Hlavní nádraží, náměstí Republiky či třída Svobody, všude tam jsou hloučky bezdomovců každodenní realitou. Celkem je však v Olomouci na pět desítek míst, kde se zdržují. Alespoň tolik jich má ve městě vytipovaných charita a policie.
„Jsou to početné skupiny, ale i jednotlivci. Bezdomovce ale obyvatelé města potkávají i tam, kde si jich třeba vůbec nemusí všimnout,“ říká za Charitu Olomouc Petr Prinz, vedoucí Střediska Samaritán pro lidi bez domova.
Na ulici a v azylových domech jsou stovky lidí
Naráží tak nepřímo na fakt, že lidí, kteří nemají kam složit hlavu, je v krajském městě několik stovek.
„V Olomouci jich je asi 650. Pokud bychom počítali i lidi, kteří bydlí například na ubytovnách, to číslo by zřejmě překročilo tisícovku,“ dodává Prinz, podle kterého se situace stále zhoršuje. Odkud se do Olomouce stahují, není podle něj jednoduché říct.
„Je to různé. Někteří z nich se v Olomouci narodili a nikdy ji neopustí, jiní sem přicestovali, většinou se sem stahují z menších měst. Občas se tu objevují i lidé z jiných zemí. Jejich počet není oproti jiným velkým městům v závislosti na počtu obyvatel nijak překvapivý, i když jsou samozřejmě i města, jako třeba Zlín, která se s tímto problémem potýkají méně. Jde ale o celospolečenský problém a počet lidí bez domova stále roste. A to i v Olomouci,“ doplnil Prinz.
A stále víc je také potíží, které problémoví lidé mezi bezdomovci způsobují. Například strážníci jen od začátku roku řešili už 5 605 přestupků, a přestože podrobné statistiky si nevedou, většinu z nich mají podle nich na svědomí právě lidé z ulice. V drtivé většině hraje roli i alkohol.
Nejčastější problémy jsou s užší skupinou bezdomovců, kteří skutečně žijí přímo na ulici a nevyužívají služeb žádného z azylových domů. Podle charity se jejich počet v Olomouci pohybuje zhruba kolem dvou set.
Policie s nimi řeší většinou „pořádkové“ přestupky, tedy například znečišťování okolí. Za minulý rok jich bylo dokonce přes třináct a půl tisíce.
„Subjektivně lze říci, že v podstatné části případů jsou pachateli právě bezdomovci,“ potvrdila mluvčí olomouckých strážníků Magda Václavíková.
Řešení? První krok je opustit ulici
Odborníci upozorňují, že pro řadu lidí je ulice posledním útočištěm, návrat do společnosti je nečeká. Naopak v azylových domech mají velkou naději, že se jejich situace zlepší.
„Propast, která vzniká mezi lidmi v azylových domech a na ulici, je tak velká, že ji nelze překlenout. U lidí přímo z ulice je možnost nějaké integrace do společnosti prakticky nulová. V azylových domech naopak šance stoupají, ti lidé mají snahu situaci řešit. Znovu se začlenit do společnosti pak mohou až desítky procent z nich,“ uzavírá Prinz.
