První písemná zmínka o prapůvodních radničních slunečních hodinách pochází už z roku 1579. Jejich podoba se ovšem několikrát změnila.
„V 18. století byly při obnově fasády nahrazeny dvěma hodinami barokními, které ale byly později dále upravovány. Mimo jiné se tak stalo i při klasicistní rekonstrukci radnice,“ popsal historik umění Leoš Mlčák, který se podílí na přípravě obnovy hodin.
Doplnil, že výzdoba těchto ukazatelů času, které zdobily zeď radnice naproti dnešnímu Moravskému divadlu a stěnu naproti vstupu z Dolního na Horní náměstí, bohužel není z dochovaných historických dokumentů rozpoznatelná. „Zdá se ale, že na přelomu 19. a 20. století už byla jen tónovaná,“ řekl.
Z pojetí a tvaru hodin – oboje jsou téměř shodné – ale usuzuje, že jejich autorem mohl být proslulý tvůrce slunečních ukazatelů času Johann Engelbrecht, nebo Anton Engelbrecht.
„Antonovi jsou přisuzovány mimo jiné hodiny dochované na fasádě kanovnické rezidence ve Wurmově ulici,“ uvedl pro ilustraci historik.
Nárožní ukazatel času odkazoval na Franze Josefa
Třetí a čtvrté radniční sluneční hodiny byly takzvaně sdružené, namalované přes nároží. Zdobily roh jihovýchodní a jihozápadní strany radnice, nejlépe tedy byly vidět ze strany od vstupu z Pavelčákovy ulice.
„Sdružené hodiny jsou mladší než samostatné, vznikly v polovině 19. století, krátce poté, co v Olomouci v roce 1848 nastoupil na císařský trůn František Josef,“ nastínil Mlčák.
Na zmíněného monarchu hodiny přímo odkazují. V jejich levé části (z pohledu od Pavelčákovy ulice) byl totiž umístěný jeho monogram. A to na prsou černého orla s mečem v pařátu symbolizujícího někdejší znak rakouského císařství.
Na pravé straně hodin navazovala na císařského orla olomoucká orlice s iniciálami další rakouské panovnice Marie Terezie, která se v Olomouci v roce 1754 zúčastnila vysvěcení sloupu Nejsvětější Trojice.
„Nad korunami hlav obou těchto heraldických figur (orla a orlice – pozn. red.) byl nakreslený trojúhelník boží prozřetelnosti,“ upřesnil historik.
Součástí nárožních hodin byla rovněž postava Chronose s kosou a zhaslou pochodní obrácenou k zemi jako symbol času. Jeho „protějškem“ byla mladá žena s hořící pochodní obrácenou vzhůru, která odkazuje na prosperitu města a jeho šťastnou budoucnost.
Podle projektanta Pavla Pospíšila ze studia PAB, s kterým město spolupracuje při přípravě rekonstrukce radniční fasády, by se na nároží měl vrátit i štukový rámeček, v němž byly hodiny zasazené.
„Hodiny byly docela velké. Na výšku měly asi čtyři metry, na délku více než dva metry na každé straně nároží,“ upřesnil.
Hodiny oprýskávaly a nakonec zcela zmizely pod nátěry barev
Kvarteto slunečních hodin zaniklo podle Mlčáka po roce 1928, kdy tehdejší vedení města rozhodlo, že již nebude investovat do jejich obnovy.
„Pravděpodobně ho k tomu vedly finanční důvody. Nástěnné malby tedy dál oprýskávaly a nakonec úplně zmizely pod novějšími vrstvami fasádních barev,“ řekl historik.
Stávající vedení města by mělo mít na obnovu hodin peněz dost. Počítá s tím, že mu s investicí, která bude součástí rekonstrukce celého pláště radnice, výrazně pomůže dotace z balíku evropských peněz určených na rozvoj Olomoucké aglomerace.
„Kdy přesně opravy zahájíme, zatím nemůžu říci. Jsme ale limitovaní rokem 2020, do kdy musíme podat žádost o dotaci,“ řekl náměstek primátora Filip Žáček.
Naopak jasno už radnice má v otázce opravy střechy, infocentra a vstupu do magistrátu, které zahájí příští rok. I zde město využije evropské dotace.
