Současná skromná miniexpozice, která vznikla na podestě prvního patra v roce 1998, je podle místní radnice vzhledem k věhlasu slavného polárníka a dobrodruha nedostatečná.
„To, co bylo, se nedá ani nazvat expozicí. Jsem rád, že Zábřeh konečně bude mít důstojnou připomínku svého největšího rodáka,“ uvedl welzlolog Martin Strouhal.
Sám přispívá k projektu nového muzea radami a také fotografiemi a předměty ze svých cest po Welzlových stopách. Jako kameraman a dokumentarista připravuje také audioprůvodce.
„Bude k návštěvníkům mluvit typickou zábřežštinou, kterou kdysi mluvil Welzl, a bude představovat tematické okruhy z jeho života,“ popsal Strouhal.
Vlastníkem budovy muzea je město Zábřeh. Dnes je půdní prostor nevyužívaný a slouží jako provizorní sklad.
„Adaptací podkroví se výrazně rozšíří prostory muzea zpřístupněné návštěvníkům. Nová expozice představí Jana Eskymo Welzla v celé šíři jeho osobnosti – jako cestovatele, zlatokopa, eskymáckého náčelníka či vynálezce,“ sdělil starosta Zábřehu František John.
„Od interaktivní expozice, ve které bude zmíněna také problematika ochrany přírody polárních krajin či Welzlův literární odkaz, si slibujeme zvýšení povědomí o slavném rodákovi či zatraktivnění města pro turisty,“ dodal.
Nový vzhled navrhlo pražské studio
Nutné stavební úpravy za dva a půl milionu korun probíhají v režii města a skončí v prosinci. Na ně naváže vytvoření nové expozice, které zajistí Vlastivědné muzeum v Šumperku, jehož zřizovatelem je Olomoucký kraj. Ten na projekt přispěl pěti miliony korun.
Autory studie nové expozice jsou Martin Rusina, Martin Frei a Milada Vorzová z pražského studia Rusina Frei, s. r. o.
„Historický objekt muzea v Zábřehu se stal významným východiskem pro podobu expozice. Už jen skutečnost, že v mázhausu tohoto domu měla kdysi hokynářství Welzlova matka a malý Jan v domě často pobýval, ovlivnilo uvažování o tom, jak celý příběh odvyprávět,“ říká architekt Martin Rusina.
Nakonec padla volba na využití doposud prázdného podkroví. „Umístění výstavy na půdě umožní návštěvníkovi vstoupit do světa polárníka a cestovatele, který se dost odlišuje od měšťanských salonů 19. století. Přiznaný krov, hrubé zdi a použití jednoduchých materiálů záměrně připomínají technologicky primitivní prostředí dálného severu,“ popsal Rusina.
Samostatná část je věnována amatérským badatelům, bez jejichž dlouholeté práce by expozice vůbec nemohla vzniknout.
Největším úskalím je, že se nedochovaly téměř žádné autentické předměty z Welzlova života. Výstava proto pracuje především s množstvím dobových dokumentů, jako jsou historické snímky, texty či výrobky, které spolu vytváří mozaiku příběhu legendárního světoběžníka
Dobové prostředí dokreslí prostorové instalace, například maketa dvoukoláku, s nímž Welzl prošel celou Sibiř, model perpetua mobile, které starý polárník sestavoval v dalekém Dawsonu, či ukázka severského srubu.
