Už název šumperského sdružení, které se obrátilo na rakovnickou radnici, zní poněkud nezvykle, poeticky: Klub přátel kolejového autobusu. Založili jej Petr Tylšar z Uničova a jeho kolegové, kteří se zajímají o železniční historii. Koncem loňského léta napsali do Rakovníka žádost, zda mohou z lávky přes Černý potok odebrat část konstrukce.
Dopis vyvolal u tamních radních rozruch. "Na první pohled se může zdát tato žádost jako nějaký nesmysl," přiznal mluvčí rakovnické radnice Jan Polák. Jenomže svým vysvětlením lidé z šumperského klubu Rakovnické zaujali. Lávka je zhotovena z části konstrukce motorového vozu vyrobeného v roce 1932 Tatrou Kopřivnice. Jak se stal vlak mostem a jak jej klub objevil?
"Kolega z Rakovníka nám dal na lávku tip. Už od pohledu je konstrukce motoráku patrná a je na ní dokonce vyražené číslo, takže indicie byly," vypráví Petr Tylšar ze šumperského klubu.
Část příběhu ale podle něj stále zůstává tajemstvím. "Provoz těchto vlaků byl po válce zrušen. A za války se bohužel všechny technické archivy ničily, takže se nám nepodařilo zjistit, jak se vůz pohyboval po republice. Zatím o něm moc nevíme," říká Tylšar.
Vozy M 120.4 byly první motoráky na kolejích...
Než se kovové díly staly součástí mostu v Rakovníku, sloužily jako rám skříně motorového vozu M 120.4. Tyto vozy byly prvními motoráky na českých kolejích a z dnešního pohledu byly velmi kuriózní.
Unikátní motorák M 120.4 |
Strojvůdce totiž neseděl tam, kde ho vidíme v motorácích dnes - jeho stanoviště bylo ve věžičce nad střechou uprostřed vozu. Proto se těmto a dalším podobným vozům přezdívá věžák. Motorák má ještě jednu přezdívku - kolejový autobus.
"Za dob první republiky jezdily na místních drahách parní lokomotivy, ale už tehdy se státní dráhy snažily zlevnit provoz, proto vymyslely malé motoráčky. Protože měly slabé technické parametry a i ty první vypadaly jako autobusy, vžilo se označení kolejový autobus," vysvětluje Tylšar.
...z 89 vozů se ale dochovaly jen dva, a pojízdný je jediný
Věžáků M 120.4 se vyrobilo 89, ale dodnes se dochovaly pouze dva a pojízdný je jen jeden z nich. Vlastní ho Národní technické muzeum, umístěný je však právě v Šumperku a Klub přátel kolejového autobusu s ním vyjíždí při zvláštních příležitostech. Právě fandové motoráků ze Šumperka tento vůz v místním depu renovovali a uvedli do pojízdného stavu.
Pro jeho údržbu potřebují další původní díly a navíc by rádi postavili ještě jeden vůz. A právě proto po stopě věžáků pátrají, kde se dá. "Když se motoráky v 50. letech vyřazovaly, stávalo se, že třeba jejich skříně koupili zahrádkáři. Ten rám vozu našel využití podobnou cestou. Je to bytelná konstrukce, drží už osmdesát let," říká Tylšar.
Radní Rakovníka si nechali udělat posudek odborníkem na mosty, zda je možné díly z vlaku z mostu odebrat. Půjde to, ale statik zakázal použití hořáku a rozbrušovačku dovolil jen výjimečně. "Celkem se jedná o 13 dílů, které město klubu odprodá za cenu železného šrotu," řekl Polák.
"Rozebereme jen díly, které neomezí nosnost konstrukce," vysvětluje Tylšar. Na cestu pro kousky motoráku se členové klubu chystají v únoru.
