Jejich práci nyní představuje putovní výstava černobílých fotografií s názvem Být nablízku, která je k vidění do 19. prosince na Vyšší odborné škole Caritas v Olomouci a poté se stěhuje na Svatý Kopeček u Olomouce.
Marta Hošťálková i Marie Maňáková slouží nemocným jako kaplanky v olomoucké fakultní nemocnici už několik let. Přestože letáčky s jejich číslem najdete v nemocnici na nejednom místě, samy říkají, že o nich často nevědí ani samotní pacienti.
"Občas se nás i věřící lidé ptají, co je to vlastně nemocniční kaplan. A jsou překvapení, že je taková služba vůbec dostupná," vysvětluje Marta Hošťálková. Mluví pomalu, tiše. Právě její uklidňující hlas pomáhá lidem, kterým lékaři sdělí nepříjemnou diagnózu, či příbuzným, kteří se s nemocí blízkého člověka vyrovnávají jen velmi těžko.
"Důležitá je důvěra, lidé se nám často zpovídají. Říkají nám to, co jim na lůžku vyvstane na mysli, a kolikrát přemítají o celém svém životě. Některé události je tíží jako balvan a potřebují je někomu sdělit," říká druhá z kaplanek Marie Maňáková.
Obě kaplanky se pro službu nemocným rozhodly poté, co si samy prožily těžké chvíle spojené s nemocí. Zatímco Marie Maňáková musela podstoupit několik operací očí a dlouho žila v nejistotě, co bude dál, Marta Hošťálková se musela vypořádat s vážnou nemocí v rodině.
Sama jsem se setkala s bolestí. Teď jsem k ní vnímavější
"Přivedlo mě k tomu to, že mám onkologicky nemocného bratra. Když onemocněl, měla jsem osmnáct let a byla jsem studentkou gymnázia. Tehdy jsem ho v nemocnici navštěvovala," popisuje s tím, že to pro ni i celou rodinu bylo neobyčejně náročné období.
"Být nablízku"Putovní výstava Být nablízku pomocí 25 černobílých snímků přibližuje práci nemocničních kaplanů. Lidé se s ní mohou postupně setkat hned na několika místech kraje. Autorem snímků je Filip Fojtík, který od července do září 2013 fotografoval nemocniční kaplany při jejich službě v nemocnicích, hospicích a pobytových sociálních službách v Rajhradě, Brně, Olomouci, Praze, Holešově, Kroměříži a Ostravě. |
"Takhle jsem se setkala s tou obrovskou bolestí, která je spojená s rakovinou. A viděla jsem tam mladé lidi, kteří umírali," svěřuje se. Když si někdo podobnou životní zkušenost prožije, je podle ní vnímavější k bolesti a problémům druhých.
"Člověk má navíc možnost vyslovit svůj životní příběh, když je vhodná chvíle, a tím podpořit nemocného," dodává k tomu Maňáková. Tři čtvrtiny lidí, kteří pomoc nemocničních kaplanů žádají, se však nehlásí k žádné víře.
"Ač by se mohlo zdát, že nás vyhledávají hlavně věřící, opak je pravdou," říká Maňáková s tím, že častěji se na kaplanky obrací pacienti z oddělení, na kterých leží s vážnějšími chorobami.
"Nejtěžší pro mne je, když umírá matka od dětí. To je strašný pocit. A potom, když umírá dítě," dodává Hošťálková.
Olomoucké kaplanky však nepomáhají jen pacientům, jejich služby mohou kdykoli využít i lékaři, kteří se ve své praxi setkávají s těžkými případy.
