Před písní Vloupám se už jsme to chtěli zabalit, říká zpěvák O5 a Radeček

  12:52
Mám jenom dobrý zprávy, zpívá Tomáš Polák v titulní písni nového alba skupiny O5 a Radeček. Parta šumperských kamarádů právě prožívá pozitivní období, vždyť jejich skladby se staly ústředními melodiemi dvou filmů, kromě toho členové kapely také založili rodiny. Přitom nebýt písně Vloupám se, kapela už by zřejmě neexistovala.

Zpěvák šumperské kapely O5 a Radeček Tomáš Polák | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Vaše písničky se staly ústředními melodiemi komedií LOVEní a Špindl. Současně vám však některá rádia odmítla vysílat píseň Sex ve sprše.
Je o tom, jak se lidé milují ve sprše a že my už o tom můžeme jen snít. Přišlo nám to velice nevinné, i klip je takový pitomoučký. Ale v Českém rozhlasu a Hitrádiích ji odmítli nasadit z obav z Rady pro rozhlasové vysílání, protože se v ní zpívá slovo sex. To je pro mě v téhle době úplně neuvěřitelné. Kdybych měl aspoň pocit, že děláme něco kontroverzního...

Jinak platí, že album Dobrý zprávy vycházející po dlouhých sedmi letech odráží příjemné časy?
Nejspíš ano, my se totiž až z textů dozvídáme, jaké období prožíváme. Třeba z předchozího cédéčka Máš mě na svědomí, které bylo i o chlastu a útěcích, jsme zpětně zjistili, že to tak bylo i u nás. Teď jsem se dozvěděl, že jsme v pozitivní fázi, což je i tím, že jsme během pár let všichni založili rodiny a máme děti. A v kapele to platí taky, vždyť před pár lety, než přišla píseň Vloupám se, jsme to chtěli zabalit.

Mysleli jste to opravdu vážně?
Naprosto a já jsem byl největší iniciátor. Za těch prvních patnáct let jsme si to museli vyhrát, aby se nám povedlo dostat se k velkému vydavatelství a vydat první desku. Pak ale začal zájem upadat. V médiích a rádiích to vezmete, ale u pořadatelů nás to trápilo, protože jsme hráli v horších časech, honoráře veškeré žádné a museli jsme se skoro vnucovat, abychom si někde zahráli. To bylo demotivující. V jednu chvíli jsem řekl, že mám ještě jednu věc, tak ji pojďme udělat, a když tak to potom zabalíme. A tak vzniklo Vloupám se s Márií Čírovou.

Váš největší hit. Jak to, že jedna píseň měla sílu všechno změnit?
Ta písnička je o spoustě náhod, včetně Márie Čírové. Ale vystřelila nás někam, kde jsme se nikdy nepohybovali, a všechno se začalo v lepší obracet. Najednou jsme hráli v dobrých časech a za lepší honoráře, i když peníze pro nás jsou to nejmenší, protože máme své práce. Ale když vás dobře zaplatí, tak vám dají dobrý čas, pěkné místo na plakátu a chovají se k vám hezky. To se všechno nabaluje, zase jsme viděli lidi pod pódiem, a proto jsme teď v takové pohodě. Nesmírně si užíváme, že můžeme jezdit po republice, hrát a lidi to baví. Že je o nás zase zájem.

Dokonce takový, že se váš song Budu rád stal ústředním ve filmové komedii Špindl.
Vždycky to byl náš sen, ale pomohla velká náhoda. Písničku už jsme měli hotovou, když jsme seděli s manažerem, a najednou mu volal režisér, jestli neví o něčem, co by se hodilo do filmu. Poslali jsme mu Budu rád a on se zaradoval, že to je přesně ono.

A pak přišla další nabídka na film LOVEní, kde máte duet se slovenskou zpěvačkou Celeste Buckingham?
Ano, to už bylo na zakázku, i když na začátku nás nenapadlo, že to bude duet. Píseň začala vznikat na prvním velkém songwritingu v Česku. To přijedou zahraniční producenti, zavřou se na celý den s kapelami do studia a společně tvoří. Byl tu třeba producent poslední desky Davida Bowieho. My jsme dostali producentské duo Sondr z Anglie, já jsem donesl nějaké nápady, ze kterých jsme vybrali jeden a společně jsme to dodělali. Za tři dny přišla nabídka od filmařů LOVEní, tak jsem k tomu napsal text a jejich přání bylo, ať je to československé a že už vybrali Celeste. Ta ještě pohladila naše ego, protože po duetu se Slzou říkala, že už do toho nějakou dobu nepůjde, a její názor změnila tahle písnička. Tím chci pochválit kluky ze Sondr, že je to tak moderní.

