Někdejší primář oddělení urgentního příjmu olomoucké fakultní nemocnice není ve své nové funkci v neznámém prostředí, u záchranky pracoval od roku 2002 externě jako lékař výjezdového týmu. Ve funkci šéfa záchranné služby vystřídal dlouholetého ředitele Ivo Mareše, který na svůj post rezignoval před několika měsíci z osobních důvodů (více čtěte zde).
Není tajemstvím, že se v Česku lékaři k záchrance zrovna nehrnou. Chybějí i „naší“ záchrance?
Bezesporu ano. Prakticky všechna naše výjezdová stanoviště jsou závislá na externích lékařích, kteří z 90 procent pracují v nemocnicích a k nám si chodí přivydělat nebo kvůli zpestření. Pokud bychom je neměli, nebyli bychom schopní službu pokrýt. Mým cílem je tento stav změnit. Už jsme v této věci podnikli nějaké kroky a vše nasvědčuje tomu, že během půl, možná tři čtvrtě roku náš tým lékařů bude plně stabilizovaný.
Kolik nových kmenových lékařů by záchranka potřebovala?
Pro celý kraj tak patnáct lékařů, to je ale jen hrubý odhad.
Na co lákáte nové posily?
Peníze to určitě nejsou, protože to technicky není možné. Lákám je na práci, která u nás podle mé vize nebude o tom, že si člověk odslouží to své, a tím to pro něj končí. Všechny zaměstnance bych chtěl demokratickým přístupem zapojit do aktivit typu vzdělávacích akcí, cvičení, teambuldingů, do kurzů, na které je budeme vysílat.
Kde se nové zaměstnance snažíte „ulovit“?
Zejména na urgentních příjmech nemocnic, kde působí z medicínského hlediska univerzální lékaři. A oslovujeme zejména mladé lékaře. Ti starší, kteří se blíží k důchodovému věku, většinou o práci u nás nemají zájem, odrazuje je především práce v terénu, v nepříznivých podmínkách. Dalším důvodem, a to platí obecně, proč někteří lékaři nabídku záchranky odmítají, je strach. V nemocnici mají k dispozici veškerou diagnostiku, mohou se spolehnout na pomoc kolegů. Lékař záchranky pracuje sám a s omezeným vybavením.
Mladí jsou ochotnější se komfortu v nemocnicích vzdát?
Já současně učím na lékařské fakultě, a proto vím, že mezi mladými je obrovský zájem o takzvanou adrenalinovou medicínu, kterou nabízí urgentní příjmy, ale i záchranka. I proto medikům nabídneme větší prostor ke stážím u nás. Dosud k nám chodili povinně na jeden den, nově jim umožníme třeba pět šest stáží včetně nočních služeb a služeb o víkendech, které budou moci absolvovat i ve svém volném čase.
O lékařích jsme mluvili, jak je na tom záchranka s vybavením?
Začnu vozovým parkem, což je velký problém. U mnohých sanitek se blíží doba, kdy je bude potřeba vyřadit. Tak trochu jsme počítali s avizovaným nákupem dvaceti vozů pomocí dotace, z toho ale bohužel sešlo. Nicméně díky vstřícnosti zřizovatele letos dostaneme tři nová auta, příští rok jich máme přislíbeno pět až šest. Pokud budeme moci v tomto trendu pokračovat, během dvou, maximálně tří let bychom mohli mít vozový park kompletně obnovený. Co se týče přístrojů, i ty potřebují obměnit, u nich to ale není tak kritické. Obojí, tedy sanitky a jejich vybavení, bychom mohli mít vyměněno tak do pěti let.
Jak se chcete vypořádat s finanční stránkou věci?
Nechceme využívat jen příspěvky kraje, ministerstva zdravotnictví a platby z veřejného pojištění. Zdroje budeme hledat i prostřednictvím různých grantů a programů. Na záchrance máme přímo vyčleněného pracovníka, který kromě projektového řízení monitoruje vypisování všech možných projektů, tak, abychom jich mohli maximálně využít. Chtěl bych také, abychom se účastnili výzkumů. V první řadě kvůli výsledkům, které by mohly přinést, ale také kvůli prestiži, a proto, že by nám potřebné vybavení posléze zůstalo. To by znamenalo úspory.
Před nedávnem se rozběhla modernizace krajského dispečinku. V čem tkví jeho přínos pro pacienty?
Když to řeknu zjednodušeně, tak nám nové operační středisko umožní zlepšit komunikaci s pacienty a také zrychlit dobu příjezdu k nim. V prvním případě jde o to, že operátor předá výzvu dispečerovi, který zabezpečí výjezd, a operátor bude mít víc času na lidi, kteří na tísňovou linku volají. Díky předávání informací na dispečinku se zrychlí i výjezd. O další zrychlení se postará technika, týmu záchranářů vyjedou během chvilky z počítače veškeré údaje získané od pacienta, ale také mapa, kam mají jet. Místo výjezdu budou mít zadané i v navigaci v autě. Ta časová úspora by měla dosahovat asi půl minuty.
Petr HubáčekVystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Plzni. Od roku 1991 pracoval v nemocnici v Plané a na záchranné službě okresu Tachov. Do Fakultní nemocnice Olomouc nastoupil v roce 2000 mimo jiné jako traumatolog a v roce 2004 se stal primářem nového urgentního příjmu. Od roku 2009 působí na lékařské fakultě místní univerzity, je také konzultantem ministerstva zdravotnictví pro urgentní medicínu. Je mu 50 let. |
Chystáte ještě nějaké další novinky?
Ano. Budeme například využívat program, díky němuž záchranáři budou mít v tabletu ještě před příjezdem k pacientovi data, zda byl či nebyl v některé z nemocnic, které se do projektu zapojí, a s čím se v ní léčil. Další novinkou je to, že k nám v listopadu nastoupí tři takzvaní interventi. Tito lidé budou pomáhat lidem, kteří utrpí šok nebo budou ve špatném psychickém stavu. No a příští rok bychom se měli zapojit do projektu, který umožní majitelům chytrých mobilních telefonů si stáhnout zdarma aplikaci, pomocí které si zavolají záchranku stiskem jednoho tlačítka a zároveň s tím nám pošlou svá osobní data a informace, s čím se léčí, jaké léky užívají. Tedy pokud si tyto údaje do aplikace zadají. Její další výhodou, a to obrovskou, bude to, že nám usnadní lokalizaci pacienta.
Mluvili jsme o teple nemocnice, proč jste ho vyměnil za záchranku vy?
Byla to pro mě výzva. Věřím, že tady budu moci uplatnit své více než dvacetileté zkušenosti, které mám s urgentní medicínou. Že záchrannou službu posunu dál. Do výběrového řízení jsem se ale přihlásil i proto, že na záchrance působím od roku 2002 jako externista.
Budete dál vyjíždět do terénu?
Ano, stále mám pravidelné služby. A to nejen na záchrance, ale i na urgentním příjmu v nemocnici.
