„Nechci skončit třetí po základní části a pak vypadnout ve čtvrtfinále, i v návaznosti na shánění financí. Věřím, že dojdeme hodně daleko, kéž bychom hráli až do dubna,“ přeje si boss Draků v rozhovoru pro MF DNES před zítřejším domácím startem play off proti Kopřivnici.
Jak se vám poslední měsíce spí?
Spánek není jednolitý, mívám v noci hodně přestávek, jsou to nervy. Člověk se snaží jít spát pozdě, a stejně se probudím ve tři, ve čtyři a už zabrat nemůžu, tak vstanu a pracuju.
Přišli jste o hlavního sponzora. Jak velká to byla rána pro chod klubu?
Netajím se tím, že sponzor vypadl, byl to můj dlouholetý kamarád. Vztahy jsou samozřejmě perfektní a jen tehdy vám podepíše sponzor smlouvu na pět milionů, to nenajdete normálně na chodníku. Kdyby to bylo v mezisezoně, v květnu nebo v červnu, tak tomu člověk přizpůsobí veškeré zázemí a personální obsazení, ale jakmile se to stane v rozjeté sezoně, tak je to zásah na solar.
Jak ho ustát?
Mám výborné mužstvo, kolektiv lidí kolem sebe, hráči hrají perfektně a chtějí něčeho dosáhnout, ale to vás ubíjí dvojnásob, protože to nechcete zastavit kvůli tomu, že majitel nemá peníze. A úspěch navíc je logicky ještě dražší na prémiích a celém zázemí. Ty deficity se trošku prohlubují. Zásah je to velký, ale řeším to. Začátkem listopadu, kdy ta informace přišla, jsem byl v daleko těžší situaci.
Jak velký podíl je pět milionů na rozpočtu klubu?
Vysoce přes polovinu. Je to zásah na nejcitlivější místo. Od té doby se leccos změnilo, veškeré peníze, které vydělám a seženu, dávám do mandatorních výdajů pro hráče a realizační tým tak, aby ten orchestr mohl hrát. A on hraje, výsledky má. Do problémů se potom dostávám já, protože člověk neplatí hokejky, dopravce, nájem, energie a další provozní věci. Platební morálka hodně pokulhává, ale na prvním místě je soutěž dohrát s co nejlepším sportovním výsledkem. Druhý úkol je jednoznačný pro mě, velmi rychle vyrovnat na konci sezony dluhy a získat čas a prostor, co bude dál. A daleko lepší vyjednávací pozice na příští období je mít nějaký pěkný sportovní úspěch.
Radost šumperských hokejistů
Víte už v tuto chvíli, že sezonu najisto dohrajete?
Ano a chceme hrát do nejkrajnějších termínů, to znamená do poloviny dubna, to jsou ta vítězství ve finále, kvalifikace a podobně. A já postupně pořád sháním peníze, abych nejen měl na platy a motivační prémie na play off, ale abych pomalu umazával dluhy, které jsou od tisíce po statisíce, jednotlivým dodavatelům.
Co se musí stát, aby to bylo zase dobré nejen na konci sezony, ale i do dalších let?
Musí se stát, že sezona se dohraje bez dluhů. Jakmile máte dluhy, prohlubují se a tlačíte finanční balvan před sebou. Historie ukazuje, že kdo překlenuje dluh z roku na rok, zpravidla se neumazává, ale roste a pak ten klub stejně skončí. A není cesta zpět. V květnu musím mít vyrovnanou sezonu a velmi rychle se rozhodnout, jestli budu mít prostředky a s jakými cíli půjdeme na další sezonu. A nebo jestli nenajdu zájemce, který je schopnější, lepší a bude mít zájem káru táhnout dál. Musím získat čas k rozhodování, co s klubem. Za sebe říkám, že podle toho, co mužstvo vybojuje tuto sezonu, bych chtěl s klubem pokračovat ve druhé lize. Nebo když postoupí, tak by se v Šumperku měla hrát první liga, ale peníze jsou až v prvním pořadí. Chci pro Šumperk zachovat mužskou soutěž na co nejvyšší úrovni. Teď přijde dohrání sezony na dva, dva a půl milionu, pak se nadechnout, co a jak dál.
