Samičky sem přilétají zhruba v polovině května, v červnu přivedou na svět mladé a do šesti sedmi týdnů s nimi postupně odlétají do terénu.
"Nepobývají tu celý rok. Kostelní půda funguje jako pomyslná porodnice, letní kolonie," nastínil Jiří Šafář z olomoucké pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny. Během srpna, kdy se začne kolonie rozpadat, v ní tak na letním bytě vedle tří stovek dospělých samic pobývá i téměř stejné množství mláďat.
"Loni jsme napočítali celkem 564 jedinců. Jde o velmi významnou letní kolonii," podotkl Šafář. Na území kraje jde o jednu z největších, ale nedaleko odsud hned za hranicemi regionu je ještě větší. Vranové Lhotě na Svitavsku přitom netopýři vyvádí mladé také na kostelní půdě. "Tamní kolonie čítá na 1 200 jedinců," vypočítal Šafář.
Kromě radosti ochranářům před časem přinesl pobyt stovek malých savců správě bělolhotského kostela především starosti. Exkrementy několikasethlavé zvířecí skupiny totiž poškozovaly hlavně dřevěné střešní krovy. Část z nich proto měla i narušenou statiku.
Na druhé straně se právě díky pobytu netopýrů podařilo dostat místo mezi evropsky významné lokality Natura 2000 a získat část peněz na opravy z Programu péče o krajinu. Úpravy začaly v roce 2005 a chrám byl první sakrální stavbou v zemi, kde se tímto způsobem zhostili ochrany části budovy před netopýřím trusem.
Na dřevěné konstrukci ukotvené do obvodového zdiva jsou v místech s největším "zatížením" natažené pevné plochy. Ty zadržují trus a moč. Trámy pak chrání plastové trubky. "Tento způsob se osvědčil. Prostor je třeba vyčistit jednou až dvakrát za rok," vysvětlil Šafář.