Jak funguje songwriting v praxi? Najednou muset něco vytvořit, to přece nejde naplánovat.
Nemá to pravidla. Třeba právě Celeste jsem o tom vykládal jako o největší novince na světě, a až jsem skončil, tak mi řekla, že se takto v Los Angeles půl roku živila skládáním písniček. V Nashville i jinde v Americe jsou ulice, kde vždycky najdete uznávané muzikanty, jak tvoří. Kluci z Chinaski jeli do Londýna na songwriting a odvezli si odtud píseň Venku je na nule. Pak tam jeli podruhé a neodvezli si vůbec nic, protože je to o múze i nápadu, a ty nepřišly. Výsledek tedy není zaručený, a když nám řekli, že nás zavřou a budeme tvořit, tak se nám do toho skoro nechtělo, že to bude trapas. Ale dobře to dopadlo a vzniklo LOVEní.

Tedy další československý duet. Co nás Čechy tak láká zpívat se Slovenkami?
Možná je to otázka na lidi, co je na tom tak láká, protože evidentně to má nějaké kouzlo. Nevím, jestli to je nostalgie? Jako dítě jsem na slovenštině nic neviděl, ale teď, když ji slyším, zvlášť baby když mluví, tak se mi to líbí moc.

Právě to mi přijde jako častý jev: když spustí Slovenka, hodně mužů jihne.
Možná to je ta odpověď. U písně s Celeste přišel úspěch jednoznačně i tím, že má širokou základnu, takže klip měl rychle milion zhlédnutí. U Márie Čírové to byl jiný fenomén, že i se zpěvačkou, kterou lidi neznali, se jim píseň zalíbila.

Skupina O5 a Radeček

Šumperská kapela Kapela O5 a Radeček

Hudební skupinu O5 a Radeček tvoří už čtvrt století pětice šumperských kamarádů, kteří mají zároveň svá civilní zaměstnání. Zpěvák Tomáš Polák je ředitelem výchovného zařízení, jeho bratr Ondřej hrající na basu pracuje v oblasti public relations, bubeník Milan Lečko se zabývá auty, klávesista a houslista Přemysl Ptáček je programátor a kytarista Radek Sekyra učí na základní umělecké škole.

Kapela začínala s folkem, postupně našla svou tvář v poprocku. Vydala šest alb – Na pokraji slávy (2003), Mainstream (2005), Slast Minute (2007), Máš mě na svědomí (2010), Pozdrav z Opičích hor (2012) a Dobrý zprávy (2019).

Počítáte si zhlédnutí na YouTube? Není to jen LOVEní a Vloupám se, ale i další vaše nové klipy už mají přes půl milionu.
Myslím, že to ukazuje, že celý YouTube je nový trend a my jsme v tom pořád úplní břídilové. I když jsme si dávali doma předsevzetí, že to s malým synem nebudeme dělat, tak stejně někdy koukáme na ty největší zhovadilosti na světě. Malé děti v Rusku si v hnusném pokoji rozbalují hnusné dárky, smějí se tomu a má to 60 milionů zhlédnutí. Pak se máme plácat, že máme půl milionu? Těší nás to, klipy mají najednou smysl, protože před pár lety, kdy už hitparády nebyly, nemělo smysl klip dělat. Každý také máme jiná měřítka, bavil jsem se s Pavlem Vítkem, který říkal, že má 70 tisíc a je to pro něj hit jako blázen. My máme půl milionu a jiný se nám za to může smát. Pak vidíte hloupé video s šedesáti miliony a říkáte si, kam ta doba jde. Ale musím se na to koukat taky. To je fakt zajímavý fenomén.

Lidé vyhledávají čím dál větší bizarnosti, jen aby se chvilku zabavili, a už přestalo jít o dovednost a um vytvořit něco kvalitního.
Na Facebooku zveřejníme, že máme novou desku a olajkuje nám to padesát lidí a tři to okomentují. Pak tam napíšeme, že jsem si vyvrtnul kotník a má to 700 lajků a padesát komentářů. Mám pocit, že u spousty zpěváků lidi ani nevědí, jakou dělají hudbu, ale protože je znají z Instagramu, tak se na ně jdou podívat na nějaké slavnosti, kde za to nemusí ani platit. A hudba jako taková je někde bokem. Trochu to i chápu. Miluju Oasis, o kterých jsem se dozvěděl tak, že někde rozflákali hotel a teprve díky této bulvární informaci jsem poznal jejich muziku. Ale mám pocit, že teď opravdu není podstatné, co člověk dělá a jakou má desku, ale jestli někoho přejel.

