S dalšími poutníky z Česka navštívil u příležitosti 100. výročí zjevení Panny Marie portugalskou Fátimu a poté pokračoval do jednoho z nejvýznamnějších poutních míst světa Santiaga de Compostela ve Španělsku.
„Základem každé pouti je cíl a pouť je dobou, kdy opouštíme své jistoty a svou zabydlenost. Poutník hledá sám sebe a přijímá ty nejjednodušší podmínky. Každý poutník je také trochu sportovec a turista a snad má v sobě i kousek tuláka a milovníka přírody. Pouť je pro něj příležitostí zpomalit, aby byl jeho čas měřen pouze krokem, modlitbou a pokáním,“ vysvětluje Kavička.
Na tak dlouhé trase nebyl poprvé. Už má za sebou podobná putování, například z Cařihradu na Velehrad, ze Křtin do Cách nebo loni z Velehradu do Říma.
Každé cestě předchází kromě trénování chůze také pečlivá příprava. „Itinerář, který jsem připravil, jsme tentokrát dodrželi beze změn. Během týdne jsme nocovali ve farnostech nebo ubytovnách pro poutníky, a když jsme nic nesehnali, tak jsme spali pod stany nebo pod širákem,“ popisuje Kavička.
Přes den teploty dosahovaly 35 stupňů, noci byly teplé a dalo se spát venku. Poutníci šli šest dní v týdnu – od pondělí do soboty – průměrně 30 až 40 kilometrů denně, jistilo je doprovodné vozidlo, které vezlo část vybavení a stany.
Kromě puchýřů poutníci žádné zdravotní problémy neměli
„Před poutí jsem objednal ubytování na všech osm víkendů po celé trase. Pokud bychom nedodrželi itinerář a nepřišli včas, zaplacené zálohy by propadly. Všechno jsme naštěstí zvládli. A kromě puchýřů na nohách jsme žádné zdravotní problémy neměli,“ dodává.
Největší potíže byly se spaním. Zejména na počátku cesty v rozsáhlých a řídce obydlených oblastech provincie Gádis a v jižní Andalusii, která je pokrytá hustými lesy korkových dubů.
Místo pro stanování nebo spaní se zde hledalo velmi těžce, protože všechny soukromé pozemky jsou ohrazeny kamennými zdmi a ploty.
„Jednu noc nás ubytoval pan hostinský, když nás nechal ve venkovním přístřešku své hospody na křižovatce lesních cest,“ vzpomíná Kavička.
Jiný zážitek má z Porta, kam poutníci přišli až navečer, kdy už všechny turistické ubytovny byly plné. Zajeli proto na předměstí, do úzké slepé ulice, která se prudce svažovala k plotu za městem.
„Tam jsme se utábořili. Kolem půlnoci mne něco probudilo. Posadím se ve spacáku a vidím pět portugalských policistů. Anglicky jim sděluji, že jsme poutníci z Česka a spíme zde proto, že ubytovny byly plné. Kontrolují nám pasy, salutují a odjíždějí. Jak nás na tak odlehlém místě našli, to dodnes nevím,“ vypráví.
Příští cíl? Snad Jeruzalém
Putování začalo 1. května bohoslužbou na Velehradě a přesunem do Gibraltaru, kde odstartoval pochod. Poutníci prošli provinciemi Gádiz, Malaga a Andalusie, odtud se vydali na severozápad do Portugalska, do Lisabonu a poté do Fátimy.
Cesta byla dlouhá 750 kilometrů a trvala celý měsíc. Do Santiaga de Compostela pak šli po poutní cestě zvané Camino de Portugese a kolem Atlantického oceánu.
„Španělsko a Portugalsko jsou krásné země s mnoha historickými a kulturními památkami a krásnou přírodou. Jsou to staré koloniální velmoci, které ovládaly velkou část světa, o čemž svědčí obrovská náměstí ve městech s honosnými budovami a množstvím pomníků a soch. V Portugalsku ještě dnes najdete veřejné venkovní prádelny, ale také mnoho nových staveb vybudovaných s podporou Evropské unie. Totéž jsem viděl i v Galícii, dříve chudé oblasti Španělska,“ popisuje Kavička.
A jeho příští cíl? „Teď nevím. Snad Jeruzalém,“ říká.
