V Muzeô kočáru se malôjó véca aji ledasco jinačího, V kvelbô odhalêlê čokoládovyho recidivistô nebo Včeréši větřesko pořádně provětral hasiče. A má fôčet zas!
I takové texty se objevují na internetovém portálu, který založili Helena Baronová a Miroslav Havelka z Přemyslovic na Prostějovsku s cílem rozvíjet tradiční nářečí, kterým na střední Moravě dodnes běžně mluví tisíce Hanáků.
Od prosince roku 2013 už Furtovnik navštívilo na šedesát tisíc lidí a například v nedávno vyhlášené anketě Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury portál získal druhé místo.
„Vůbec to nemyslíme jako recesi, ale trochu nás štvalo, že hanáčtina se dnes používá takovým archaickým způsobem například na Hanáckých slavnostech. Přitom hanáčtina není primárně spojená s folklorem, ale je to zcela běžná řeč,“ vysvětlil Miroslav Havelka.
Hanáčtina se liší „dědinu od dědiny“, autoři používají tu svou
Rozšířená je především na Prostějovsku, Olomoucku, Konicku, Litovelsku, ale i v Horním Štěpánově, Chornici nebo Moravské Třebové. I když lze najít určitá obecná pravidla hanáčtiny, například změnu ou na ó, žádná „spisovná“ gramatika neexistuje.
„Je to živé nářečí, které má dědinu od dědiny jinou variantu,“ upozorňuje Havelka a hned dává příklad. V Jednově se třeba uhlí řekne ohli, ale ve Štěpánově hohli.
Pro web Furtovnik proto autoři používají verzi hanáčtiny, kterou doma mluví a kterou dobře znají.
„Hanáčtina je řeč, kterou se dá těžko naučit. Musíte s ní vyrůstat a odmala mluvit. Hanákem se totiž rodíte. Nějaká pravá obecná hanáčtina proto neexistuje, ale pravý Hanák dobře pozná člověka, který hanácky neumí, ale snaží se hanácky mluvit,“ usmívá se Havelka.
A jak vlastně název Furtovnik vznikl? „No. Furt dál,“ směje se Helena Baronová.
