Desítky pracovních příležitostí na chudém a vysokou nezaměstnaností zmítaném severu Olomouckého kraje a k tomu oprášení slavné zlatokopecké minulosti, navíc způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí. To jsou důvody, kvůli kterým se Zlaté Hory pustily do boje za obnovení těžby zlata.
„Chtěli jsme znovu otevřít debatu o těžbě zlata ve Zlatých Horách. Šance pořád existuje, takže je škoda ji nevyužít,“ uvedl starosta Zlatých Hor Milan Rác na jednání, kterého se zúčastnili rovněž politici z Olomouckého kraje, poslanci a znalci z oboru geologie. Město má na obnovení těžby velký zájem, pro chudý region by totiž znamenalo vzpruhu.
„Zastupitelstvo dalo svým usnesením jasně najevo, že obnovení těžby zlata podporuje a máme i podporu veřejnosti. Na severu Jesenicka bojujeme s vysokou nezaměstnaností a těžba by tuto situaci zásadně změnila,“ sdělil Rác.
Podle něj je ve hře 120 až 180 pracovních míst přímo na těžbě. Další desítky míst pak investice vyvolá ve službách a v dalších oblastech.
„Připravíme podklady, kde popíšeme dopady na zaměstnanost, způsob těžby a vliv na životní prostředí, aby naši věc mohli probrat jak poslanci, tak vláda,“ doplnil zlatohorský starosta.
V zemi je u Zlatých Hor stále ještě šest až osm tun zlata
Podle dřívějších výzkumů je v ložisku pod horou Příčná ještě šest až osm tun zlata. Přitom do uzavření dolů v roce 1993 se zde vytěžily od 13. století jen asi tři tuny.
Historie těžby ve Zlatých HoráchZlato se začalo ve Zlatých Horách těžit ve 13. století. Těžba pokračovala se střídavými úspěchy do roku 1872, pak byla zastavena. Posledních více než sto let už šlo pouze o málo úspěšné pokusy obnovit těžbu. Odborníci odhadují, že se zde za zhruba 700 let vytěžilo cca 1 500 kilogramů zlata. Horníci se do svahů znovu zakousli v roce 1965, zlato se ale těžilo jen mezi lety 1990 a 1993, kdy se vytěžilo přibližně tolik zlata, co za sedm století historické těžby. V zemi však zůstalo ještě 6 až 8 tun zlata. |
„V zemi je ještě dost zlata na to, aby stálo za to těžbu obnovit,“ míní geolog Jan Hauk. Této myšlence navíc podle něj nahrává i to, že nerost z hory Příčná je možné těžit šetrně, na rozdíl od ložisek v Čechách by se tak vše obešlo bez jedovatých kyanidů.
Právě neekologický způsob těžby zlata zvaný kyanizace byl jedním ze zásadních argumentů pro vládu, aby těžbu zlata ve svém programovém prohlášení zamítla.
„Abychom mohli vše změnit, budeme potřebovat průkazné argumenty, ať už z pohledu ekologie těžby, tak dopadů na zaměstnanost. Jen tak bude možné přesvědčovat Poslaneckou sněmovnu, patřičné výbory a vládu,“ míní poslanec a místopředseda ODS Martin Novotný.
Podobně vidí situaci i poslanec Roman Váňa (ČSSD). „Je to určitě zajímavá myšlenka, kterou má smysl se zabývat. My zafungujeme ve Sněmovně jako nosiči informací,“ řekl.
Podle odborníků by šlo při těžbě využít šetrné metody
Podle geologa Hauka šetrná těžba ve Zlatých Horách není problém. „Zlato se zde vyskytuje jednak volně, takže je možné využít moderní formu rýžování, nebo vázané na nerosty, kde se dá využít takzvaná flotace, která je k přírodě rovněž velmi šetrná,“ popsal Hauk. Na povrchu by se žádná činnost neodehrávala.
„Těžba bude probíhat hluboko pod zemí a rovněž úpravna rudy, ze které vznikne koncentrát, by byla umístěna pod zemí,“ vysvětlil geolog. Upravený rudný koncentrát by se zhruba jednou týdně odvážel na zpracování. Kromě zlata obsahují nerosty pod Příčnou také měď, zinek, olovo a stříbro, takže těžba by nepřinášela jenom zlato.
Kromě toho by neměly vzniknout ani haldy hlušiny. „V podzemí pod horou Příčná je z minulosti dost vytěžených prostor, které by se postupně zasypávaly,“ doplnil Hauk.
Nápad se zalíbil i hospodářské komoře. „Podporujeme každou podnikatelskou aktivitu, která přinese pracovní místa,“ uvedl šéf krajské hospodářské komory Bořivoj Minář.
Olomoucký hejtman Jiří Rozbořil chce podporu obnovy těžby zlata ve Zlatých Horách projednat na krajském zastupitelstvu.
„Pokud mohu nyní hovořit za sebe, tuto aktivitu bych přivítal. Je to jedna z možností, jak řešit nezaměstnanost v nejpostiženějších oblastech Jesenicka,“ upozornil Rozbořil.
