V úvodu sice moderátor Hrbek zaskočil svého hosta kvízem z fotbalového žargonu, jakmile však došlo na reprezentaci, Vladimír Šmicer nešel zastavit.
Trpělivě třeba vysvětloval komplikovaný vztah trenéra Michala Bílka s médii i rostoucí tlak sportovní veřejnosti.
"Dokonce jsme oba s Michalem absolvovali mediální tréninky. Lektorka nám vysvětlovala, jak se máme chovat, jak máme sedět před novináři a hovořit k lidem. Jak to pomohlo? No, sami vidíte," narážel Šmicer na hrozbu odvolání, která před soubojem se Slováky nad vedením reprezentace visela.
Došlo však i na méně závažná témata, třeba proč si fotbalisté tak často gelují vlasy či jak se na nich může projevit zákaz sexu před zápasy.
"To snad pochází ještě z doby komunismu, kdy si trenéři mysleli, že když hráče udrží, budou na place agresivnější. Myslím, že to nemá takový vliv a před zápasem je dost času, aby se zregeneroval. V Anglii byl hrací čas ve tři odpoledne, scházeli jsme se ve dvanáct na oběd a někteří hráči měli sex i ráno, protože jim to třeba minule přineslo štěstí," nastínil.
Obránce Dessaily za zády zněl jako dusot koní
Na své angažmá v Liverpoolu vzpomíná. "Při prvním zápase jsem po kontaktu upadl ve vápně, mávám na rozhodčího, proč nenařídil penaltu, a do toho fanoušci pískají. Najednou koukám, že pískají spíš na mě, protože se jim nelíbilo, že jsem byl slabší a hráč Liverpoolu v takovém souboji padat nebude. To byla velká škola a je škoda, že taková kultura není i u nás," přál by si.
Tvrdá hra anglické Premier League vyhlášenému technikovi nevadila, i když z některých obránců míval strach.
"Jmenoval se Marcel Dessaily a hrál za Chelsea. Byl vysoký a strašně funěl i dupal, a když jsem dostal přihrávku, slyšel jsem ho za sebou jako dusot koní. Jednou do mě vletěl, trošku to zabolelo, a když jsem dostal balón podruhé a uslyšel znovu koně, už jsem to měl v podvědomí," přiznal Šmicer.
Sestře jako malý slíbil, že až bude hrát za Liverpool, koupí džíny
Červený dres jednoho z nejslavnějších klubů světa mu prý byl souzený. "Rodiče vzpomínají na jedny Vánoce, kdy jsem byl ještě malý kluk. Ségra tehdy dostala džíny, ale byly jí malé, a tak to obrečela. Prý jsem ji utěšoval, že až budu jednou hrát za Liverpool, koupím jí jiné. Po letech se to vyplnilo, sestra přijela za mnou do Anglie a džíny jsem jí koupil," vyprávěl hráč, kterému se přezdívalo Štístko.
Kamkoliv totiž přišel, vždy se týmu dařilo, navíc Šmicer přidával důležité góly. Ten nejslavnější v roce 2005 ve finále Ligy mistrů, kdy Liverpool otáčel s AC Milan stav 0:3 a nakonec slavnou trofej získal.
"To byl největší zážitek mého života. Sice se mi narodily dvě děti, ale vyhrát Ligu mistrů se mi zdá přece jen těžší," usmíval se.
Ostatně dobrá nálada provází Vladimíra Šmicera celý život. "Jsem veselý člověk. Vždycky jsem každému přál jen to nejlepší. Přej a bude ti přáno, tím se řídím a v životě mi to strašně vychází," nabídl svůj recept na spokojenost.
