Kvůli nemoci se tak vzdělaný muž k cestě zpět do Vratislavi, kam se s manželkou odstěhovali, už neodvážil. Ve městě, které měl rád, ale v monarchii, kde byl coby protestant nevítanou osobou, zemřel o tři roky později, přesně 9. října. Bylo mu dvaasedmdesát let.
„Den před svou smrtí, 8. října 1636, nadiktoval Karel starší ze Žerotína poslední známý dopis, a to brandýskému hejtmanu Zikmundovi Klikošovskému. Dával mu příkazy stran lovení ryb v panských rybnících, podzimního setí a stříže ovcí. Na konci dopisu si postěžoval, že už se sám nemůže ani podepsat. Zemřel v přerovském zámku následující den mezi 11. a 12. hodinou dopoledne,“ popisuje historik a ředitel přerovského státního archivu Jiří Lapáček.
U Žerotínovy smrtelné postele byla jeho čtvrtá manželka Kateřina z Valdštejna a vnuk Karel Bruntálský z Vrbna, kterého si Karel starší ze Žerotína velmi oblíbil. Všechny vlastní děti přežil, stejně jako tři předchozí ženy.
Karel starší ze Žerotína byl pro Přerov velmi důležitou osobností. Historik Jiří Lapáček jeho přínos srovnává s tím, co pro město udělal jeden z předchozích majitelů přerovského panství, Vilém z Pernštejna.
Ten město pozvedl v době po roce 1487, kdy Přerov přestal být městem královským a stal se městem poddanským, což byl pro Přerovany bolestivý sestup.
To, že se Přerov dostal do rukou Žerotínů, nebyla náhoda. Následovníci Viléma z Pernštejna nehospodařili tak dobře jako on, zadlužili se a nakonec byli nuceni Přerov v roce 1596 prodat. Přerované měli už z dřívějška to privilegium, že se mohli vykoupit - a tak rozhodovat o své nové vrchnosti.
Přerovští měšťané měli v Karlovi do značné míry ochránce
„Toho roku 1596 si zvolili Fridricha ze Žerotína, což byl v té době moravský zemský hejtman a také předák bratrské šlechty. Když Fridrich za dva roky zemřel, odkázal přerovské panství Karlovi. I to byl záměr, Fridrich věděl, že Přerov je bratrské centrum a Karel měl k jednotě bratrské velmi blízko. Přerovští měšťané měli v Karlovi do značné míry ochránce. Ve víře i v podnikání,“ podotýká historik.
Když roku 1598 přebíral přerovské panství, byl Karel starší ze Žerotína 34letým, na svou dobu velmi vzdělaným šlechticem. Jednak absolvoval bratrskou školu v Ivančicích, pak také téměř deset let cestoval po Evropě, navštěvoval různé dvory a studoval právo, teologii nebo jazyky.
Díky této kavalírské cestě získal velký rozhled a řadu zahraničních přátel z velmi vysokých kruhů.
V roce 1594 se Karel starší ze Žerotína stal členem Moravského zemského sněmu a měl nastartovanou velmi slušnou politickou dráhu. Pak nastal prudký pád.
„Po smrti strýce Fridricha se Karel dostal do čela protestantské šlechty na zemském sněmu. To mu bylo ze strany císařského dvora v Praze vyčítáno, byl osočován, dokonce musel čelit řadě soudních procesů. Později o místo na zemském sněmu přišel a zklamaný se uchýlil do ústraní,“ vypráví Jiří Lapáček. A navíc mu pár let po svatbě zemřela už druhá žena.
Listina z roku 1600, v níž Karel starší ze Žerotína potvrzuje Přerovu jeho dosavadní privilegia.
I v životě slavného Žerotína se ale potvrdilo, že žádný pád netrvá věčně a Karel se do aktivní politiky později vrátil.
„Díky tomu, že udržoval kontakty s lidmi, s nimiž se seznámil v zahraničí, byl dobře informovaný o poměrech minimálně ve střední Evropě. Byl proto pro ostatní v letech 1606–1608, kdy se vyjednávaly nové poměry v habsburské říši, protihráčem. Matyáš Habsburský, který získal do držení Moravu, jej potom udělal zemským hejtmanem,“ popisuje Lapáček.
Stejně jako Vilém z Pernštejna i Karel starší ze Žerotína nastartoval v Přerově velkou stavební aktivitu. Právě díky němu získal přerovský zámek svůj nynější vzhled. V letech 1610–1612 přistavěl druhé patro a dostavěl věž. Velké plány měl Karel i s městem. Určitou dobu dokonce chtěl, aby si Přerované vládli sami.
„Velmi záhy ale zjistil, že to nepůjde, že by nepostupovali v souladu s jeho představami,“ podotýká Lapáček a dodává: „Jako člen jednoty bratrské měl však mravní zásady - snažil se vštěpovat lidem, že měšťané se mají starat o slabé - vdovy, sirotky nebo cizince, kteří přijdou do města. Obnovil privilegia a vydal i celou řadu artikulí, kterými se měl vnitřní život ve městě řídit.“
Karel stál v čele skupiny, která se snažila o smír s císařem
Pokud jde o historicko-politické souvislosti, za nejzásadnější počin Karla staršího ze Žerotína se považuje jeho angažmá během českého stavovského povstání v letech 1618–1620. Karel stál v čele skupiny, která se snažila o smír s císařem.
„Ze strany mnoha historiků je mu dodnes vyčítáno, že svým jednáním zabránil spojení moravských stavů s českými v rozhodující době, kdy stavové leželi před Vídní, měli možnost ji dobýt a vymoci si na císaři nějaké ústupky. Karel nabádal ke klidu a ke smíru s císařem. Tím fakticky přispěl k porážce povstání,“ líčí přerovský historik.
Po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského pro Moravu v roce 1628 se Karel starší ze Žerotína dobrovolně vystěhoval do Vratislavi, přestože měl jako jediný protestantský šlechtic od císaře výjimku k pobytu ve vlasti. Ještě v době své smrti byl Karel starší ze Žerotína na Moravě nevítanou osobou. Pohřbít ho tady proto nebylo jednoduché.
„Ještě než zemřel, vyžádal si na císaři svolení, že může být pochován v rodném Brandýse nad Orlicí. I tak převoz a vlastní pohřeb obnášely velmi složitá vyjednávání s církví a císařskou správou v Praze,“ potvrzuje Jiří Lapáček.
Z přerovského zámku bylo tělo Karla staršího ze Žerotína odvezeno až 20. listopadu a teprve 22. listopadu měl pohřeb.
