Coby pomocník jsem při neobvyklé práci u letadla strávil několik hodin. Prošel jsem se mimo jiné po zbytku křídel a Tarantíkovi podal kladivo. Je třeba na rovinu přiznat, že tím můj podíl na rozebírání letadla skončil.
"Rád bych více pomohl, ale když vidím, jak jste sehraní, tak nevím, jestli bych spíše nepřekážel," říkám Tarantíkovi. Ten obratně a neúnavně leze po žebříku a mizí v prostoru, kde před desítkami let byly více než čtyřtunové motory, po chvilce zase vylézá a uděluje pokyny svému pomocníkovi.
"Sám to ale dělám poprvé," usmívá se nad šestimetrovým krytem motoru. Právě na ten má teď zálusk. "Už jsem sice dříve něco podobného dělal, ale uvidíme například, kde to bude mít těžiště. Je to vždy hádanka," přemítá.
Už od srpna jezdí do Olomouce povolovat zarezlé šrouby, jež orientační bod několika generací obyvatel a návštěvníků města drží pohromadě. "Když pak přijedu s jeřábem, musí vše jít co nejrychleji. Platím za jeho pronájem, a čas je tak drahý," vysvětluje.
Šrouby a spoje jsou zarezlé, nic se ale nesmí příliš pokřivit
Stojím na pahýlu jednoho z křídel, jejichž hlavní část už Tarantík do svého Air Parku ve Zruči u Plzně odvezl. Až u něj bude letadlo z centra Hané stát celé, půjde o největší tamní exponát.
Odvoz dalších částí tupolevu |
Prohlížím si hlavičky tisíců šroubů, které u sebe drží jednotlivé pláty trupu letadla. Všude rez, některé jsou zarostlé mechem. Potýkat se s nimi určitě nebyla legrace.
To ale není ani teď. Tarantík kladivem vyráží poslední spoje, které kryt motoru drží na svém místě. V kapse jeho montérské kombinézy mizí jeden šroub za druhým. K ruce je mu pomocník Lukáš.
"Tak pomalu nahoru," zavelí Tarantík. Masivní kus kovu se po desítkách let dává do pohybu. Ozývá se zlověstný skřípot, kryt motoru ale dál drží. Tarantík okamžitě zastavuje jeřáb. Nejdůležitější je žádnou část letadla příliš nepokřivit, protože by to ztížilo jeho opětovné smontování.
Začíná pátrání po viníkovi. Ukazuje se, že na poměrně nedostupném místě zůstal ještě jeden šroub, se kterým nikdo nepočítal. Přichází má chvíle, podávám Tarantíkovi kladivo. "A majzlík tam není?" ptá se mě.
V cestě nám stojí jediný šroub, nastupuje páčidlo
Tarantík s Lukášem ale nakonec berou do ruky páčidlo a bytelnou dřevěnou fošnu. Začíná několik desítek minut dlouhý zápas, doprovází ho rány a skřípot plechu. Jeřáb několikrát kryt spouští o pár centimetrů dolů, pak zase vytahuje nahoru či do strany. Asistuje i řidič kamionu.
Nakonec se vítězství přiklonilo na naši stranu. Šroub je venku. "Tak je to pěkný," podotkne po chvíli Tarantík když opláštění jedno z motorů majestátně pluje vzduchem.
Proč se musí letadlo stěhovatOlomouc do budoucna počítá s velkou modernizací nynějšího zimního stadionu a jeho okolí. Vyrůst zde má i parkovací dům, doposud spíše zanedbaný kout města má zmizet. Nyní tu ale stojí torzo starého tupolevu, který do těchto plánů radnice nezapadá. Více o plánech na proměnu stadionu včetně vizualizací zde. |
Nad zemí se tak kus olomouckého letadla ocitl po bezmála čtyřiceti letech. Ve službách československých aerolinií letěl olomoucký tupolev naposledy 25. dubna 1974 mezi Prahou a Ostravou. Nedaleko plaveckého stadionu pak stojí od roku 1975. Donedávna v něm ještě fungoval známý Bar Letka.
Přesouváme se k druhému krytu, tady už na takový odpor nenarážíme. Jen jeden z pětice narezlých nosníků nechtěl povolit, pomohla ale rána palicí. Jeřáb ho pak stěhuje na přívěs kamionu. Na zemi se ukazuje, že se v záhybech pevného opláštění motoru v minulosti zabydlely vosy. Mezi zbytky tlejícího listí pak leží i kovová lžička.
Tarantíka čekají předběžně ještě dva výjezdy spojené s podobným "porcováním" letadla. Postupně si odveze výškovky či zbytky křídel s podvozkem. "Pak už nám na zemi zůstane jen samotný trup. Zhruba do měsíce by v Olomouci už letadlo vůbec nemuselo být," shrnul.
