, tady vykácíme tolik stromů, uděláme tolik parkovacích míst, něco tady vysadíme a tady bude trávník. A teď se na to občané připravte.
Váš ideál je tedy opačný?
Spíše by ten postup měl být vůči lidem následující: Máme takový a takový plán. Jak byste si to vy představovali? A potom z toho dát dohromady nějaký závěr. Samozřejmě je město vázáno nějakými normami, takže ne všechno, co by si občané představovali, jde uskutečnit. Ale určitě je možné ty představy přiblížit.
Dominika Kovaříková V roce 2002 absolvovala Právnickou fakultu UP v Olomouci. Do roku 2008 pracovala jako advokátní koncipientka a jako právnička v neziskové organizaci Hnutí Duha. Od ledna 2009 v Olomouci provozuje advokátní kancelář, přednáší na Univerzitě Palackého a na Panevropské vysoké škole v Ostravě. „Díky svým pracovním zkušenostem znám problematiku jak neziskového sektoru, tak i podnikatelské prostředí,“ uvádí Kovaříková na webu nového hnutí Občané pro Olomouc, jehož kandidátku ve svých 36 letech vede do komunálních voleb. Již dříve se zapojila do olomouckého dění při akcích proti vybudování Paláce Morava a Šantovka Tower. Bojovala i za zachování pošty na náměstí Republiky, teď usiluje o referendum o zákazu hazardu. Je vdaná, má dvě děti. |
Nemáte obavu, že tím paralyzujete vedení města, které tak místo rozhodování zabředne do nekonečných debat?
Nemyslím si. Vždy musí v některé chvíli ten, kdo je zodpovědný, to rozhodnutí udělat. Jde ale o to, aby ten, kdo ho tvoří, měl dostatečnou schopnost naslouchat jiným názorům a případně uměl ten svůj upravit. K tomu by právě toto mělo vést. Abychom měli i zpětnou vazbu a také pohled odjinud.
Nehrozí zde ale naopak prohloubení deziluze občanů z politiky, když i po těchto debatách jejich názor nakonec odmítnete?
To je riziko každé činnosti. Vždy, když do něčeho jdete, nesete riziko, že budete zklamán z toho, jak to dopadne. Budeme se snažit, aby názory, pokud budou relevantní, byly vyslyšeny. Nikdy ale nemůžete partnerovi v diskusi zaručit, že přistoupíte stoprocentně na jeho podmínky. Je to otázka dohody.
Je olomoucká veřejnost už připravená na debatu, při níž si bude uvědomovat i riziko, že její názory budou odmítnuty?
Zhruba pětadvacet let tady tvoříme takovou občanskou společnost, v níž by lidé měli být schopni své názory prezentovat, prosadit a případně se i smířit s tím, že v tuto chvíli nejsou vyslyšeny. To ale neznamená, že nemohou být vyslyšeny někdy jindy.
Dnes Olomoučané nemají možnost se vyjádřit?
Určitě ji mají. Ale my bychom je raději vtáhli do toho rozhodování v co nejdřívější fázi. Příkladem je revitalizace povelského sídliště. Tamní občané byli sice seznámeni s tím, že se něco chystá, ale myslím, že se o tom mohli dozvědět i dříve. A to právě například skrze kulaté stoly, kam by sami mohli přinést svůj nápad.
A bude to fungovat?
Nějakou dobu jsem se pohybovala v neziskovém sektoru, kulaté stoly jsme pořádali. Je to dobrá věc pro to, vyjasnit si názory občanů a místní samosprávy. A to proto, aby nedocházelo ke zbytečným třecím plochám tam, kde k tomu docházet nemusí. Někdy k tomu, aby lidé byli méně naštvaní, stačí, aby měli dostatek informací. Ráno se probudí a mají vykácenou ulici. Ale neví, že už za týden se tam vysází nové stromy. Když to budou vědět, tak i tuto změnu přijmou lépe.
Vedle programu Občanů máte sama stanoveny body, jež chcete prosadit. Jedním z nich je přehodnocení účasti města v akvaparku, který chcete odstřihnout od městského rozpočtu. Jak to uděláte?
Nejprve se seznámíme se smlouvami, jestli je to možné. Město je akcionářem akvaparku, nakupuje stále více akcií. Je otázka, jak ty smlouvy vypadají, zda je například možné v budoucnu tyto akcie prodat.
Myslíte, že pokud tam ta možnost je, že se o to už současné vedení města nepokusilo?