Je těžší prosadit se ze Šumperka, který je přece jen na okraji republiky?
To rozhodně. Je to velký handicap a spousta lidí nám říkala, že nemáme šanci. Ale už na začátku jsme měli jako ambici koncert ve Wembley. Jinak mám rád skromnost a brácha mi nadává, že jsem jak starej fotr, ale v cílech jsme skromní nebyli. Museli jsme si všechno vydřít, na koncerty jsme jezdili vlakem. Třeba do Plzně, jen abychom si zahráli tři písničky, tehdy ještě jako folková kapela. Tam nás sjeli, jak jsme nemožní, tak jsme zase naložili kontrabas do vlaku a trmáceli jsme se domů. Teď, když máme dodávku, tak si toho vážíme.

Jaké byly folkové začátky?
Když mi bylo dvanáct, přišel jsem za Pavlem Nenkovským, že chci hrát na jeho Mohelnickém dostavníku, největším folkovém festivalu v okolí. On mi řekl „chlapečku, nejdřív si založ kapelu a pak přijď“, jen aby se mě zbavil. Doma jsem bráchovi řekl, že potřebuju basáka, k tomu jsme sehnali holku na flétničku a za měsíc, byl to duben roku 1992 jsem mu volal, že máme tu kapelu. Jako správnej tramp, co drží slovo, řekl, že jo. Takže náš první koncert byl před deseti tisíci lidmi na Mohelničáku, kdy jsme uměli tři akordy a zahráli jsme tři vlastní písničky. Lidi nás ocenili, protože jsme byli sice nemožní, ale roztomiloučcí. Byla to od nás drzost, ale taková ta správná.

Co znamená O5 a Radeček?
Tenkrát jsme si ještě říkali Topol, tedy Tomáš a Ondra Polákovi. Po pár letech jsme z folku přecházeli do poprocku a chtělo to něco nového. Řekli jsme si, že nejslavnější kapela je U2, tak jsme vymysleli slovní hříčku O5, jenže to bylo moc krátké a lidi se ptali „o pět a čeho?“ Proč zrovna Radeček, nevíme, je to dost specifický člověk a geniální muzikant (Radek Sekyra, kytarista). V té době jsme se také dost divně oblékali, měl jsem oranžové kalhoty, zelené sako a komunistickou čepici s hvězdou. A když jsme přijeli na vydavatelství Universal Music, tak měli dvě podmínky – že se převlečeme, a co je jako O5 a Radeček. Podruhé už na nás ale volali „přijeli Radečci“, tak nám název nechali. A oblečení nakonec taky neřešili.

Čtvrtstoletí hrajete v této sestavě. Nikdy jste nechtěli do Prahy?
My Šumperk milujeme a garantovali jsme firmám, že když na nás houknou, sedneme do vlaku a za dvě hodiny jsme v Praze. Dodržujeme to stále a funguje to. Na rozdíl od bydlení v Praze, které jsem i zkoušel, a i když si rád zajdu na večírek, tak se neumím někam vnutit. Nefungovalo to, v Praze se mi nikdy nelíbilo, ale určitě je odtamtud lehčí se prosadit. Nedávno jsme byli na dvou docela velkých party na Andělech a cenách Evropy 2 a je to super. Člověk se nenápadně prolne s důležitými lidmi, dramaturgy, manažery a jinými kapelami. Už to po tom čtvrtstoletí taky umíme, ale lidi v Praze to mají lehčí v tom, že se takto mohou zkontaktovat každý den.

Pomáháte s vydáváním časopisu Zámeček pro děti v dětských domovech. Jak vznikl?
Tehdy na našem prvním koncertě na Mohelnickém dostavníku za námi přišel kluk a říkal, že jsme se mu líbili a že se věnuje děcákům a mohli bychom tyhle děti inspirovat. Začal nám dělat manažera a u toho vznikl časopis Zámeček, na kterém se brácha a Radeček podílejí dodnes. Podporujeme různé jejich akce a jezdili jsme na tábory. Také dva roky spolupracujeme s nadací Pomozte dětem, které jsme složili hymnu.

