Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nehodlám si posypat hlavu popelem, říká radní za KSČM a někdejší agent

  4:54aktualizováno  4:54
Donášel na kolegy či se účastnil špionážní operace. Tak vypadala dle svazků z Archivu bezpečnostních složek kariéra agenta vojenské kontrarozvědky Jaroslava Šlambora, nyní prostějovského radního za KSČM. Rozhovor o své minulosti naživo odmítl. Souhlasil však alespoň, že na otázky MF DNES odpoví písemně.

Radní Prostějova za KSČM Jaroslav Šlambor | foto: KSČM

Vyznívá to skoro až jako zlomyslná hříčka osudu. Na současné radnici v Prostějově má někdejší agent Jaroslav Šlambor za úkol získávat dotace od Evropské unie, proti jejímž západním státům přitom za totality pomáhal rozehrávat zpravodajské operace.

„Dnešní přátelé byli tehdy připravováni k tomu nás zničit. Chcete-li zabít. Analogie platila i v opačném gardu,“ říká.

Minulost agenta vojenské kontrarozvědky nepopírá. Vzhledem k dokumentům uloženým v archivech ani dost dobře nemůže (podrobnosti čtěte zde).

Proč jste vůbec začal spolupracovat s vojenskou kontrarozvědkou?
Byl jsem členem speciálního vojenského výsadkového průzkumného útvaru, který by se bez zpravodajského zázemí neobešel. Byl jsem osloven a souhlasil. To je celé. Máte-li v malé skupině pracovat v nepřátelském týlu, dobré informace vám zvýší šanci na přežití. Vojenskou kontrarozvědkou byli vytěžováni všichni, kteří jako vojáci jezdili v rámci armádní sportovní reprezentace do ciziny. Já, z pozice jejich velitele, jsem byl odpovědný, že v zahraničí nedojde k incidentu, který by byl proti republice mediálně zneužitelný. Nikdy se nestalo, že bychom museli řešit spolehlivost jednání kohokoli z družstva nebo že by se nominace řešila z pohledu nepředvídatelnosti jednání. Jinými slovy, k žádným opatřením ze strany kontrarozvědky vůči členům týmu nedocházelo. Což se o jiných sportech říci nedalo. Na druhou stranu je pravda, že po skončení služby řada kluků zejména ze Slovenska emigrovala, nejvíce do Austrálie.

Ze života agenta Šlambora

Jaké informace jste kontrarozvědce předával na své kolegy z Dukly, zahraniční vojáky a lidi ze zastupitelského úřadu Rakouska, na které jste byl nasazen?
Proti nikomu jsem nasazen nebyl. Meritum věci je v tom, že zájem o kontakt se mnou projevil jeden z členů rakouské ambasády, který se připojil ke sportovní výpravě, o kterém měli naši informace související se zpravodajskou činností. Logicky chtěli využít vcelku nevšední možnosti vzniklé situace. Jenže jejich rakouské protějšky byly a jsou všechno, jen ne naivní, a tak nezávazné úvodní kontakty velmi záhy skončily. S odstupem jsem docela litoval, že jsem se nechal do hry rakouských a českých zpravodajců zatáhnout. Proč? Jednoduše proto, že jsem podlehl emocím a potlačil rozum. Byl jsem příslušníkem československé armády a jen těžko jsem se smiřoval s tím, že někdo pracuje proti nám a navíc k tomu chce využít i mě. Taky mi s odstupem došlo, že mezi českými zpravodajskými důstojníky byli výjimečně i hochštapleři, kterým byla vlastní kariéra bližší než zájem státu. Ta epizoda má zásadní paradoxní vyústění. Kdybych tehdy proti své armádě, potažmo zemi začal pracovat, mohl jsem si možná dnes dojít pro nějaké státní vyznamenání. Možná bych měl zdůraznit jednu obecně platnou věc ve vztahu k armádě a jejím příslušníkům. O tom, kdo je nepřítel, nerozhodují vojáci, ale politici. Svoboda rozhodování vojáka je zarámována přísahou a vojenskými předpisy. A je jedno, o jakou armádu jde.

Váš postoj k západním zemím se zásadně změnil. Máte pro to vysvětlení?
Voják si svého nepřítele nevybírá. Dnešní přátelé byli tehdy připravováni k tomu nás zničit. Chcete-li zabít. Analogie platila i v opačném gardu. Vážně si myslíte, že jsem šel do armády, abych sehrál roli obětního beránka? Ta mince měla a má dvě strany. Tu otázku ohledně obratu mého vztahu k západním státům nemůžete myslet vážně. Musel byste ji položit i lidem ze západních států. A také asi není možné obvinit téměř celou mužskou populaci, která sloužila v ČSLA před rokem 89. Ti všichni se museli s novou situací vyrovnat. Svět je v pohybu a nereflektovat změny, nepromítnout je do svých postojů, je sice možné, ale krajně nerozumné.

Jaké to bylo, když jste kvůli svému působení u vojenské kontrarozvědky musel lhát kolegům v zaměstnání a lidem ve svém okolí?
Nikomu jsem lhát nemusel, za své lidi jsem se dokázal postavit. Všechny problémy jsme dokázali vyřešit ve prospěch společného cíle. Špinavé prádlo se pere uvnitř komunity. Jen tak mimochodem - spolupráce s kontrarozvědkou za dobu mé služby byla epizodní - v součtu hodin, několika málo pracovních dní. A k té lži - něco jiného je někomu lhát a něco jiného nehovořit o záležitostech, ve kterých jste vázán mlčenlivostí. Zkuste se zeptat našich současných prostějovských kluků na něco z jejich služby. Jejich odpovědí jsem si zcela jist. Nedostanete z nich ani slovo.

Četl jste svoje svazky?
Ne, nečetl ani číst nehodlám. Znám realitu a její modifikovaný zápis k ničemu nepotřebuji. Má podobnou vypovídací hodnotu jako například hodnocení předlistopadového období dnešními mainstreamovými médii.

Litujete spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou?
Litovat něčeho můžete, ale je vám to platné jako mrtvému kabát. Možná jste se spíše chtěl zeptat, zda jsem ochoten si v kontextu dnešní doby posypat hlavu popelem. S ohledem na můj věk a celoživotní přesvědčení humanisty, že středem vesmíru nejsou peníze, ale člověk, říkám, že nejsem.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.