Je možné, že se o to pokoušeli. TOP 09 to před čtyřmi lety měla v programu, náměstek Vlach se k tomu vyjadřoval. Nicméně pokusíme se o to. Zjistíme, jaká je situace teď po dalších čtyřech letech. Můj názor na akvapark je pořád stejný.
A to?
Už v roce 2005 jsem se účastnila aktivit proti tomu, aby jeho stavba byla financována z veřejných rozpočtů. Nevadí mi akvapark jako takový. Ovšem už v roce 2005 jsme se scházeli s tehdejším ekonomickým náměstkem a později primátorem Martinem Novotným. Říkali jsme mu naše obavy o tom, že rozpočet je podhodnocený, že akvapark bude stát více. Uklidňoval nás, že to nehrozí a že to naopak bude skvělý projekt. Bohužel na naše slova došlo. Mrzí mě to.
Rozhovory s kandidáty na primátoraMF DNES před říjnovými komunálními volbami přináší sérii rozhovorů s lídry olomouckých kandidátek demokratických parlamentních stran a také s lídry nejvýraznějších nových místních uskupení. Ta přijdou na řadu nejdříve, poté budou následovat strany ze Sněmovny. Pořadí rozhovorů vychází z procentuálního zisku stran v Olomouckém kraji v posledních parlamentních volbách v roce 2013, a to od nejslabšího po nejsilnější. Seriál začal rozhovorem s lídrem hnutí ProOlomouc, architektem Pavlem Grassem, a pokračuje rozhovorem s Dominikou Kovaříkovou (Občané pro Olomouc). Následovat budou: |
Za hlavní úkol příštího vedení města označují Občané pro Olomouc oddlužení a udržení vyrovnaného rozpočtu. Jak toho dosáhnete?
Základní podmínkou je město dál nezadlužovat, vyvarovat se větších investic, které nejsou potřeba k chodu města. Další věc je případná restrukturalizace dluhu. Nejsem ekonom, určitě bychom to konzultovali s odborníky.
Takže větší investice typu rekonstrukce náměstí od vás čekat nemáme?
Záleželo by na tom, zda by se na něco podobného podařilo získat příspěvek z Evropské unie. Ale už teď jsou tady rozjeté projekty, které je třeba dokončit. Například stavba tramvajové trati na Nové Sady. Velice mě ovšem zarazilo, že stále není vykoupena nemovitost, která této trati stojí v cestě. Ani tu není nějaká smlouva o smlouvě budoucí. Upřímně řečeno jsem myslela, že to má město ohlídané a že s výjimkou peněz jejímu dokončení nic nebrání. A teď se ukazuje, že problémů zde může být více.
Již dříve jste vystoupila proti stavbě Šantovka Tower. Kritikům vadí, že by měla stát v ochranném pásmu památkové rezervace. Pokud by ji investor plánoval dál od centra, byla byste pro?
Záleží na tom, co to je dál od centra.
Mimo ochranné pásmo památkové rezervace.
Asi by se mi nelíbilo, kdyby to bylo těsně za jeho hranicí. Tím se de facto nic neřeší. Hranice ochranného pásma městské památkové rezervace je zkrátka administrativní určení, aby úředníci měli vodítko pro rozhodnutí: tady ještě ano a tady už ne. Ale Šantovka Tower je opravdu vysoká budova, pouhé posunutí za hranici pásma nic neřeší. Kdyby výškové budovy vznikaly v jednom hnízdě, například u nádraží, kde nenaruší dálkové pohledy na Olomouc, tak bych s tím osobně problém neměla. Výškové budovy mi jako takové nevadí, pokud jsou citlivě zasazeny do města.
A co samotná podoba Šantovka Tower?
Nejsem architekt... Osobně si ale myslím, že to je zajímavá stavba, ovšem pro jiné místo. Známe ji ale navíc jen z vizualizací, s nimiž je to ošemetné. A to v tom, jestli ta stavba bude opravdu vypadat takto a zda bude své prostředí doplňovat tak, jak se prezentuje. Například o Galerii Šantovka se říkalo, že to je na obchodní galerii mimořádné architektonické dílo, všude byly vizualizace pohledů od Mlýnského potoka na její čelní stěnu. Ale když jdete od města... Nikdo si neuvědomil a nikde nebyly vizualizace toho, jak škaredě to bude vypadat. Když přecházíte přes staré autobusové nádraží, vidíte vzduchotechniku a šedivou zeď. Chodím kolem toho téměř denně a opravdu mě píchá u srdce.