Kde berete puzení věnovat čas a energii charitě?
Je to čistě výchovou. Moje máma si třeba vzala domů kluka, něco jako do pěstounské péče. Přišel bez návyků a velmi zanedbaný, ona ho vytáhla ze dna a pak o něj byl zájem.

Jaké je mít doma najednou cizí dítě?
Na rovinu, nebylo to dobrý. Bylo to v šestnácti, takže i dost pozdě a každý by si to musel zkusit, aby pochopil. Pomáhali jsme, ale najednou tam máte cizího člověka, jste zvyklí na své soukromí a promítá se to do nejmenších prkotin, jako neumytý hrnek nebo pohozené boty. Ten nový člověk za to nemůže, ale my to tak máme zavedené a on vám to bourá. Mohl by to být génius a stejně by vám to vadilo, navíc když je to chlapec bez jakýchkoli návyků. Pak navíc zafungovaly geny, odešel, začal se ožírat, nechodil do školy a všechno se zhroutilo.

Teď máte všichni vlastní rodiny. Sdílíte najednou místo pařmenských zážitků v kapele otcovské zkušenosti typu „my už se nepočuráváme“?
Je pravda, že za těch pětadvacet let jsme prožili všechna období. Je fajn, že jsme na tom všichni stejně, i když každý je jiný podpantoflák. Když mi brácha psal, že jedem na fesťák do Prahy na Morcheebu, jen jsem mu připomněl, že hrajeme den předtím i dva dny potom, takže to manželce nevysvětlím, i kdybych na fesťák rád. Naše ženy trpí, protože přes týden pracujeme a v létě hrajeme, do konce října nemáme jediný volný víkend. Dřív by mě brácha přesvědčoval, ale teď už ani neprotestoval, protože tomu rozumí.

Začnete časem vozit děti s sebou na koncerty?
Hlavně se nám v kapele narodilo pět kluků, jen bubeník má holku, takže plánujeme, že v šedesáti letech jim to předáme a bude O5 a Radeček junior. A ženy budou šťastné. I když možná už v té době budou naopak chtít, abychom jezdili dál.

Poslechněte si ukázku z desky Dobrý zprávy:

  • Nejčtenější

Řidiči osobáků blokovali předjíždějící kamion, u semaforu se pak strhla potyčka

26. března 2024  10:36

Konflikt tří řidičů vyšetřují od konce minulého týdne policisté z Jesenicka. Dvěma šoférům osobních...

Malé pivovary na Hané překonaly potíže. Padl jediný, neměl pokračovatele

26. března 2024  5:07

Malé pivovary v Olomouckém kraji se i v náročné době udržely na trhu díky nadšení jejich majitelů a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Osmnáctiletá řidička způsobila škodu téměř za milion, s autem skončila v plotě

28. března 2024  15:21

Začínající řidička zdemolovala na Jesenicku auto, ve kterém vezla tři kamarády. Policisté uvedli,...

Klidně vyjdu před fanoušky. Olomoucký předseda o prodeji majetku i Gajdovi

28. března 2024

Premium Fotbalová Olomouc už sedm let hledá silného majitele. Aktuálně jsou sice rozběhnutá jednání s...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Praštěná kráva z Olomouce slavila triumf v Arménii a cílí na jižní Evropu

22. března 2024  5:19

Tihle muzikanti z Olomouce se nechtějí nechat svazovat žánry. Olomoucká kapela Goofy Cow (v...

Osmnáctiletá řidička způsobila škodu téměř za milion, s autem skončila v plotě

28. března 2024  15:21

Začínající řidička zdemolovala na Jesenicku auto, ve kterém vezla tři kamarády. Policisté uvedli,...

Hokejisté Olomouce hlásí první posilu, získali vítkovického útočníka Fridricha

28. března 2024  13:31

První posilou hokejistů Olomouce pro příští extraligovou sezonu se stal útočník Petr Fridrich....

Klidně vyjdu před fanoušky. Olomoucký předseda o prodeji majetku i Gajdovi

28. března 2024

Premium Fotbalová Olomouc už sedm let hledá silného majitele. Aktuálně jsou sice rozběhnutá jednání s...

Zloděj v Olomouci ukradl mobily za 140 tisíc, utekl s nimi na Vysočinu

28. března 2024  11:59

Olomouckým kriminalistům se podařilo do dvanácti hodin od oznámení krádeže zadržet zloděje, který v...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...