Jedenatřicetiletého Nekolu soud potrestal za případ z 16. prosince 2014, kdy u domu v Mohelnici na Šumpersku podle spisu rozbil okno a na parapet nalil náplň do zapalovačů. Vzápětí ji zapálil a utekl.
Plameny se v místnosti rychle rozšířily, po dřevěném okně začaly hořet záclony a válenda pod ním.
„Pokud by poškození spali, hrozila by jim smrt udušením případně otravou, nebo poškození zdraví v důsledku poškození mozku,“ stojí v obžalobě.
Čin vysvětloval vztekem
Vyučený elektrikář se u soudu k zapálení přiznal. Vše vysvětloval vztekem z toho, že mu dávný kamarád bydlící v domě vzal peníze.
Klíčové pro případ bylo, zda Nekola při zakládání požáru věděl o lidech v domě. Muž a žena nebyli přímo v místnosti, u níž zapálil okno, nýbrž o patro výš.
„Vzali jsme za prokázané, že měl povědomí o tom, kdo v tom domě žije. V nedlouhé době před skutkem oba viděl. Mohl vědět, že tam oba poškození jsou. To nám spoluurčilo právní kvalifikaci,“ vysvětlil soudce Vladimír Hendrych při odůvodnění rozsudku.
Souzený muž byl před verdiktem u olomouckého krajského soudu viditelně nervózní. Za pokus o těžké ublížení na zdraví a poškozování cizí věci mu hrozilo pět až dvanáct let vězení. Chtěl se mu vyhnout. Jakmile uslyšel, že mu soudce uložil tříletou podmínku se zkušební dobou na pět let, viditelně se mu ulevilo.
Znalci: Uhoření lidem nehrozilo
Důležitou roli sehrály posudky znalců. Zabývali se samotným požárem a následky, které mohl mít. „Ohrožení lidí zde nesouviselo s plameny, ale se zplodinami,“ podotkl Hendrych.
Oheň se podle znalců nemohl rozšířit po domě, uhoření tak lidem uvnitř nehrozilo. Nebezpečnější byl kouř a zplodiny – oxid uhelnatý, které mohly vést až otravě, k poškození mozku či dokonce k smrti.
„Pan obžalovaný znal důsledky, které mohou při požáru nastat. Věděl, že v domě mohou být lidé a přesto to okno zapálil. To je základní osa,“ vyzdvihl Hendrych.
Dodal, že jde o čin objektivně spáchaný na dvou lidech. Muži, který v té době v budově byl, se oheň podařilo uhasit. Ani plameny, ani zplodiny tak nikomu neublížily.
„To však nemůžeme přičítat k dobru obžalovaného. Následky nevznikly proto, že lidé uvnitř požár zaregistrovali a uhasili. Jde o okolnost na vůli obžalovaného nezávislou,“ upřesnil soudce.
Je proto přesvědčený, že se v každém případě jedná o pokus o těžké ublížení na zdraví. Specifika případu ovšem zohlednil při stanovení výše trestu. „V této rovině to není jednoduchý případ,“ podotkl.
Soud uložil trest pod spodní hranicí sazby
Připomněl výpověď Nekolovy bývalé družky. U soudu uvedla, že kdyby jejímu expartnerovi kamarád neukradl batoh s věcmi a penězi, Nekola by jeho okno nezapálil.
Soudce si myslí to samé. „Bereme to jako určující podnět, který ho k této trestné činnosti dovedl,“ doplnil soudce.
Má za to, že v případu jsou zákonné podmínky pro to, aby uložil trest pod pětiletou spodní hranici zákonné sazby. V Nekolově případě na tři roky.
„Je to ovšem tak hraniční situace, že jsme to dlouho neviděli,“ dodal Hendrych s tím, že souzený jedenatřicetiletý muž má již několik záznamů v trestním rejstříku. Z podstatné části jde o přestupky. Soudce dal Nekolovi poslední šanci.
Potýkání se se zákonem spadá podle Hendrycha u Nekoly do období let 2013 a 2014. Pokus o zapálení domu soudce vnímá jako vyvrcholení této životní etapy. Od té doby se Nekola polepšil.
„Ještě mu tu příležitost poskytneme. Je otázka, jak se k tomu postaví státní zástupce, který má stejně jako pan Nekola právo na odvolání,“ uvedl Hendrych.
Nekola se vzdal práva na odvolání
Pětiletá zkušební doba je vůbec ta nejdelší, kterou může uložit. „Je třeba mu poskytnout dlouhou dobu na tom, aby prokázal, zda myslí vážně, že se napraví,“ uzavřel.
Sám Nekola se ihned vzdal odvolání, žalobkyně si nechala lhůtu na jeho zvážení.
Svůj čin Nekola při prvním soudním jednání na začátku března vysvětloval jako zkrat. „Věřím, že kdybych nebyl podnapilý, tak bych to neudělal. V návalu vzteku jsem chtěl zkusit, jestli není doma. Chtěl jsem se mu nějak pomstít,“ uvedl na adresu na kamaráda, který mu vzal batoh s věcmi a především celou výplatou.
Náplň do zapalovače měl Nekola u sebe proto, že v ten den plánoval opékat v parku a kvůli dešti by byl problém se založením ohně.
Dům, kde hořelo, Nekola popsal jako místo, kde žili drogově závislí. Sám tu dřív přebýval, bral pervitin. Poté našel práci a odstěhoval se. Znal se ale s mužem, který v domě stále žil.
Svého počínání obžalovaný litoval
Po delší době se potkali, Nekola vylíčil, že mu dotyčného bylo líto, občas mu dal jídlo a dřevo a bral ho ven. Právě on mu však při jedné akci vzal batoh s věcmi a penězi, za což se chtěl souzený muž ve vzteku pomstít.
Při závěrečné řeči před vynesením verdiktu byly na Nekolovi znát emoce. Všeho litoval.
„Vím, že to, co jsem spáchal, je těžko odpustitelné. Od té doby uběhly dva roky. Snažím se, abych se znovu vrátil do řádné společnosti. Mám dvě děti, chci je zaopatřovat. Nechci to všechno ztratit. Udělám cokoliv, abych to mohl odčinit jinak, než nepodmíněným trestem. Lituji toho,“ sdělil soudu.
Státní zástupkyně o Nekolově vině nepochybuje. „Není pochyb o tom, že pan obžalovaný tuto nemovitost, konkrétně parapet, zapálil,“ podotkla po uzavření dokazování při závěrečné řeči.
Důležité však podle ní především je, že Nekola věděl o lidech v druhém patře domu. „Tyto dvě osoby byly ohroženy tím, že došlo k hoření zařízení. Mohlo dojít k otravě oxidem uhelnatým,“ uvedla žalobkyně a odvolala se znalecké posudky.
Podle ní Nekola nemohl předpokládat, že muž se ženou ještě nespí. „Mám za to, že jim pan obžalovaný nechtěl způsobit újmu na zdraví. Ovšem mohl předpokládat, že k tomu může velmi reálně dojít,“ doplnila žalobkyně.
Pro souzeného muže tak navrhla nepodmíněný trest na samé spodní hranici trestní sazby ve věznici s ostrahou.
Obhájce před vynesením verdiktu uvedl, že nechce čin svého klienta zlehčovat. Na druhou stranu zdůraznil, že jeho klient nyní řádně žije a pracuje.
„Jsem přesvědčen, že na něj lze působit výchovně,“ řekl advokát. Pro Nekolu navrhl přiměřený podmíněný trest s delší zkušební dobou.
