Majitelka několika vesnických prodejen se smíšeným zbožím Milena Poláková, která má krámek i ve Vacanovicích. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Menší obce pomohou obchodům se zaváděním EET. Chtějí si je udržet

  • 17
Vedení mnoha především menších obcí v Olomouckém kraji podpořila v souvislosti se zavedením elektronické evidence tržeb (EET) majitele malých obchůdků, kteří už nyní často jen těžko přežívají. Nabízejí finanční pomoc s pokrytím nákladů na vybavení.

„Zvažujeme, že alespoň část nákladů pokryjeme. V malém obchůdku s nízkými tržbami je i takový náklad pro obchodníka citelný,“ uvedl například starosta Jakubovic na Šumpersku Aleš Jurenka. V Jakubovicích obec odpouští nájem a platí i část provozních nákladů.

„Bez toho, že bychom nepřispívali, by nebylo možné obchod u nás udržet,“ ví jakubovický starosta.

„Spíš než podnikání je to služba lidem. Když jsem viděla ty starší lidi, kteří ani nemohou jezdit na nákupy, jak si váží toho, že vůbec mají možnost nakupovat, přešly mě myšlenky na to, obchody zavřít, nechat se zaměstnat a zbavit se tak starostí, jak obchod udržet,“ vypráví Marie Hédlová.

Ta provozuje maličké obchody právě v Jakubovicích a sousedním Janoušově a k tomu jeden běžný v nedalekých Olšanech. Právě náklady s EET vedly k myšlenkám, obchodování v malých vesničkách „zabalit“.

Lidé si obchůdků váží, občas nosí dárky

Místní už dlouho vědí, že mít obchůdek v obci s pár desítkami obyvatel se jí nevyplatí, a jsou vděční. Od zákazníků dostává Hédlová jako výraz vděčnosti malé dárky.

„Loni mi třeba jeden pán přinesl medvědí česnek,“ říká.

Obce drží prodejny nejen kvůli tomu, aby měli možnost nakupovat i lidé, kteří si nemohou zajet do města, ale také kvůli neopakovatelné atmosféře. Obchody na malých vesničkách nebo osadách totiž slouží i jako místa setkávání.

„Máme v prodejnách stolky, občas se domluvíme, uvařím kafe, babičky přinesou buchty nebo se koupí zákusky a popovídáme si,“ vypráví Milena Poláková, která má obchůdky ve Vacanovicích, Svésedlicích a Zábeštní Lhotě na Olomoucku a Přerovsku. I pro ni byly výdaje na povinné vybavení příliš velkou zátěží.

„Pro malého obchodníka je to velká investice, navíc jste v neustálé nejistotě, kdy nevíte, jestli budete za pár měsíců fungovat,“ popsala Milena Poláková.

Příprava na spuštění EET se vyplatila, problém byl s novinami

Přestože zakoupení programů a někde i nových pokladen, potřebných na EET, bylo citelnou ranou do financí, podnikatelky to podstoupily. A na rozdíl od mnohých kolegů „trénovaly“ na ostrý březnový start evidence tržeb už dlouho předem.

Přesto Marie Hédlová nemohla ve středu dospat. Podobně neklidnou noc měla i Milena Poláková. Zbytečně. Rozjezd se až na drobnosti vydařil.

„I když někdy nechávám věci na poslední chvíli, přechod na EET jsem zkoušela už čtrnáct dnů. Vypadá to, že se příprava vyplatila. Žádný zásadní problém nenastal,“ potvrdila Poláková.

To Marie Hédlová testovala EET ještě déle. Už od začátku ledna. Ani ona neměla s ostrým startem EET vážný problém.

„I tak jsem byla hodně nervózní. Přece jen je to úplná novinka,“ přiznala. Jediný problém byl podle ní s novinami. Prvního března se totiž podle ní změnila daň z přidané hodnoty z 15 na deset procent.

„Já jsem na to v návalu práce úplně zapomněla. Když jsem systém zkoušeli, fungovalo to bez problémů, protože byla zadaná vyšší hodnota. Ve středu jsme ale noviny prodávat nemohli, protože bylo potřeba nastavit u tisku deset procent - a to mohl udělat jen zaměstnanec firmy, od které jsem systém měla,“ popsala obchodnice.

Krámky už v mnoha malých vesnicích v regionu zanikly v minulých letech. Tam, kde ještě fungují, nemohou podnikatelé mluvit o zajímavých tržbách. Přesto dál fungují. Jak dlouho ještě, to z nich jen těžko někdo dokáže předvídat.

V Plzeňském kraji o pojízdnou prodejnu pro malé obce kvůli EET přišli