Ještě před měsícem zuřila druhá světová válka, 26. května 1945 už ale mají tři tisíce studentů, kteří se sešli v Olomouci, myšlenky u své studijní budoucnosti. Šestiletá nacistická okupace jim totiž zabránila studovat na vysokých školách, neboť je dal Adolf Hitler v Čechách a na Moravě v roce 1939 zavřít.
Cílem mladých nadšených lidí však nebylo jen dostudovat, chtěli svoji univerzitu přímo v Olomouci. Hlavní hybnou silou byl Akční výbor vysokoškolského studentstva, vznikl právě při květnovém studentském srazu.
„Už tehdy byla jeho hlavním cílem obnova olomoucké univerzity,“ uvádí v článku v kulturním zpravodaji Kdy-kde-co z roku 1996 Zdeněk Šprinc, který před sedmi desítkami let patřil k hlavním představitelům studentských snah o znovuzrození univerzity.
Ta má v Olomouci a na celé Moravě dlouhou tradici sahající k jezuitům do 16. století. V roce 1860 ovšem byla rakouským císařem zrušena. Dál až do Šprincových časů v centru regionu fungovala - s výjimkou nacistické okupace - pouze Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta a také někdejší univerzitní knihovna.
Na pozůstatcích staré alma mater založili Olomoučané argumenty pro otevření celé univerzity. Veřejnosti představil Šprinc z balkonu olomoucké radnice plány studentů 17. června 1945 u příležitosti Dne mládeže. Poslouchaly ho tisíce lidí.
Myšlenka univerzity sdružovala osobnosti napříč společností
V té době už navíc studenti na svoji stranu získávali představitele bohoslovecké fakulty, olomoucké kultury či školství, také středoškolské profesory, politické strany, vedení města a některé místní lékaře. Mezi nimi i velkého zastánce obnovy univerzity, vyhlášeného očního lékaře Václava Vejdovského.
Zrození Univerzity Palackého |
Mezi studenty, kteří za ním vyrazili, byla i pozdější Šprincova žena Stanislava Kavanová-Šprincová. V roce 1996 vzpomínala, že se k váženému lékaři nejprve nemohli dostat přes sekretářku.
„Odmítla nás přijmout, protože vyšetřoval a nepřál si být rušen. Vzkázali jsme po ní, že se jedná o obnovu univerzity. Vejdovský okamžitě vyšel a ptal se, kde je ta delegace. Byl překvapen, že jsou v ní jen studenti. Po ujištění, že jde o rozsáhlou akci, přislíbil ihned svou podporu a také se aktivně dalších akcí zúčastnil,“ popsala Kavanová-Šprincová.
Někteří z lékařů však začali v Olomouci prosazovat myšlenku, aby zde vznikla jen pobočka brněnské lékařské fakulty. V reakci na to se ve všech olomouckých novinách objevil v srpnu 1945 článek tehdejšího ředitele městského muzea Roberta Smetany, který podepsala i řada osobností. Dala tím najevo, že si přeje kompletní univerzitu.
„Rozjařený Gottwald si s námi chtěl zazpívat lidovky“
Mezitím už studentský akční výbor jednal s politiky na celostátní úrovni. Premiérovi a olomouckému rodákovi Zdeňku Fierlingerovi předali memorandum, v Praze nakonec přesvědčili mocného ministra školství Zdeňka Nejedlého.
„Říkal, že my Moravané už máme univerzitu v Brně, takže je teď na řadě slezská Opava. Potom si ale uvědomil, že olomouckou univerzitní knihovnu vede jeho známý, a to nám velmi pomohlo,“ vybavil si v roce 2006 pro MF DNES další z tehdejších studentů, Kuneš Sonntag. V paměti mu utkvělo i setkání s přiopilým Klementem Gottwaldem v parlamentní kantýně.
Milníky univerzity v Olomouci- 1566: jezuité zakládají v Olomouci kolej a gymnázium, do města je pozval biskup Vilém Prusinovský z Víckova. |
„Tam už seděl notně rozjařený Klement Gottwald, nabízel nám slivovici a chtěl si s námi zazpívat lidovky,“ vzpomínal Sonntag.
Velkým podporovatelem studentů byl i děkan bohoslovecké fakulty František Cinek. Do jejího čela se vrátil v září 1945, poté co se zotavil po letitém pobytu v koncentračním táboře. Šprinc ho v roce 1996 označil za nekompromisního zastánce oživení univerzity.
„Je jeho zásluhou, že spontánně vzniklé myšlence obnovy dal historicky podloženou formulaci. Motivem mělo být odstranění křivdy spáchané rakouskou vládou na olomoucké univerzitě,“ upřesnil Šprinc. V zákoně, jenž posléze její oživení posvětil, se v návaznosti na to skutečně objevila slova o odčinění nepřátelských aktů rakouských vlád.
Napětí se v Rudolfinu změnilo v radost
Návrh zákona projednala vláda v lednu 1946. Přímo v Praze na ni tlačila studentská delegace, její členové byli rozhodnuti zůstat v hlavním městě tak dlouho, dokud se obnova univerzity na program vlády nedostane. Na výsledek jednání olomoučtí studenti 25. ledna nervózně čekali přímo v jejím tehdejším sídle v Rudolfinu. Nakonec se dočkali.
„Napětí se mění v bouřlivou radost, když předseda vlády Fierlinger sděluje delegaci, že vláda schválila, aby návrh na obnovu olomoucké univerzity byl předložen Národnímu shromáždění,“ napsal Šprinc.
Rozhodující den přišel 21. února 1946. Poslanci znovuzrození olomoucké univerzity pod vedením uznávaného filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera posvětili.
„Jakmile československý rozhlas oznámil schválení zákona, přivítalo město Olomouc tuto zprávu hlasem zvonů a vyvěšením praporů,“ vzpomíná Šprinc.
V zimním semestru školního roku 1946/1947 chodilo na lékařskou, filozofickou, pedagogickou a bohosloveckou fakultu 1 070 studentů. Zákon počítal i se vznikem právnické fakulty, ta však v Olomouci spatřila světlo světa až po sametové revoluci.
Znovuzrození univerzity se symbolicky uzavřelo 21. února 1947 slavnostním otevřením. Zúčastnily se ho tehdejší politické špičky včetně prezidenta Edvarda Beneše s chotí Hanou, premiéra Gottwalda, řady ministrů a diplomatů. Celkem šlo přibližně o 170 lidí.
