„Skutek se stal, ale nebylo prokázáno, zda úmyslným jednáním, nedbalostí či šlo o nešťastnou náhodu,“ zdůvodnil svůj verdikt soudce Eduard Ondrášek.
„Soud musí při pochybnostech rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Na tom nezletilém chybí stopy po násilí či po rdoušení, což v jiných případech bývá,“ dodal posléze a přímo zmínil celkový nedostatek důkazů. Jediným byl pouze znalecký posudek lékaře.
Právě jeho stanovisko o výsledku soudu rozhodlo. Expert totiž přímo v soudní síni při dřívějším projednávání případu připustil, že dítě mohlo zemřít i nešťastnou náhodou poté, co souzená žena usnula.
„Dospěl k závěru, v rámci dotazování a podávání posudku, že mohlo dojít i k tomu, že by došlo ke zmáčknutí kojence mezi hrudník a končetinu. Je tedy možné připustit, že by došlo k uzávěru dýchacích cest prsem,“ konstatoval Ondrášek.
Připomenul, že v případu chyběli také svědci. Při udušení dítěte nikdo jiný kromě ženy nebyl.
„Nikdo ze svědků nepřinese nic zásadnějšího. Jsou to lidé, kteří se tam pohybovali a mluvili s obžalovanou. Zaznamenali její reakce, není tam ale nic, z čeho by soud mohl odvodit, zda se dopustila úmyslného jednání, nedbalosti či zda šlo o nešťastnou náhodu,“ shrnul Ondrášek.
Žalobkyně navrhovala pro ženu šestnáct let vězení
Žalobkyně si ponechala lhůtu na zvážení odvolání. Při závěrečné řeči zmínila posudky znalců.
„Obviněná dle mého názoru nehovoří pravdu,“ podotkla státní zástupkyně, podle níž pravdivost výpovědi obžalované zpochybnily fyziologické reakce při výslechu na detektoru lži. Také upozornila, že podle znalců dítě nemohlo být udušeno při poloze kojení, kterou ve výpovědi žena uvedla. Mladé ženě navrhla šestnáctiletý trest.
Obžalovaná žalobkyni pozorovala s neutrálním výrazem, nezměnila jej ani při návrhu verdiktu. Stejný výraz měla i při vynesení rozsudku. Po poradě s obhájcem se pak přímo v soudní síni práva na odvolání vzdala.
Advokát v závěrečné řeči navrhl zproštění. „Chování paní obžalované nevypovídá o tom, že by chtěla maskovat nějaký trestný čin,“ uvedl obhájce.
Připomněl, že žena při vyšetřování zprostila mlčenlivosti své lékaře či vydala policii mobilní telefon. Navíc podotkl, že u dřívějších úmrtí dětí obžalované vyšetřovatelé neobjevili nic, co by svědčilo o tom, že jim žena nebo někdo jiný ublížil.
Při závěrečných řečech promluvila i souzená žena. „Byla to nešťastná náhoda, to je všechno,“ podotkla před vynesením rozsudku.
Ženě zemřely už dříve další dvě malé děti
Syn osvobozené ženy zemřel začátkem října 2014 na jednom z pokojů azylového domu pro matky s dětmi v Přerově. Státní zástupkyně je přesvědčená, že dítě narozené v srpnu 2014 žena zabila.
„Uzavřela mu dýchací cesty, příčinou bylo udušení,“ uvedla. Nezaměstnané mladé ženě tak u olomouckého krajského soudu za vraždu dítěte mladšího patnácti let hrozilo patnáct až dvacet let za mřížemi, případně i výjimečný trest.
Mladé ženě původem ze Slovenska zemřely v raném věku také další synové narození postupně v letech 2009 a 2011. V obou případech byl jako příčina označen syndrom náhlého úmrtí. Druhý případ prověřovali policisté, žádné provinění matky neprokázali.
Měla jsem ho ráda, řekla vyšetřovatelům
Žena, která má podle svých slov za sebou také několik potratů a jejíž jediné zbývající dítě žije u otce, přímo u soudu vypovídat odmítla. Soud tak použil její výpověď z policejního vyšetřování.
„Úmyslně jsem jeho smrt nezpůsobila. Tvářičku měl zabořenou v mém ňadru, měl zakrytou pusu i nos,“ tvrdila policistům. Uvedla, že se vzbudila ve chvíli, kdy bylo dítě již promodralé a oživit se jí ho už nepodařilo.
„Rozhodně jsem mu nechtěla ublížit, měla jsem ho ráda. Nikdy bych mu neublížila,“ uvedla. Dodala, že poté šla spát, aby prý nespáchala sebevraždu. Když se vzbudila, donesla tělo dítěte na vrátnici.
„Vím, že jsem udělala chybu. Je mi to líto. Kdyby to šlo, vrátila bych to. Jsem si vědoma, že jsem zanedbala péči,“ řekla také vyšetřovatelům.