Jak moc Drakům ublížilo, že v roce 2016 spadli do druhé ligy, kde je zájem sponzorů, veřejnosti nižší?
Strašně moc. Tehdy jsem uvažoval, že odejdu. Hlavně kvůli tomu způsobu, kdy to bylo na vzájemné utkání. To znamená, že nám chyběl bod, takže vlastně chyběl v nějakém utkání jen gól, který by ten bod zajistil a tím i záchranu. Dost sponzorů pak redukovalo své příspěvky, už neměli zájem. Samozřejmě za všechno mohla hlava, tedy já. Musel jsem to nějak unést a po několika týdnech přemýšlení jsem řekl, že se poučíme z chyb. Začal jsem budovat partu, kde se netočí moc hráčů, víc jak polovina jich je mateřských a ze tří čtvrtin je parta stejná. Cesta je nastolená dobře. Že do toho přišel tenhle ekonomický zásek, to nikdo nemohl vědět. Ale pokud se podaří překlenout, je sportovní cesta nastavená správně.
Toužíte po návratu do první ligy. Je síla regionu taková, aby uživila profesionální klub ve druhé nejvyšší soutěži?
Profesionální tým je v Šumperku i teď, ve druhé lize. A je to tak celých dvanáct let, co jsem v klubu, že všechny kluky živí jen hokej. S Porubou jsme jediné plně profesionální kluby ve druhé lize. Vrch druhé ligy ani střed první ligy se nedá hrát pouze za šumperské peníze. Kupní síla a portfolio firem tu není takové, ačkoliv hokej je tu sport číslo jedna, je také nejdražší a ekonomika je neúprosná. Je velká otázka, jestli postoupit a hrát první ligu na chvostu.
K čemu se přikláníte?
Za sebe říkám po zkušenostech, že ne. Jestli by tento tým měl postoupit, tak se musí sehnat takové peníze, aby nehrál poslední dvě místa. Lidé by chvilku chodili na soupeře, jako je Kladno či Slavia, ale pokud by tým byl trvale na posledním místě, tak to omrzí. Potřebují totiž vidět vítězství bez ohledu na soutěž. Z pohledu divácké návštěvnosti je lepší hrát první dvě místa ve druhé lize a mít pohodu, než mít permanentní stres z posledního místa v první lize.
Jak se vám zamlouvá formát druhé ligy, kdy máte ve skupině jen šest soupeřů?
Ze skupiny východ se stal paskvil, potkávat se sedmkrát v sezoně, to se mužstva znají do morku kostí. Nevím, proč se druhá liga nerozdělila na skupiny s podobným počtem. Slyšel jsem, že s námi nikdo nechce hrát, protože za posledních pět let postupovaly do první ligy vesměs moravské mančafty, tak jestli mají strach, že jsme silnější? Nevím. Výsledek je ten, že je tu méně účastníků, navíc se těsně před začátkem odhlásila Orlová, takže je lichý počet týmů a jednou za čas musí jeden tým stát. Nám to nevyhovuje.
Z toho se atraktivní soutěž dá udělat jen těžko...
Při sedmi účastnících jsme řešili, jaký model zvolit, a pár klubů zalobovalo, aby bylo alespoň co nejvíce utkání, takže jich je 42. To je rozumný počet v porovnání s první ligou, kde jich je 52, zápasové penzum tam tedy je. A že se se soupeři utkáme sedmkrát, s tím klub nic neudělá, to musí vedení soutěže.
S čím vyhlížíte blížící se vrchol sezony?
Vidím to pozitivně. Věřím v sílu mužstva sportovní i morální a přál bych si dojít v soutěži hodně daleko. Rád bych do finále a tam vítězství.
