Jednotlivé gobelíny znázorňují iluminace z Pařížského zlomku Dalimilovy kroniky. Autorka, textilní výtvarnice a učitelka dějin umění Věra Mičková, se k vytvoření jedinečného díla inspirovala, když byl před pěti lety v Olomouci vůbec poprvé vystavený originál latinsky psaného rukopisu kroniky.
V té době již měla umělkyně na "kontě" zhruba 150 utkaných gobelínů včetně téměř sedmdesátimetrové tapisérie z Bayeux.
"Když jsem vystavovala tapisérii z Bayeux, setkala jsem se s reakcemi, že je to sice krásné, ale že bych se mohla orientovat také na českou historii. Přemýšlela jsem, co bych si z našich dějin mohla vybrat. A pomohla mi tehdy vlastně náhoda. Viděla jsem Pařížské zlomky Dalimilovy kroniky a rozhodla se udělat právě je," řekla Mičková.
Tkaní se umělkyně věnuje už 40 let a v poslední době si vybírá právě historické náměty. Její nejnovější dílo se od předchozí obrovské tapisérie z Bayeux však přece jen liší.
"Těchto 20 gobelínů jsem dělala přibližně stejně dlouho, už z toho je patrné, že tentokrát to bylo o něco těžší. Zatímco předtím byl obraz na bílém podkladu, tady jsem výtvarně využila každý centimetr," říká výtvarnice a doplňuje, že metrové gobelíny vyrobila z vlny a zlatých nití.
K unikátnímu dílu stačila vlna, osnova a vidlička
"Nedokážu říct, kolik jsem přesně spotřebovala materiálu, ale za ta léta jsem nashromáždila ve skříni tolik vlny různých barev, že jsem teď měla z čeho vybírat. Samotné tkaní není složité, potřebuji k němu vlastně jen nataženou osnovu a vidličku, kterou to celé utahuji," prozradila.
A proč si pro svá díla vybrala právě tkanou formu? "Učím umělecké kováře, miluji i sklo, ale mojí vášní jsou barvy. Kdybych malovala, do barev bych si nemohla sáhnout, jenom bych se ušpinila. Při tkaní mi ale barvy protékají prsty. Asi k tomu potřebuji i hmatový vjem," směje se.
Výstava v Arcidiecézním muzeu je ojedinělá nejen svým rozsahem. "Expozice je významná i proto, že si tu lidé mohou prohlédnout nedostupný originál v jiné formě," uvedla kurátorka výstavy a historička umění Anežka Šimková z Muzea umění Olomouc.
Podle ní je pak z výstavy také jasně patrný výchovný cíl, který autorka jako pedagožka měla. "Tapisérie jsou doplněny úryvky z kroniky tak, aby se návštěvníci mohli i poučit," dodává.
To potvrzuje i sama výtvarnice. "Každý známe Dalimilovu kroniku ze školy, ale jen jako pojem. Málokdo ví, co se v ní skrývá. Sama jsem byla překvapená některými věcmi, které jsem se při tkaní dozvěděla. Chci, aby výstava lidem i něco přinesla," říká.
Unikátní soubor bude v gotické křížové chodbě Zdíkova paláce k vidění až do poloviny října.