Šternberk do dvou rušných ulic, kterými vede průtah městem, rozmístí stacionární radary. V kraji už si je v minulosti pořídil například Prostějov (na snímku).

Šternberk do dvou rušných ulic, kterými vede průtah městem, rozmístí stacionární radary. V kraji už si je v minulosti pořídil například Prostějov (na snímku). | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Ve Šternberku chtějí řidiče od prosince ukáznit stacionárními radary

  • 4
Kolem třinácti tisíc aut projede každý den hlavní silnicí vedoucí Šternberkem. Město se po stížnostech obyvatel, podle nichž je přecházení na řadě míst nebezpečné, rozhodlo řidiče ukáznit a jako metodu zvolilo stacionární radary, které budou dokumentovat ty, kteří překročí povolenou rychlost.

„Rychlost projíždějících aut budou stacionární radary měřit od prosince ve dvou lokalitách - na Jívavské ulici u městského koupaliště a na Olomoucké ulici u firmy Excalibur Army. V obou místech je povolená rychlost 50 kilometrů za hodinu,“ uvedla mluvčí šternberské radnice Irena Černocká s tím, že montáž systému už začala.

„Postupně budou radary propojeny na městskou policii a odbor dopravy a silničního hospodářství městského úřadu,“ dodala.

Od stacionárních radarů si město slibuje zklidnění dopravy ve frekventovaných ulicích a větší bezpečnost chodců na přechodech umístěných bezprostředně za radary, které vedou mimo jiné například k supermarketu, nemocnici nebo koupališti.

„Hranice pro dokumentování přestupku bude s mírnou tolerancí nad 50 kilometrů za hodinu. Cílem instalace radarů není postihovat řidiče s mírným překročením rychlosti, ale pokutovat ty řidiče, kteří nepřiměřeně vysokou rychlostí ohrožují bezpečnost provozu v těchto exponovaných úsecích. Což se týká zejména tranzitní dopravy,“ popsala postoj radnice Černocká.

Podle posledního sčítání totiž projede Šternberkem například po Olomoucké ulici přibližně 13,5 tisíce aut denně.

Město radary reaguje na stížnosti, že auta ohrožují chodce

Umístění radarů předcházely časté stížnosti obyvatel na to, že přecházení rušných silnic je navzdory použití přechodů často nebezpečné.

„Věříme, že použití stacionárních radarů ve Šternberku pozitivně ovlivní bezpečnost chodců i řidičů nejen v měřených lokalitách, a že ve ‚městě s radary‘ řidiči přizpůsobí svoji jízdu i v ostatních částech města. Ze zkušeností měst, kde jsou již radary v provozu, vyplývá jednoznačné zklidnění dopravy v měřených lokalitách,“ nastínila mluvčí.

„Výhodou stacionárních zařízení je, že pracují bez jakékoliv potřeby obsluhy. Vlastní měření tak neodčerpává síly z přímého výkonu služby městských strážníků, jejichž prvořadým úkolem je dohled nad veřejným pořádkem a měření rychlosti mobilním radarem je pouze nadstavbou jejich činnosti. V určitých časech se ale mohou nyní věnovat měření rychlosti v dalších lokalitách města,“ dodala.

Rozmístění radarů v Prostějově skončilo fiaskem

Šternberk není v Olomouckém kraji prvním městem, které se pro stacionární radary měřící rychlost, případně snímkující řidiče jedoucí na červenou rozhodlo. Už v roce 2008 jich deset rozmístili v Prostějově, který si je pronajal od firmy Czech Radar. Ta z vybraných pokut získávala 49 procent částky.

Systém ale shledaly kontroly krajského úřadu, ministerstva dopravy i soud jako protizákonný a měření rychlosti v této podobě bylo městu zakázáno.

„Skutečným smyslem je za úplatu delegovat výkon veřejné správy na soukromý subjekt, což nelze. Zcela zjevně dochází k naprosté paušalizaci přestupkového řízení a je rezignováno na skutečný zájem na ochraně bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,“ konstatoval záznam o vrchním státním dozoru ministerstva dopravy.

Podle dokumentu bylo zřejmé, že dohled nad bezpečností a plynulostí provozu vykonával na objednávku města místo policie soukromý subjekt a sám obstarával také důkazy.

„Pořizování záznamů o přestupcích a řešení přestupků je prováděno za přímé účasti nebo dokonce samostatně osobami, které nejsou zaměstnanci města, a nelze je tedy považovat za úřední osoby. Lze nepochybně konstatovat, že důkazy o přestupcích byly získány v rozporu s platnou právní úpravou,“ shrnuli kontroloři.

Systém kromě toho také stanovil řidiče, kteří měli paušální pardon - u příslušníků policie či záchranky ale nikdo nezkoumal, zda překročení rychlosti bylo oprávněné, či nikoliv. Město nakonec později smlouvu s firmou zrušilo.

Mezitím tak radary v ulicích nadále stály, „fotit“ řidiče porušující povolenou rychlost ale nesměly a dopravu sledovaly jen pro vytvoření statistiky. Ta ukázala, že po „oslepnutí“ radarů se počet řidičů jedoucích nepovolenou rychlostí výrazně zvýšil či že jedno z aut jelo městem rychlostí 160 kilometrů v hodině.

,