U soudu v pondělí mimo jiné vypovídal velitel „bévépéčka“ zasaženého 18. května 2016 patnáct minut před desátou večer ranou z třicetimilimetrového kanonu.
„V prvním okamžiku jsem cítil tupou ránu. Začal jsem se dívat, co se stalo, zda nevybuchla munice. Viděl jsem, jak střelec začal kolabovat. Volal jsem na věž, která potom řešila záchranku,“ vylíčil velitel zasaženého vozu.
I on byl při neštěstí zraněn, nejhůře však z posádky dopadl právě střelec – tehdy devětadvacetiletý desátník Jiří Fojtík. Ve věži bojového vozu sedí jako každý střelec vlevo, byl tak nejblíže zasaženému místu.
V nemocnici kvůli velice těžkým zraněním bojoval o život. Přežil, přišel však o ruku a nohu (více čtěte zde). Pokud to jeho zdravotní stav dovolí, bude u soudu zřejmě vypovídat již na příštím jednání naplánovaném na středu 8. listopadu.
Důležitou roli v případu pravděpodobně hraje porucha kanonu, s níž se posádka střílejícího vlevo jedoucího BVP při nácviku potýkala.
„Tušil jsem, že se něco děje. Měli jsme střílet, ale nestříleli,“ popsal u soudu v roli svědka řidič trojčlenné posádky „bévépéčka“, z něhož nakonec vyšel osudný výstřel.
Svědci: Při střelbách občas vojáci zasáhnou jiný cíl
Z pondělních výpovědí svědků vyplývá, že výstřel padl ve chvíli, kdy se vůz v prostřední dráze stejně jako ten napravo dostal o zhruba 200 metrů před obrněnce s porouchaným kanonem v levé dráze.
„Hlásili závadu, poté ji odstranili a hlásili, že mohou pokračovat ve střelbě z kanonu,“ uvedl před soudem velitel zasaženého BVP.
Osudné noční střelby začaly o půl desáté večer, kdy ještě nebyla úplná tma, po chvíli však již řidiči museli přepnout na noční vidění. Trojice vozů vyrazila zjednodušeně řečeno vedle sebe ve třech dráhách v jedné řadě proti terčům a dělilo je po stranách 50 až 70 metrů. Jejich úkolem byla nejprve střelba z kanonu z místa, poté za jízdy z kulometu.
Řidič střílejícího vozu podotkl, že se někdy může stát, že si člověk splete terč a zvlášť v noci zasáhne cíl určený pro vůz v sousední dráze. Zavinit to může i vychýlení kanonu kvůli prudkým zpětným rázům. Že někdy „bévépéčka“ nezasáhnou pouze své terče, u soudu neochotně v roli svědka připustil i elektromechanik, který měl v osudnou noc na starost zvedání terčů.
„Stává se to,“ podotkl.
Zásah mohl způsobit vadný náboj, naznačil obžalovaný velitel
V případu zbývá u soudu skrze výslechy dalších svědků či znaleckých posudků vyřešit celou řadu otázek. Mimo jiné se budou zabývat tím, zda BVP z kanonů střílela po dávkách či jednotlivých ranách. Prostřední vůz totiž zasáhla jediná střela.
„Je tu možnost, že některý náboj byl vadný, a vychýlil se tak z osy. Střelec střílel po dávkách pět až deset nábojů. Vozidlo bylo zasaženo jedním. Jak je to možné,“ podotkl v reakci na výpovědi svědků obžalovaný velitel vozidla Marcel Kulišťák.
Kromě něj sedí na lavici obžalovaných ještě střelec vozidla Luděk Niedermeier a řídící střeleb Zdeněk Havala, který měl na věži střelnice na starost dodržení zásad bezpečnosti. Střelby může kdykoliv přerušit, s vozidly je ve spojení přes vysílačku. Všem hrozí za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti až čtyři roky vězení.
Ani jeden z nich po skončení soudního jednání nechtěl případ komentovat. Pouze Havalův obhájce uvedl, že jeho klienta neštěstí velice silně zasáhlo.
„Na jedné straně nechce na sebe brát celou vinu, ale na druhé straně si uvědomuje celou situaci, která tam vznikla. Je to komplex problémů, jsou předmětem a důvodem soudního jednání. Soud by měl posoudit všechny aspekty, které vytváření mozaiku, jež bohužel se stala osudnou pro toho zraněného vojáka,“ uvedl Havalův obhájce Aleš Zdráhala.
