Cílem výstavy nazvané Lovec obrazů, která začala ve čtvrtek a potrvá do 14. srpna, je přiblížit divákům autora, který vstoupil do dějin české fotografie, ale jehož dílo jako celek upadlo v zapomnění.
Převážná část díla Jaroslava Vávry přitom vznikala v době, kterou lze podle kurátora výstavy Ladislava Daňka považovat za jeden z vrcholů olomoucké avantgardní fotografie.
"Její základy položili již ve třicátých letech minulého století Otakar Lenhart, Karel Kašpařík a Jaroslav Nohel a v šedesátých letech rozvíjeli členové skupiny Ohnisko a především fotoskupiny DOFO, jejímž zakladatelem byl i Jaroslav Vávra," nastínil kurátor.
Fotografie Jaroslava Vávry (zleva) - Studie IV (Šrafůra) z roku 1964, bezejmenná fotografie z druhé poloviny šedesátých let vytvořená pomocí efektu barevné solarizace, a Akt I z roku 1964.
Vávrova tvorba však v minulých desetiletích upadla do zapomnění. "A to nejen proto, že autor působil takříkajíc v regionu, ale také z toho důvodu, že od jeho poslední komorní výstavy uplynulo třicet let. Následně se pak Vávrovo dílo rozptýlilo do řady soukromých sbírek a část jeho pozůstalosti patrně nenávratně zmizela," dodal Daněk.
Patřil ke špičkám českého fotografického aktu
Při příležitosti loňského 90. výročí narození a letošního 30. výročí úmrtí se olomoucké muzeum rozhodlo osobnost Jaroslava Vávry připomenout. "Z průzkumu totiž vyplynulo, že Vávra patřil vedle Zdeňka Virta a nedávno zesnulého Miloslava Stibora ke skutečně špičkovým představitelům fotografického aktu u nás," nastínil Daněk.
Vávrovy fotografie Srovnání a Toaleta pro mne z druhé poloviny šedesátých let.
"Na tomto poli autor významně experimentoval i v následujícím desetiletí a podchycené fotografie dokazují, že neutuchající experimentátorství jej řadí k průkopníkům barevného aktu v celém tehdejším Československu," zdůraznil kurátor výstavy.
A jak Vávra tvořil? Byl ovlivněný estetikou pop-artu a op-artu, skutečnost zachycoval nevšedními prostředky a zabýval se také tématem člověk ve městě a město v člověku.
Fotografie Šachové pole, Struktůra a Milostné psaní z druhé poloviny šedesátých let.
"Vávrův přístup k fotografii byl specifický, velmi intenzivně zajímal o ostatní druhy výtvarného umění, zejména o malířství, a své snímky považoval za obrazové básně. Odtud vzešel i název výstavy, neboť Vávra byl pozoruhodným lovcem obrazů, jejichž experimentální povaha vychází z mimořádné výtvarné a zvláště barevné citlivosti," shrnul kurátor Vávrovy retrospektivy.
