„Vyvázli jsme z toho docela dobře, mám sice na rukou a nohou spoustu modřin, ale jinak nic vážného,“ směje se třiačtyřicetiletá Wohlová.
„Potřebovali jsme si nadjet, abychom se vešli do branky. Jenže protože jsme předtím projeli hlubokým bahnem, tak brzdy nefungovaly úplně na sto procent a bylo nutné brzdit rychlostí. No a kvůli tomu jsme popojeli trochu víc a už to bylo. Řidič Pepa Bárta i můj manžel, který také jezdí truck trial, pak říkali, že ural se obvykle naklání pomalu a je čas reagovat, ale tady šlo o mžik,“ dodává.
Ve chvíli, kdy se vůz začal převracet ze svahu, podle svých slov myslela hlavně na pokyny pro tyto situace. Tedy držet ruce na prsou, aby se náhodou nedostaly oknem ven a těžký kolos je nepřimáčkl.
Brigita Wohlová na sedadle navigátora v závodním speciálu pro truck trialové soutěže.
„Čekala jsem, že se překulíme jen na řidičovu stranu, ale najednou jsem ty otočky nestačila počítat. Ale když jsme dopadli zpátky na kola, tak jako první nastal v kabině obrovský výbuch smíchu. Zasignalizovali jsme, že je vše v pořádku, a jelo se dál,“ popisuje.
Nejvíc ji tak mrzelo, že při pokračování jízdy se nakonec vůz při manévrování dotkl pásky ohraničující daný úsek trati, což v něm znamenalo předčasný konec jízdy.
K truck trialu se žena z Teplic, která pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici v Ústí nad Labem, dostala přes svého manžela, který se mu věnuje zhruba osm let. V pozici navigátorky byla teprve podruhé, premiéru absolvovala právě po boku svého životního partnera. Zatím je v soutěžním týmu z Horního Jiřetína v pozici náhradního spolujezdce.
Víkendový zážitek v ní žádné obavy nevyvolal. „Vypadalo to hrozivě, ale je to hodně bezpečný sport, za tu spoustu let se při něm vážnější nehoda co vím stala asi tak jedna. Přeci jen se vyplácí, že musíme mít povinně helmy i pásy. Hodně se to kontroluje a při nedodržení hrozí diskvalifikace. A auto má pevný bezpečnostní rám,“ popisuje s tím, že při „uralovém kotoulu“ paradoxně posádku nejvíc ohrozil hasicí přístroj, který se v kabině uvolnil.
