Složit kulomet i poslepu sejít skálu. Vojáci soutěží v zimních Jeseníkách

Účastníci vyhlášeného závodu Winter Survival v Jeseníkách procházejí těžkým testem odolnosti. Tříčlenné vojenské týmy ze čtyř zemí od pondělí dokazují, že jsou schopné zvládnout nástrahy zimních hor a k tomu splnit řadu velmi náročných disciplín. Do Jeseníků se sjeli už pojednadvacáté.

Náročné úkoly proložené desítkami kilometrů přesunů na lyžích nebo pěšky. S dvaceti kily nutného vybavení v batozích. Odpočívat se může v noci, jenže venku. Na sněhu. Nejtěžší zkouškou je letos disciplína kulomet. Nejde jen o schopnost družstev ukázat, jak ovládají zbraň.

„V tomto úkolu je shrnuto vše. Náročný výstup na skálu s rozebraným kulometem na zádech, ve stavu vyčerpání je potřeba zbraň rychle složit a vystřelit, a když už si závodníci myslí, že mají vše splněno, dostanou další stresující úkol. Stres ve stavu vyčerpání ukazuje, zda družstvo je opravdu tým, nezmatkuje a má skutečného lídra,“ vysvětlil rozhodčí David Ulrich.

Sám před patnácti lety stál v závodu „na bedně“, poté se stal organizátorem a patří do týmu vymýšlejícího rok od roku náročnější úkoly. „Tenhle úkol je opravdu komplexní a jeho příprava taky dala docela zabrat,“ popsal.

Složit kulomet nestačí, jeden člen týmu „oslepl“

Pod skálu doráží tým vojenské policie z Tábora. Ze zad sundávají dvacetikilové batohy s veškerým vybavením na několikadenní přežití v mrazivých horách. Natáhnou úvazky a další horolezecké vybavení, od pořadatelů dostanou rozebraný kulomet a krabici s náboji. Vše musí v batozích vynést nahoru. V cestě jim ale stojí kluzká zasněžená stěna.

Vojáci se dopují povzbuzováním jako na sportovním zápase. „Rosi, dávej, dávej,“ volá kolega na Karla Rozsypala. Nahoře jsou zhruba za pět minut. Bez vydechnutí po namáhavém výstupu vytahují samopal a dávají ho dohromady. Nejdřív trojnožku, na ni připevní zbraň a připojí pás s náboji.

Nejlepší z nejlepších

Loňský ročník vyhrálo družstvo 7. mechanizované brigády ve složení Milan Wurst, Ivo Vrba (73. tankový prapor z Přáslavic) a Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice). Všichni už patří mezi zkušené účastníky klání. Dva předchozí ročníky za sebou zase vyhráli vojáci z muniční základny z Týniště nad Orlicí. V letech 2009 a 2010 kralovalo družstvo pořádající Univerzity obrany v Brně. Skutečnými králi celé historie závodu jsou ale rakouští vojáci ze školy horských vůdců a záchranářů v Saalfeldenu. Těm se podařilo vyhrát čtyřikrát po sobě v letech 2004 až 2007.

Když se klepou ruce vyčerpáním, nic jednoduchého. Zbraň je schopna střelby, ukazuje šéf týmu Michal Škobrtal. Ohlušující výstřel slepým nábojem to potvrzuje. Pohodové slanění a krátký oddych? Ani náhodou! Rozhodčí vojákům oznamuje, že jeden z nich dočasně oslepl následkem zásahu povýstřelovými zplodinami a je potřeba ho dostat dolů.

„Slepým“ se stává Karel Rozsypal a dostává lyžařské brýle s neprůhledným sklem. Jistota z lezení nahoru je pryč. Jeden člen družstva už je dole, když se ze svahu spouští oslepený Rosi spolu s Michalem Škobrtalem. Ten radí, kam má Rozsypal stoupnout, kde je sníh, led, kde je díra.

Všechno jde dobře. Do vypršení patnáctiminutového limitu je ještě dost času. Slepému vojákovi však podklouzne noha a ošklivě si natluče. Aspoň to tak z odstupu vypadá. „Nic se neděje, jdeme dál,“ sykne voják. Za chvíli jsou dole všichni tři. Vše zvládli v druhém nejlepším čase.

„Lézt poslepu není nic příjemného. Cítil jsem se hodně nejistě,“ vyprávěl dole Rozsypal. Klid mu dodával jeho navigátor. „To, co neviděl, jsem se mu snažil popsat a občas pomoct. Nic víc,“ popsal Škobrtal. Hodně tvrdou disciplínu si pochvaloval. „My pod zátěží pracujeme pravidelně, takže stres po vyčerpávajícím lezení nebyl velký problém,“ doplnil.

Vojáci se zapotili i při rozdělávání ohně

To vojáci ze 71. mechanizovaného praporu Hranice dostali penalizaci za nesplnění úkolu. Patnáct minut bylo málo. Nováček Jiří Válek, který kolegy se zkušenostmi z minulých let doplnil, nezvládl výstup na skálu. „Byl jsem vyčerpaný, na tak náročný výstup mi chyběly síly. Pro mě to i tak byla hodně cenná zkušenost. Příští rok to dáme,“ dodal Válek.

Druhý den závodníkům podobně komplikovala život o poznání méně adrenalinová disciplína. Šlo o rozdělání ohně křesadlem za pomoci troudu a vlhkého dřeva. Poté museli vojáci rozpustit na ohni plný ešus sněhu. Vše za půl hodiny. „Úspěšnost byla obdobná jako při letos nejnáročnější survivalovině (tak říkají organizátoři soutěžním disciplínám - pozn. red.), kterou byl kulomet,“ sdělil mluvčí závodu Pavel Pazdera.

Letošního 21. ročníku soutěže se účastní sedmnáct tříčlenných týmů. S českými družstvy si měří síly vojáci z Německa, Polska a Slovenska. Rakušané, kteří měli patřit k favoritům, účast ještě před závodem odřekli.